Průzračnost

třináctá kapitola

"To nedůvěřuje ani vám?" "Nevěří nikomu." Byla jsem překvapená. Teda já bych taky nevěřila, nikomu na potkání. "Co?" Zeptal se. "Nic." Teď na mě upíral oči před všemi. Neřekla jsem snad, že nikomu nic neřeknu. Taky jsem neřekla. Nevím, co si mám myslet. Viděla jsem, jak do oka dostal tik a usmál se na mě. Přišel ke mě. "Jak se jmenuješ?" Pozor tohle je nebezpečné, křičel na mě mozek. "Felis Harety." Usmála jsem se. Nic jiného mě nenapadlo. "Omlouvám se."  Položil mu ruku na rameno Sae. Ten ho setřásl a sedl si na gauč, na kterém před chvílí seděla Mia. "Mia Rood." Představila se. Zase nasadil falešný úsměv a přikývl. "Asen Salemoon." "Kim Treas." Představili se všichni. Sae, Sam a Rados si s námi potřásli rukama. Sam se na chvíli u mě a Mii zastavila a pak nás objala. "Vždycky jsem si chtěla s vámi povídat." Vydechla s úsměvem. "Ty si si chtěla povídat se všemi." Ozval se otráveně Iro. "Nebuď  takový." Okřikla ho. Najednou jeho obličej zvážněl, spona najednou zazářila a praskla. Díval se na Sam. Začala se třást zem. "Kdo si?" Řekl hlasem, který zněl jako kdyby mluvili dva. "K zemi!" Zakřičel Sae. Já a Mia jsme stáli. "Fel!" "Mio!" Zavolal na nás Tera s Radosem. Ani jedna z nás se nehla. Koukli jsme se na sebe. Natáhla ke mě levou ruku a já k ní pravou v ten samý moment. Prostor mezi našima rukama se zaplňoval modrými blesky. Z mých konečků prstů k jejím a zpět. Pomalu jsme začali zvedat ruce. Když jsme je měli nahoře, tak se blesky rozmístili po celých našich dlaních. Volnýma rukama jsme se dotkli hřbetu zvednutých rukou. Objevili se zelené pulzy. Začali jsme odříkával kouzlo. Pomalu jsme zavřeli oči. Obrátili jsme ruce směrem k Irovi. Blesky se rozprostřeli po místnosti. Zase jsme pomalu otevřeli oči. Svět se před námi zpomalil. Jednu ruku jsme natáhly k němu. Bylo to jako cvičení Tai-chi. Ruce v kterých jsme měli předtím blesky, jsme dali naproti sobě. Vytvořili jsme klec. Modré blesky Ira uzavřeli a zelené pulzy vytvořili bariéru. Pomalu se uvnitř objevovali vlaštovky. Nejdřív letěli po celém prostoru klece, ale zachvíli letěli do kruhu. Začínali od zdola a pokračovali nahoru. Když byli těsně nad ním, objevovali se další, až vytvořili jakou si kuklu. Černobílá barva se ale najednou proměnila ve fialovou. To znamenalo, že ho někdo kontroluje. Naštěstí to byla světlá fialová. Bylo to jen teď. Zase jsme začali odříkával kouzlo. Fialová začala pultovat, až se rozprskla na malé jiskřičky. Vlaštovky se začaly pohybovat opět po celém prostoru a Iro měl svou sponu zpátky. Já a Mia jsme spojili naše ruce a celé kouzlo zmizelo. Zemětřesení ustalo taky. "Je konec?" Zeptali jsme se jedna druhé. "Je konec!" Řekli jsme najednou a smáli se. "Teď jen aby se to nestalo znova." Vzdychli jsme. Podívali jsme se na Ira. "Díky." Řekl a odvrátil pohled. "Myslím, že víc nemůžeme čekat." Usmála se na mě Mia. "S tím můžu jen souhlasit." Usmála jsem se taky. "Co jste udělali?" Zeptala se Sam. "Nic zvláštního. Jen jsme zabránili ovládnutí jeho mysli." Vysvětlila Mia. "Teď jen zajistit, aby se to neopakovalo." Dodala jsem. "Tak do toho." Přišli jsme k Irovi. "Možná tě to naštve." Sklonila jsem hlavu. "Ale udělat to musíme." Dopověděla mě Mia. "Tak se předem omlouváme." Uklonili jsme se. Zhluboka jsme se nadechli. Dlaň jsem přiložila na jeho čelo a Mia dala dlaně na jeho spánky. Zachvíli rozzářily zeleným světlem, něco jsme zamumlali a odstoupili od něj. "Hotovo." Došli jsme k gauči a svalili se na něj. "Nejradši bych spala." Ozvala se unaveně Mia. "Nespala si už dost?" Koukala jsem na ni. "To říká ta pravá." Protočila oči. Zasmála jsem se a vyplázla jazyk. "Myslím, že bysme se měli přemístit." Ozval se Rados. "Pravda." Souhlasili všichni. "Kam?" "Ke mě." Usmál se Asen. "Jseš si tím jistý?" Zeptal se Kim. "Kam by si chtěl jinam jít?" Mlčel. "Tak jo." Vzdal se Kim. "Nemůžeme jít ale ven." Řekl Bal. Všichni jsme se na něj překvapeně otočili. Měl pravdu. "Co? Řekl jsem něco špatně?" "Ne." Zavrtěli jsme hlavami. "A kouzla taky nemůžeme použít." Pokračoval Bal. "Dají se vystopovat." Všichni jsme začali přemýšlet. "Mám už nápad." Dodal potichu chvíli. "Bohužel to nesmíte vědět tak pozor." Usmál se. "Teď."

