Akademie živlů

5. díl

Když jsem následující den přesně v sedm hodin sešla schody do příjicí haly, všichni postávali v hloučku. Jakmile jsem se objevila, veškeré zraky padly na mě s Richiem u nohy. ,,Koukám, že jste pochopili, co máte mít na sobě. To je dobře. Ode dneška vám totiž začíná nejtěžší část vašeho života. Dnes se zahajuje váš výcvik, který má za úkol z vás udělat bojovníky po všech stránkách, abyste v budoucnu byli schopni bránit naši školu, zemi, či dokonce náš svět. Na konci tohoto výcviku, který není nějak krátký, budete muset být silní jak fyzicky, psychicky, ale také zvládat ovládat svůj živel. Seznámíte se s historií našeho světa, jeho chodem a vaším postavením v něm. Přišli jste z lidského světa, protože se tam vaši rodiče uchýlili z toho našeho. Ale to všechno se dozvíte později."

Koukali na mě různými způsoby. Někdo vyjeveně, jiný vystrašeně, ale pár dokonce se zaujetím. Devět... devět živlů z lidského světa. Je jich čím dál tím méně. Ještě, že je tu zatím dost místních. K těm se nováčci připojují až po roce.

,,Teď vám tady všechno ukážu. Pojďte za mnou." vykročila jsem směrem od nich a oni mě poslušně následovali. Vedle schodiště do lektorských pokojů jsem prošla dveřmi do široké chodby s červeným kobercem a ve stejném stylu jako přijímací hala, ostatně tak tu vypadalo všechno.

Chodba měla po svých stranách mnoho dřevěných těžkých dveří vedoucích do různých skladů, malých cvičišť určených pro nácvik s živly, meditačních místností a tak. Různě se rozdělovala a zahýbala, až jsem pochybovala, že by se někdo z nováčků odsud dostal zpátky, kdybych mu řekla. Zatímco jsme postupovali dál, mluvila jsem o zdejších prostorách a popisovala místnosti, které jsme míjeli. Když jsem se u jedněch dveří zastavila, ostatní udělali totéž. ,,Takže, tohle je

rozřazovací místnost. Tady zjistíme, jaký živel ve vás převládá. Každý z nás má v sobě všechny živly, ale pouze jeden je nejsilnější. A přesně to se tu budeme snažit zjistit. Potom budete rozřazeni k jednotlivým lektorům a po roce se začleníte mezi ostatní." Odmlčela jsem se a v té chvíli zvedl ruku jeden kluk. Hnědé krátké vlasy, malá patka, zatím docela malého vzrůstu, ale jsem si jistá, že za rok tomu tak nebude. ,,Koho myslíte tím ostatní?" Už jsem myslela, že se nikdo nezeptá... Odložila jsem rozřazování a řekla jim, že bude lepší když jim to ukážu.

Několikrát jsme chodbou zahnulis jsme stanuli před těžkými kovovými dveřmi. ,,Chtěl jsi vědět, kdo jsou ti ostatní? Tak prosím, vítej v našem světě!" Otevřela jsem obě křídla dveří a před námi se objevila silně osvětlená místnost, naprosto nepodobná celé akademii. Vše je tu z kovu nebo ze skla, s vysokým stropem, kde jsou veliká světla, osvětlující celý ten obří prostor. Já to tu miluju, řekla jsem si. Vešli jsme do dveří a stanuli na balkóně, odkud vedli po stranách dvoje schody. Dole pod námi byla jedna velká žíněnka, kde zrovna probíhaly nácviky bojů živel proti živlu. Elementi tu byli rozděleni do dvojic, tak aby proti stály různé živly. Přímo pod námi zrovna probíhal boj kluka s dívkou, Vzduchu s Ohněm.

Opřela jsem se o zábradlí a pozorovala je. Dívka poslala na kluka malou ohnivou kouli, spíš takovou kouličku, a kluk se myslel, oheň míří na břicho, tak v tom místě vytvořil vzdušný štít, ale co jsem opravdu nečekala, koule se těsně před štítem rozdělila asi na deset ještě menších, ty obletěly zkázonosný vzduch a zasáhly kluka téměř na celém těle. Ten se okamžitě začal ohánět a dívka ho srazila k zemi, zaklekla ho a pronesla nějaká slova, která jsem neslyšela, s vítězným úsměvem na rtech. Šikovná holka, vymyslela to velmi chytře.

Ohlédla jsem se na nováčky, do jednoho měli spadlé brady a s úžasem nerozhlíželi okolo sebe. ,,První rada, kamkoliv přijdete i pokud jste sebevíc překvapení, nedejte to na sobě znát a tvařte se, že to, co vidíte je naprosto normální. Při nejmenším vám do té pusy něco vletí a vy budete za idioty." Zaklapli pusy a já mohla pokračovat. ,,Neměli byste být moc vyděšení, protože přesně sem se potřebujete dostat. A to za rok." Vykulené oči, nevěřícné pohledy a zraky visící na všech bojujících. Co jiného jsem vlastně čekala...

Když se dost pokochali, vzala jsem je do rozřazovací místnosti. Velmi obyčejná místnost, kde hlavními aktéry jsou lektor a žák a nic k tomu nepotřebují. Byla jsem zrovna v půli rozřezování, když přišla na řadu dívka jménem Lia. Stále jsem v jejích očích viděla něco, co u jiných ne a nevěděla jsem, co přesně to je. Ostatní vždy čekali za dveřmi, aby nevěděli, co je čeká. ,,Postav se na ten kříž" ukázala jsem na kříž na zemi uprostřed místnosti.

Udělala to a já začala. Svou silou jsem ji začala tlačit ze všech stran k zemi, až z ní bylo malé klubíčko. Nic se nedělo. Obyčejně z jejich nitra vyjde síla převládajícího elementu, aby se tělo zachránilo. Je to takový stav mezi komatem a vědomím. Zvýšíme nároky. Ubrala jsem ji z toho malého prostoru vzduch. Téměř všechen. A když jsem to už chtěla odložit. Stalo se něco, co jsem zažila pouze jednou.

Copak se asi stalo? Jen si počkejte :DDD