Akademie živlů

11.díl

Šla jsem se podívat do knihovny. Carcere. To znělo jako latina nebo tak. Moc knih tu nebylo, jak jsem zjistila, ale byly tu slovníky a také pár čarodějných knih. Nebyla tam žádná kouzla, spíš popisy různých předmětů a chodu celého jejich světa.

Prolistovala jsem pár takových knih, ale na nic jsem nenarazila. Další v pořadí byly slovníky. Měla jsem štěstí hned ze začátku. Měla jsem pravdu, byla to latina a v překladu to znamenalo vězení nebo uvěznit. Mělo by stačit vyslovit stejným jazykem opak slova, například... "Tady to je! Mám to, tak jdeme." řekla jsem klukům sedícím na křeslech, když jsem se vrátila do obýváku s knihou v ruce.

Oba na mě vzhlédli a Rane se zatvářil skepticky, jakmile uviděl, že v rukou svírám slovník. "Jsi si jistá, že pouhý překlad slova do latiny nás dostane z vězení, ve kterém jsme už tolik let?" při tom se zvednul a kouknul se na slovo, které jsem zaškrtla. "To nezní moc kouzelně."

Nasupěně jsem se k němu otočila. "Tak hele, já se alespoň o něco snažím. Pokud vím, tak jediné, co jste byli vy schopni vymyslet za pět let, bylo házet šutrama o neviditelnou zeď, což mělo přínos asi stejný jako vaše vysedávání na zadku tu zbylou dobu a čekání na záchranu. Já se odtud chci dostat a je mi úplně jedno jestli slovo, co mi to má umožnit ti zní až moc nekouzelně. A teď mi uhni." Dodala jsem, protože mi zrovna stál v cestě ven z tohohle zpropadenýho baráku.

Vyšla jsem a zjistila, že už je tma a nad hlavou mi svítil úplněk. Perfektní. To by mi mělo přispět k dobru. Vybrala jsem si vyhovující místo na trávě a sedla si na ni se zkříženýma nohama. Pár vteřin na to si vedle mě sednul Richie a naproti mně Rane s Harvym.

Sundala jsem si svůj přívěsek a stiskla ho v dlani, tu jsem natáhla před sebe. "Chyťte oba mou ruku." Udělali tak a já navíc chytila Richiemu packu. Byli oba zticha, za což jsem jim byla vděčná. Zavřela jsem oči a zaměřila jsem se na místo vpravo od srdce. Odtamtud totiž vychází síla každého z nás a stejně tak čarodějů. Tam ji má každý uloženou.

Soustředila jsem se na mé čarodějné geny a snažila se na ně co nejvíce napojit. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem mírné zašimrání na hrudi, to jak se probouzela má magie. Skoro jsme za zavřenými víčky mohla vidět slabé světélko. Postupně jsem ho přinutila růst. Bylo čím dál větší a já se začala třást náhlou silou, která ve mně pulzovala.

Když jsem usoudila, že je dostatečně velká, zaměřila jsem se na symbol v mé ruce, síla se s ním bez problémů spojila, jakoby k němu odjakživa patřila. Kolem nás začal proudit vítr a opíral se mi do tváře čím dál prudčeji, až jsem měla problém se udržet na místě.

Přívěsek se mi v ruce začal zahřívat a já ho musela sevřít pevněji, aby mi nevyskočil z ruky. Zahříval se víc a víc, až mě začal pálit a to byla ta chvíle, na kterou jsem čekala. "Dimitte." Zakřičela jsem proti vichru a vpustila do amuletu velký nápor síly. Ten už to nevydržel a všechnu zadržovanou magii uvolnil. To nás odhodilo všechny od sebe a já prudce dopadla na záda, až se mi vyrazil dech.

Pomalu jsem otevřela oči a uviděla noční nebe svírající ve svém středu zářící úplněk. Žádná změna. Výhled lemovaly koruny stromů. Také žádná změna. Zkusila jsem se posadit. Celé tělo mě bolelo. Sykla jsem a sevřela víčka.

V tu chvíli jsem v hlavě pocítila někoho dalšího. Richie! Koukla jsem se před sebe a zahlédla mého věrného přítele, jak si to ke mně radostně kluše. Cítila jsem ho a on mě, to je dobrá zpráva. Pohladila jsem ho po hlavě, když se mi otřel o lýtka a pomalu se postavila na nohy. Zamotala se mi hlava, tak jsem se opřela o nejbližší strom a rozhlédla se.

Asi dvacet metrů přede mnou se pohnuly dva stíny a pohnuly se mým směrem. Já to dokázala! V dohlednu nebyla vidět žádná otravná chatrč a oba naši zemřelí přátelé byli zase naživu. "Sakra to byla pecka. Poznámka pro příště: šetrnější přistávací plocha." řekl Rane, když si protahoval záda, teď už v blízkosti dva metry ode mě.

"Tys to dokázala, holka." usmál se na mě Harvy a napřáhl ruce, aby mě obejmul. To jsem vřele přijala a také se usmála. "Všechna čest, princezno." pravil vedle mě Rane. Když jsem se odtáhla z Harvyho sevření, Rane se mi s mírným úšklebkem ukláněl. "Nešaškuj tady." vytkla jsem mu, šťouchla ho do ramene a pevně ho objala. Jak já byla ráda, že jsou oba zpátky. Až se mi z toho nahrnuly slzy do očí.

Odhadla jsem, kudy bychom se měli dát a tím směrem jsme se vydali, až jsme stanuli před vchody pro strážce. Váhavě jsem zaklepala na dřevěné dveře. Po chvíli se otevřel otvor v úrovni mých očí. "Jméno." "Isabella Fireman. Jsem z Akademie a byla jsem ve výpravě s velitelem Clanem." S tím se otvor zavřel a otevřely se dveře. Držel je velmi dobře urostlý strážce a kamenným pohledem a pevným postojem vojáka.

Dovedu vás do vašeho pokoje, slečno." "Ano, to budu ráda, ale mohl byste prosím také ubytovat mé přátele? Byli násilím drženi tam v lese pod ochranným kouzlem." Strážce si je oba změřil pohledem a pak se jím vrátil ke mně. "Zajisté. Ráno upozorním královnu, že jste se vrátila a budete předvolána, abyste podala hlášení."

Kývla jsem, ale to už nás vedl po úzkých studených schodech vzhůru. Prošli jsme Hradem a já na konci poznala dveře do mého pokoje. Na pravé straně od toho mého, měli kluci své. Zastavili jsme se a strážce nás nechal samotné, aby se mohl vrátit k práci. ¨

Otočila jsem se na můj doprovod. Oba mě pozorovali. Trochu jsem znejistěla. "Takže, dobrou noc." Vypadali, jako bych je vytrhla z myšlenek a položila je zpátky na zem. Harvy sklopil oči a odkašlal si a Rane se lehce usmál. "Dobrou." uslyšela jsem dva hlasy, když jsem se otočila k odchodu.

Pousmála jsem se pod vousy a zaplula do svého pokoje. Tam jsem se začala smát, čím dál hlasitěji. Musela jsem vypadat jako cvok. Já to zvládla! Převlékla jsem se do pyžama, skočila do postele a s touhle myšlenkou jsem zavřela oči.