Why?

Harry. Harry Potter.

Harry a Ginny se na sebe nervózně podívali. Ani jeden z nich nepřemýšlel nad tím, jak to vlastně bude s bydlením.

„No..." ujal se slova Harry „myslím, že bych si prozatím mohl najít nějaký byt v mudlovské čtvrti."„A budeme s mamkou nebo s tebou, taťko?" zeptal se honem Albus. „Mám dojem, že by bylo mnohem lepší, kdyby jste zůstali s maminkou, protože vám by se v mudlovském světe s největší pravděpodobností nelíbilo."

„Jak ty to můžeš vědět?" argumentoval James, ale Lil mu odpověděla místo jeho otce. „Hele Jamie, táta v mudlovském světě vyrůstal už od mala a pracovně tam byl nejmíň tisíckrát, zatím co my tama procházíme jen na nástupiště devět a tři čtvrtě." Harry se na svou dcerku pyšně podíval.

„Hoši, mám takový dojem, že za chvíli bude pro vás Lily lepším příkladem, než vy jí." něčež se oba hoši zakabonili a Lil jen pyšně vypjala svou hruď.

-

Prázdniny utekly jako voda, což znamenalo nejen nástup do školy, ale i dobu Harryho stěhování. Harry si opravdu našel menší byt v mudlovské čtvrti, ale protože by byl s obrovským kufrem a soví klecí vzbuzoval nechtěnou pozornost, zajistil obě zavazadla nezjistitelným zmenšovacím kouzlem a rozhodl se, že je opět zvětší až ve výtahu, aby někomu ze spolubydlících nepřipadalo podezřelé, že si jejich nový soused žádná zavazadla nedonesl a přesto je měl v bytě.

Když Harry vystoupil z výtahu, narazil na poměrně vysokého muže. Tento muž byl vysoký, měl kaštanově hnědé vlasy i svůj pečlivě sestříhaný plnovous a momentálně měl na sobě oblečené plándavé pyžamo překryté bledě modrým županem, měl obuté nazouváky a v ruce velký hrnek s kávou.

Když se oba rozešli ke svým bytům Harryho, stejně jako i druhého muže překvapilo, že mají své byty vedle sebe. „Tak to vy jste ten můj novej soused, co?" usmál se hnědovlasý a napil se kávy. „Ano, to jsem. Harry. Harry Potter. Ale klidně mi říkejte jen..." Harry už neodpověděl, protože si všimnul, že se muž vedle značně zakuckal. Harry k němu okamžitě přiskočil a poklepal ho na zádech. „Jste v pořádku?" zeptal se Harry ustaraně. „Ano, ano jsem děkuji. A copak vás-"„Říkejte mi Harry jestli chcete"„Dobře Harry, mě mǔžeš říkat Mell a copak tě vlastně přivádí to tohoto zapadákova?" zeptal se hnědovlásek.

„No, víš Melle, zrovna nedávno jsme se z ženou rozvedli a já jsem hledal nějaké klidnější místečko." odpověděl Harry. „Aha. To je mi líto. Víš naše byty jsou spojené dveřmi ve stěně a jelikož tobě nejspíš budu moct věřit, tady ti předávám klíč." řekl Mell a podal Harrymu menší klíček.

„Díky Melle. A proč mi ho vlastně dáváš?" otázal se Harry. „Protože vím, že ty bys ho nezneužil Harry." usmál se Mell a zalezl do svého pokoje a to samé gesto učinil i Harry.

Když vešel do bytu, všimnul si, že je celý vymalovaný tyrkysově modrou barvou, a že jsou zde čtyři pokoje a sice koupelna, ložnice, malá kuchyňka a prostornější obývací pokoj ve kterém byly ony zmíněné dveře, které vedly k Mellovi do bytu. Mell. Co je Mell vlastně zač? Otázka, která Harryho napadla, byla sice zvláštní, ale přesto oprávněná. Proč Harrymu řekl, že mu věří? Jak mohl vědět, že Harry není třeba šílený masový vrah a dal mu klíč od svého bytu. A koho mu Mell svým hlasem tolik připomněl?

Harryho z jeho úvah vytrhl až papírek, který mu Mell podstrčil pod dveřma. Na papírku stálo: Prosím mohl bys mi pomoct? Na okno mi ťuká nějaká cizí sova a já nevím co s ní.

Harry odemkl dveře a vešel k Mellovi do bytu. Hned u prvního okna poskakovala na parapetu rozjařená sova pálená. „Annie, ty jelito já bydlím vedle!" řekl Harry podrážděně, otevřel okno, sova vzlétla a přistála Harrymu na rameni.

„Promiň Melle. Ta sova je strašné tele a já bych ji měl raději odnést k sobě, protože tady Annie není moc přátels-" větu však nedopověděl, protože k jeho úžasu i zděšení zároveň sova vzlétla a přistála Mellovi na rameni.

„Já myslel, že se sov bojíš." řekl Harry, když viděl že Annie se k cizinci chová málem lépe, než k němu samému a Mell ji zlehka a zdánlivě zkušeně hladí po křídlech. „Já se sov nebojím. Sám jsem kdysi sovu jako malý kluk měl. To, čeho jsem se bál bylo, že bych té sovičce mohl nechtěně ublížit, kdybych se ji pokusil chytit sám, víš?" řekl hněhovlásek s úsměvem do ucha k uchu a pokračoval: „Když už jsi tady, dal by sis kávu, čaj, limču, nebo colu?"„Tak třeba ten čaj prosím."„Černý, zelený, bylinkový nebo ovocný?"„Rozhodně ten ovocný."„A jakou příchuť chceš?"„Nějakou mi prosím vyber."„Tak třeba borůvka a malina?"„Třeba." usmál se Harry. „Promiň, že se takhle ptám, ale ty se bojíš černého, nebo bylinkového čaje?" zeptal se pobaveně Mell. „Já se jich nebojím. Jenom s nimi mám špatné zkušenosti."„A jaké prosím tě?"„Víš, jednou mi strašlivá čajová sedlina předpověděla smrt." zatrylkoval Harry. „Ale to pravděpodobně nepochopíš." dokončil.

Když si oba dopili čaj a Harry se měl v odchodu, Mell ho ještě chytil za rameno. „Já,...jenom jsem si myslel že bych ti měl říct že jsem gay. Toto ví už skoro polovina domu, ale jelikož většina lidí tady odsuzuje homosexualitu a kdyby jsi se to měl dozvědět právě do nich, mohl by sis to špatně vyložit a navíc chtěl jsem ti to říct už teď, protože bych byl velice nerad kdyby nám tato informace nějak ohrozila naše pozdější sousedovské přátelství."dokončil nervózně Mell. „Neboj Melle, já vůči gayům žádné předsudky nechovám. Možná za to může i ta skutečnost, že jsem bisexuál, ale celkově tyto věci chápu. Každému se přece může líbit jakékoliv pohlaví. Ahoj zítra." řekl mu s mírným úsměvem Harry, přátelsky ho poplácal po rámeni, zavolal Annie a odešel do pokoje dovybalit si věci.