Prosinec

3. Jonáš

Do dveří vstoupil Jonáš a v místnosti zavládlo hrobové ticho.

"Ahoj." řekl Jonáš do ticha svým zvučným hlasem. "Co jste tu jak v nějakým salónu, když přijde kovboj? To je jako v nějakým pitomým westernu s..." Než to stihl doříct, přerušil ho Prokop.

"Šimon zemře." Prohlásil znuděně Prokop. "Spolykal půlku zásilky perníku."

"Je to cukr," ozval se Šimon, stále ještě s plnou pusou podezřelého obsahu pytlíčků.

"Cože?" ozval se znenadání Matěj. "Cože?" Přerušil ho Jonáš. "Vy tady žerete nějaký drogy?"

"Snažili jsme se ho zastavit..."

"Je to opravdu cukr, celý jsem to sněd." Povídá Šimon, toho času zaměstnán zběsilým olizováním prstů. Do toho vstoupil Prokop: "To je možná důvod, proč se Ti překupníci hádali. Taky bych se hádal, kdybych místo kvalitního matroše dostal cukr."

V klubovně na chvíli zavládlo přemýšlivé ticho. To bylo něco krajně neobvyklého, jak se dalo poznat již letmým pohledem po místnosti. Podlaha byla pokryta vrstvou prachu a drobků, na stole se pozvolna kutálelo asi 3000 kusů IKEA tužek a co bylo ve skříních... To se snad nedá ani slovy popsat. Malý příklad za všechny: Pod lavicí bylo pět věcí - brnění na judo, 30 metrů karimatky, tři poloprázdné lahve od kofoly, tři ponožky a půl kila prachu.

"Zrovna jsem se vrátil z Prahy" Vstoupil do ticha Jonáš. "Pařili jsme s bráchama heroesy. Vůbec se to nedá. Somálcovo notebook je taková mrcha pomalá..."

"Zklapni, mě zajímá, co bude se Šimonem" přerušil ho Prokop.

"Co by bylo? Maximálně dostanu cukrovku" odvětil Šimon.

"Neskákejte mi do řeči," začal se rozčilovat Jonáš. "nikdy mě nenecháte doříct moje věci a zabýváte se svojima blbostma! Nepřerušujte mě, teď mluvím já! Ježíš se u toho na Somálce naštval, takže jsme toho radši nechali. No... Teď to zní jako blbost a můžete za to Vy, že jste mě přerušili!"

"Co uděláme s tím kufříkem?" zeptal se Matěj, zatímco si prohlížel Jonáše. Měl dnes takovou prohlížecí náladu. Jonáš přišel s mikinou s lebkou a jako obvykle měl dlouhé vlasy a lenonky.

"Vyhoďte to, ať to nevidí Vojta." Shodli se vzácně všichni. A tak kufřík, zbavený svého obsahu putoval do popelnice před klubovnou.

"Dneska asi schůzka nebude, co?" Prohlásil Matěj při pohledu na hodinky, ukazovaly půl sedmé. "Tak já to balím." Sbalil se a vyrazil domů.

"Ty už jdeš?" Zeptal se Prokop. "Počkej na mě!" A tak vyrazili spolu.

Tu se dveře klubovny opět otevřeli a v nich se objevil Vojta...