Průzračnost

desátá kapitola

"To by stačilo ne." Řekla jsem, jakmile jsem se přestali smát. "Nemáš ráda dlouhé objímání?" "Na mě je tohle už dost." Zašklebyla jsem se. Oba dva mě pustili a upravili se. "Takže tohle je ta holčička, co se ti zalíbila." Pronesla Mena. "Přesně tak a mimochodem jsme stejně staří." "Já vím." Usmála se. "Co ty Bale?" "Můžu jen říct, že se taky nemám špatně." "Jak se vlastně jmenoval?" "Asen Salemoon." "To je neobvyklé jméno." "Právě naopak je celkem časté." Zakřenil se. "Kolik mu je?" "Je mu devatenáct, jsem hold mladší." "Neříkal si, že pokud si vybereš, tak ty budeš ten starší?" "Říkal, ale bohužel nejsem." "Teď k důležitějším věcem. Jak se sem dostala například." Promluvil Iro. Od něho jsem i něco takového čekala. "Máš pravdu Inaro." "To mám a prosím neříkej mi celým jménem." Takže Inaro, taky běžné jméno. "Pověz mi." Otočila se na mě Mena. "Jak jsi se sem dostala?" "Abych pravdu řekla tak nevím." "Zkus si vzpomenout." Řekl Tera. "Jediné, co vím, že jsem se začala cítit unaveně a svým způsobem jsem usla." "U toho jsem byl." Řekl rychle Bal. "Z ničeho nic si usla a málem si spadla ze židle, kdyby tě nechytil Asen." "To mi došlo, dopad totiž nebolel." Zasmála jsem se. "Pak si prostě zmizela." "Zmizela?" Přikývl. "Asen tě chytil a pak si prostě zmizela jak pára." "Pára?" "Bylo to divný. Rozhodl jsem se tě hledat a cestou narazil na Teru. Řekl jsem mu všechno a nakonec tě najdeme tady." "Promiň, sama vůbec nevím, co se vlastně stalo." "Nemáš se za co omlouvat." Pokrčil rameny Tera. "Teď, jak se dostanu zpátky?" "To bude možná problém." Řekl Sae. "Nemusí být." Všichni se otočili na Menu. "Zeptám se tě Felis." Odkašlala si. "Byla jsi tady předtím?" "Myslím, že jo." "Myslíš či víš?" Chvíli jsem přemýšlela. "Vím." Usmála se. "To jsem si myslela a teď se mi to jen potvrdilo. Pojďte za mnou."

