Prosinec

2. Šimon

"Čáááu!!!" uvedl se Šimon jako obvykle.

"Ahoj." Odpověděli téměř jednohlasně Prokop s Matějem.

Šimon ze sebe vydal jakýs neartikulovatelný zvuk, když se snažil servat si zelenou mikinu s nápisem GAP přes cyklistickou helmu, takže se mu do šňůrek od helmy zacuchali jeho husté, černé, dlouhé vlasy. Jeho vychrtlé tělo napínalo každý sval, až helma nevydržela a povolila svůj marný boj. Šimon, teď už bez helmy a mikiny se válel na zemi.

"Áááááhhhžžžž..." zařval Šimon

"Co děláš?" zeptal se Matěj, který konečně odtrhnul myšlenky od své dokonalosti.

"Spěchal jsem sem... Ale zapomněl jsem proč." Šimon se zatvářil jako ryba.

"Ty jsi pako." řekl Matěj a těšil se, jak se zase bude opájet svojí úžasností.

"Ahoj Šimone," řekl významně Prokop, "proč tak ďábelsky spěcháš? Viděl jsi snad cestou něco neobvyklého?

"Já nevím!" Zařval Šimon a rozbalil pytlíček sýrových koulí. Začal si je po celých hrstech cpát do pusy.

"Já jen, jestli Tě, stejně jako mě, nezaujala ta honička. Když jsem šel kolem kebabu, řvali tam na sebe nějací feťáci."

"Hmmmbhtg" Šimon ze sebe vyrazil spršku nasliněných sýrových koulí. Přešel ke kolu  sundal z něho malý, černý kufřík. "To je přesně ono. Při hádce jeden z nich zahodil tenhle kufřík, jak jsem jel okolo, tak jsem jim ho sebral."

"Ty jsi se úplně zbláznil!" Probudil se Matěj ze své meditace.

"Hahaha" Zasmál se Šimon a zasypal své okolí dalšími sýrovými koulemi.

"Oni nás teď zastřelí, znásilní a zmasakrují." projevil své obavy Matěj.

"Spíš nás nabodnou na břicho na dřevěný kůl a budou nás pár dní lehce mučit, nejspíš bičem. Taky si myslím, že nás nemine pár ran holí na chodidla a nejspíš nás taky pověsí hlavou dolů do průvanu a možná si na nás budou trénovat mušku se šipkama..." Prokop měl vždycky slabost pro dobré mučeníčko.

"Ale prd." řekl Šimon, který konečně spolykal sýrové koule a mohl tedy mluvit. "Neví, že tu jsem"

"Měli bychom se toho zbavit" řekl Matěj. Prokop stále mumlal cosi o kvalitním mučení, ale nikdo ho neposlouchal.

"Nejdřív se tam podívám!" zařval Šimon a vrhl se na kufřík.

"Ne!" snažili se ho jednohlasně odradit, ale nebylo to nic platné. Z kufříku se vysypalo několik pytlíčků, které vypadaly, jako by v nich byl cukr.

"Je to cukr!" Zařval Šimon "Dá si někdo?"

"Není to cukr, ty demente!" Zařval Matěj.

"Nejspíš to bude kvalitní, teplicko-dubský pervitin, možná říznutý  troškou cracku nebo omítky." Prohlásil Prokop a olízl si prsty. Ale co naplat, Šimon už roztrhl první pytlík z kufříku, ve kterém byli pytlíky, co vypadaly, jako by v nich byl cukr.

"Je to cukr!" Zaječel Šimon a nacpal si celou pusu podezřelým obsahem kufříku. Úplně zapomněl na sýrové koule.

V tu chvíli se opět rozletěly dveře klubovny a do místnosti vstoupil...

...