Já, mé druhé já a naši přátelé

5. Kapitola - Matematika

Očekávali jste vánoční povídku? Chyba. Budeme mluvit o brutálních časech,  kdy se  moje osobnost rozdělí na dvě poloviny, kdy místo s propiskou musím pracovat s vlastní hlavou, abych vůbec byla schopna přežít. Doba Temna, doba, kdy je vše dovoleno, doba, kdy ztratíte pozornost na setinu vteřiny a jste v hajzlu na půl roku. 

Matika.

7: 40 - Přicházím se ohřát  do  školy. Klesám do lavice, vytahuji rozedraný sešit. 

7:43 - Dopisuji si úkol. Přichází kamarádka. Drápu se po sešitu. Nemá úkol.

7:58 - Doposud se bavím s kamarádkou. Úkol není. 

8:04 - Přichází pedagog. Přivřel si vlasy do dveří. 

Pedagog: "Týjo, tady je nový monitor... Kde jsme ho ukradli?" Ticho. Nikdo se nesměje. Jen šplhoun Kramář se chichotá pod chmýřecím knírkem.

8:06 - Pedagog zjistil, proč se nemůže vyklonit z okna a osvobodil své vlasy.

8:08 - Třída se uklidnila po vyslovení magického slova "úkol." Ztuhla jsem. Pedagog přišel ke mě.

Pedagog: "Co úkol? Říkal jsem, kdo nemá úkol, má za pět."

Já: "A kdy jste to říkal?"

Pedagog: "Na začátku školního roku."

Já: "To není možný, to bych ještě dávala pozor."

Pedagog: "Zkoušela jsi to alespoň?"

Já: "Jo, to já zas jo. Zkoušela a zkoušela, ale nic z toho."

Pedagog: "No a vidíš to v tom vzorci?"

Já: "Jak vám to říct, abych vás neranila, pane profesore?"

Pedagog se otřásl  nad mou nevědomostí a odsvištěl pryč. Jeho vlasy se  mi otírali o nohu ještě několik minut,  než poslední pramínek zamával na pozdrav. 

8:11 - Byli jsme rozděleni do skupin. Masa těl se dala do pohybu, jedinci  obdaření svaly, ale ne mozkovnou  si  rozebírají ty chytré. Strhla se mela. Chytří se choulí  v rohu, čekají  na svůj osud. 

8:13 - Největší svalovec Růžička rozjel trh s otroky. Velikost IQ jedince je cena prodeje. Já sedím v rohu, čmárám si do sešitu. Pedagog si češe vlasy a pobrukuje nějakou  dechovku.

8:16 - Pedagog vykoupil všechny otroky, smíchal chytré s blbečky a rozdal papíry. 

Pedagog: "Na konci hodiny si to vyberu. Budu chtít odpovědí na úlohy. Jak dlouho, proč, kde..."

"Za kolik..." Zamumlala Krůtová  v druhé lavici tak nahlas, že to slyšely i kuchařky kouřící pod okny. Třída vybuchla smíchem. Pedagog po ní šlehl pohledem. 

Pedagog: "Až s tebou si uvědomuji, že jsem vlastně šťastně ženatý, Krůtová."

Zasyčel a usedl za katedru. 

Bederka: "Pane profesore, my to nechápeme."

Pedagog: "Tak z  něčeho propadat musíte, Bederka. Tohle se učí na základní škole."

Já: "Em... ne...."

Pedagog: "Ty se nepočítáš!"

8: 18 - Napjaté ticho. Až sem slyším, jak mozkovny mých spolužáků skřípou. Schovala jsem se pod lavici.

8:21 - Začíná tichá anarchie. Sejkora rozdělal v rohu u odpadkového koše ohníček a opéká si dvoukilový chleba Šumavan. Pařízek přeprogramoval kalkulačky, takže kluci  hrajou Pac-mana. Holky v zadní skupině přebarvují kantorovy vlasy, stříhají  konečky a zaplétají do nich pastelky. Ve mě se odehrává boj. Dvě části mojí hlavy se daly do války.