                                 ***
Došli jsme k dřevěnému malému chrámu. I když byl jen ze dřeva, byl opravdu moc hezký. Měl spoustu krásných výřezeb s různými motivy. Dveře chrámu, také ze dřeva, měly podobu kovaných zdobených dveří. Ve vnitř, se to od venku lišilo, jen tím, že tu jsou umístěny lavice a oltář. Došli jsme až k oltáři. "Počkej chvíli." Promluvila po dlouhém mlčení Mena. Něco na oltáři stiskla a objevil se malý  šuplík. Otočila se k nám a v rukou držela něco zabaleného v bílém hadru. Rozbalila ho. V jejích dlaních ležel kožený váček. "Ven si ho." Chvíli jsem si váček prohlížela a pak vzala. "Otevři ho." Pobídla mě Mena. Tak jsem ho otevřela a našla jsem balíček karet. Dvě jsem vyndala. Byly prázdné. "Zamysli se jaký druh karet znáš." Napadli mě mariášové. Podívala jsem se znava na karty, už nebyly prázdné, změnili se na mariášové. "Řeknu ti druh karet, které tě můžou zase vrátit zpět." Zhluboka se nadechla. "Jsou to zpětné karty." "Zpětné?" "Ano. Mají moc přepravovat, můžou tě dostat domů a zase sem." "To je opravdu dobré." "Můžeš si je nechat." "To ne. Já je radši vrátím." "Když myslíš, tak s tebou pošlu Ira." "Prosím mě do toho netahejte." "Vrátí ti je a ty zase přijdeš zpět." "Dobře." Vzdychl. Karty jsem změnila na zpětné. "Stačí myslet na to kam chceš." Myslela jsem na naše město a na Asenův bar. Cítila jsem jak to se mnou škublo. Otevřela jsem oči a byla jsem zase v baru. "Dobrá práce." Vedle mě se objevil Iro a Tera. "Ty karty." Nastavil ruku. Dala jsem mu váček i s kartami a zmizel. "Tak co teď?" "Vím, že je blbý se ptát, ale proč máš stále lidskou podobu?" "Zachvíli budu zase gryf. Jen mě Mena poprosila, abys o naší vesnici nikomu neříkala." "Nebudu přísahám." "Ani Mie." "Přísahám." Usmál se a byl zase gryf. Teď jsem se na něj zase usmála já a pohladila ho. "Kde je asi Asen?" V té chvíli se ke mě připlazil Bal. "Copak?" Jen vystrčil jazyk. "Našel si ji." Objevil se z ničeho nic Asen. Byl dost udýchaný. "Hledali jsem tě snad všude." "A nejen on." Teleportoval se sem Kim. "Kde si byla?" "Vůbec nevím co se stalo, probudila jsem se před chvílí." "Nevíš?" "Nevím. Co se stalo?" "Usnulas a pak ses vypařila." "Vypařila?" "Vypařila." "Řekli jste něco Mie?" "Ne. Ještě by mi to vyčetla." "Je ti jasné, že ona neví kolik ti doopravdy je." "Ty si jí nic neřekla?" "Ne. Měla jsem?" "Ne." "Tak proč se ptáš?" "Protože jsem nevěřil, že to neřekneš." "Mysli si, co chceš." Rozhlížela jsem se. Tera do mě šťouchl. Koukla jsem na něj. "Máš hlad?" Kývl. "Já taky." "Tak vám něco udělám." Řekl Asen a šel někam za bar. Sedla jsem si do jednoho z boxů a Tera si mi lehl k nohám. "Můžu?" "Proč se ptáš?" "Jsem slušný." "Můžeš." Posadil se na druhou stranu. Chvíli mlčel. "Jak to, že si mě neprozradila?" Protočila jsem oči. "Nemám důvod." Vzdychl. "Navíc je tu důležitější otázka." Odmlčela jsem se. "Kam všichni zmizeli." "Popravdě to nevím ani já." "Kde je vlastně Mia?" "Neboj je  je u sebe. Její kraken ji střeží." "Pravda je na ni spoleh." Zasmál se. "To máš pravdu. Málem mě uškrtila." Promnul si krk. "Omluvila se ti?" "Ne. Řekla, že se nemám plížit." "To je celá ona." " Každopádně ohledně situace. Do té doby, dokud se něco nezjistí, musí zůstat doma, stejně jako mi tady." "To bude zajímavé." "To bude." Zasmáli jsme se. "Tady." Asen položil talíř přede mě a misku pod stůl pro Teru. "Jak dlouho tu budeme se neví co?" "Ne bohužel." "Stejně by mě zajímalo co se všem stalo." "To zajímá všechny." "Mimochodem." "Pořád jste zvědavý." "Nic jsem neřekla." "Ale vím na co ses chtěla zeptat." "Na co?" "Jak dokážu vidět bez otevřených očí." "A já vím, co odpovíš." "Co odpovím?" "Že prostě vidíš a dál se nevyjádříš." "To si trefila, něco takového bych i řekl." Zakřenil se a přisedl si. "Nebyla si hladová?" "Byla a pořád jsem." "Tak jes." "Nemusíš říkat." Dala jsem si pořádnou lžíci. "Jo." Řekl najednou Kim. "Ředitel taky zmizel." "Ředitel?" Řekla jsem, jakmile jsem polkla.