Why?

Průzkum

Když se Harry vrátil do pokoje, vzpomněl si, že ještě nemá vybaleno a i když věděl kde je obývací pokoj, kuchyňka, nebo ložnice, z čehož usoudil, že ne nejvyšší čas svůj byt prošmejdit.

Jako první začal ložnicí. Ložnice sice nebyla zrovna největší, ale k Harryho údivu zde byla velká manželská postel. Na obou stranách vedle postele byly maličké noční stolky, ve kterých byly schované svazečky sušené levandule, které Harry propadl a vyhodil rovnou z okna, protože tu "vůni" Harry k smrti nenáviděl. Dále zde byla šatní skříň, lustr, okno a malá lampička na čtení.

Dále se Harry přemístil do kuchyně. I když byla též drobná, nedalo se popřít že působila neobyčejně útulně. Když si procházel kuchyňské náčiní v šuplících, Harry si vzpomněl na dobu, kdy ještě bydlel Dursleyů a vařil tam snídaně. „No, myslím že si ještě budu pamatovat, jak se vaří po mudlovsku." řekl si pro sebe a zamířil do koupelny.

V koupelně byla rohová vana se sprchou, hranaté umyvadlo s velkým zrcadlem a záchod.

V obývacím pokoji byla televize, bílý gauč, konferenční stolek, kobereček, křeslo a byl zde také normální jídelní stůl a čtyři židle. Celá místnost měla tyrkysově modrou barvu a byla zde dvě okna.

Po chvíli s Harry v obývacím pokoji všimnul také hodin, podle kterých zjistil, že už tady šmejdí tři čtvrtě hodiny. Harry si šel rychle vybalit, uložil sovu Annie do klece, převlékl se do pyžama a šel spát. Jedno mu však nedalo. Co je Mell zač? Proč mu Mell tolik věří?

Ráno Harryho vzbudila Annie, která se v kleci nudila a tak si řekla, že vzbudí polovinu domu. „Ann, uklidni se! Vždyť už jdu." zavrněl ospale Harry, nahmatal na svém stolku brýle, vyhrabal se z postele a došel k Annie, kterou pustil ven oknem, aby už konečně dala pokoj.

Když Harry dostal hlad, uvědomil si že nemá žádné jídlo. Rozhodl se tedy, že se vydá do obchodu. Vyčaroval si mudlovské peníze, oblékl se, provedl ranní hygienu, vzal klíčky od bytu a šel.

Nastala však nemilá situace. Nejen že Harry nevěděl, kde je nějaký obchod, ale když tak šel a přemýšlel co koupí, zapomněl cestu k domu. No, on by nebyl takový problém se tam jednoduše přemístit. Problém byl v tom, že ulice byly takhle brzo po ránu plné důchodců a asi si každý představí, jak by se to všechno rozneslo: ...jo a stará od vedle říkala že si to takhle jde do obchodu a jeden mladík jí prostě před očima zmizel. No představte si to.... To ten můj starej zase tvrdil že najednou 'puf' a stojí před ním takový ten nový mladík z toho vysokýho baráku...
No, prostě klasika.

Když Harry nějaký ten obchod našel, musel se hodně ovládat aby se nerozjásal. V obchodě skoro nikdo nebyl, což znamenalo, že si doma brzo udělá dobrou snídani. Když Harry nakoupil všechno co sám potřeboval, vzpomněl si, že nemá nic pro Annie.

Vydal se tedy najít nějaké ty dobroty pro ptáky. Když onu dobrotu pro svou sovu našel, vyskytla se další komplikace. Harry byl příliš malý na to, aby na poličku dosáhl. Chvíli u regálu poskakoval, než za sebou uslyšel ten samý smích, který slyšel včera.

„Už chvíli tě tady pozoruji Harry a musím říct, že tak dobře jsem se dlouho nebavil."„Jsem rád že se bavíš Melle, ale mohl bys mi prosím podat tam tu krabici s krmením pro Annie?"„Jasně." řekl Mell a natáhl se Harrymu pro tu krabici. „Díky."„Nemáš zač." usmál se Mell a zamířil k pokladně. Harry následoval jeho příkladu. Když zaplatili, vydali se spolu domů a Harry v duchu děkoval všem svatým že Mella v tom obchodě potkal.

Když spolu nastoupili do výtahu Harry promluvil. „Víš Melle, jak si mi včera nabídnul ten čaj a tak? Já tě dneska zvu k sobě na snídani. Bereš?"„Jasně kamaráde už se těším. A kdy asi?"„Odlož si doma nákup a přijď. Jo?"„OK."

Za chvíli Harrymu začal Mell klepat na dveře. Harry rychle otevřel. Celým bytem voněly „Wafle.." vzdychl potěšeně Mell. „Se šlehačkou a horkým jablkem." usmál se Harry Mella uvedl k sobě domů, posadil ke stolu a za chviličku mu donesl vafle se šlehačkou a horkým jablkem.

Když dojedli, zaťukala Annie na okno a nesla dopis. Harry se k ní přihnal, dal jí ptačí zob a otevřel dopis. To písmo by poznal kdykoliv a kdekoliv. Jak by taky ne když texty psané tímto písmem, opisoval několik let. V dopise stálo:

Ahoj Harry.
S Ronem jsme se dozvěděli o té vaší záležitosti s Ginny. Byli bychom rádi, kdyby jsi k nám ještě dneska přijel. Těšíme se na tebe.
Hermiona

„Co píšou?" ozvalo se Harrymu za zády. „Ále... Jenom moji přátelé chtějí abych přijel víš?"„Aha tak já půjdu"„Počkej, počkej! Nevzal by sis s sebou nějaké ty wafle? Víš nevěděl jsem, kolik jich na snídani sníš."„Tak abych neurazil."ušklíbl se Mell. Harry mu wafle zabalil, dal mu láhev se šlehačkou ve spreji, rozloučili se a Harry odešel na místo, kam se poprvé přemístil.

Harry se přemístil na trávník domu Rona a Hermiony. „Ahoj Harry!" vykřikla Hermiona a vrhla se Harrymu kolem krku. „Ahoj Harry, kamaráde!" ozval se Ron. „Kde jsou malí?" zeptal se Harry. Ron a Hermiona se na sebe podívali. „Děti jsou u Ronových rodičů, ale to teď není to hlavní. Harry musíme s tebou mluvit!"