                                ***
Do jednoho jsme dopadli na podlahu baru. Bal se nad námi pomalu snesl na zem. "V pořádku?" Zeptal se nevinně. "Měl si nás upozornit." Ozval se Rados se Sam. "Vždyť jsem řekl 'teď'." "Tak jsem to nemyslel." "Tak jak?" "To je jedno." Mávl nad tím rukou Rados. Pomalu jsme se posbírali že země. "Je to tady úžasný." Rozhlížela se Mia. "Opravdu pěkné." Konstatoval Rados. "Vše zařídil Asen." Objal Asena ze zadu Bal. Vypadal opravdu šťastně. "Hezké že to říkáš, ale ty jsi našel tohle místo pamatuješ." "Ale zařídil si to ty." Po téhle větě se proměnil v bílého hada. "Bale." Otočil se starostlivě Asen. "Je vyčerpaný, jen spí." Promluvil Tera. "Jdeš spát?" Zeptala jsem se Tery. "Jo." Usmál se a zívl si. Proměnil se v gryfa a spal mi u nohou. "Radosy?" Oslovila ho Mia. "Jestli to nevadí." "Samozřejmě že ne." Usmála se na něj. Rados se proměnil a usl taky. "Co vy?" Obrátil se Asen na Saeho, Sam a Ira. "Nejsme tu ani den a cestování nezabírá tolik sil." Odpověděl Sae. "Já ale jdu spát." Řekla Sam. Proměnila se a uvelebyla se u Kima. "Udělám pití." Nabídl Asen.  "Já bych spíš jedla." Protáhla se Mia a usmála se. "Není problém." Řekl a odešel. "Tady." Položil na stůl talíř se sushi. "Ty mám ráda." Řekla a začala jíst. "Nechceš se přidat?" Zeptala se mě. "Dám si ráda." Neodmítla jsem její nabídku. "Dáte si něco?" Otočil se k Irovi a Saemu. "Jen vodu." Usmál se Sae. "Tady." Usmál se Asen. "Stačí říct, můžete si objednat." Zívl. "Měl by si jít spát." Řekla starostlivě Mia. "To je v pořádku nemám z čeho být unavený." Opět zívl. "Spal si včera?" "Ano." "Nelži." Vstala od stolu Mia. Dala mu ruku na čelo. "Myslela jsem si to." Zamračila se. "Máš zvýšenou teplotu." "Opravdu?" Sáhla si sám na čelo. "Máš pravdu." Lehce se usmál. "Radši si půjdu lehnout." Chtěl odejít. "Žádné takové. Lehneš si tady." "Prosím?" Zeptal se nechápavě Mii. "Znám stejný typ lidí jako ty." "Tak tedy dobrá." Lehnul si na sedadlo jednoho z boxů. Mia ho chvíli pozorovala, a když si byla jistá, že usnul, našla nějaké přikrývky a přikrytá ho. "Jsi starostlivá." Usmála jsem se na ní. "To víš, nemůžu ho, přeci nechat bez peřiny. Vyplázla jazyk a vrátila se k jídlu. "Bere to jako poděkování za jídlo." Potichu jsme se zasmáli.