Prosinec

6. Jedovina

"Prokope, ty zvíře, co to děláš?" zeptal se Jonáš.

"Čtu si." oznámil suše Prokop

"A co si čteš?" zeptal se otráveně Jonáš i když odpověď znal už předem. Bude to knížka o druhé světové válce.

"Čtu si o druhé světové válce." odvětil Prokop, aniž by odtrhl oči od knihy. Takové věci dělal pořád.

"Kašlete na něj" přidal se do debaty otrávený Šimon. "Nudím se, pojďte něco dělat. Třeba si můžem házet lahví." prohlásil a zahodil svojí zásobu vody daleko mimo dosah kohokoliv z party. "Hehehe," zasmál se a začal pařit na mobilu.

"Nechte těch blbostí!" Vojta neměl rád, když se mu plán rozpadal pod rukama. "Přišli jsme sem, protože je tady ukrytá cash" (ze hry geocaching).

A jak pravil, tak se stalo. Malá družina se semkla při hledání ukrytého pokladu... Ne, kecám. Tohle se fakt nestalo. Prokop si dál četl knížku, nutno však uznat, že to dělal méně okatě. Matěj líně prohraboval náhodná křoví, ne příliš daleko od něj. Šimon, potom co ho mobil začal nudit, se chvíli pokoušel najít svojí lahev, ale brzy to vzdal. Teď zabíjel čas házením kamenů po kmenech stromů. Jonáš s Vojtou byli jediní, kdo se opravdu věnoval hledání, byť Jonáš spíše z povinnosti, než že by ho to zajímalo.

"Blbá hra. Já už zase nemám co hrát." bylo možné slyšet Šimona, než zmizel z doslechu úplně. Za chvíli se však, bez lahve, vrátil. "Co že to máme vlastně dělat?"

"Šimone!" řekl důrazně Vojta. "Hledáme cache."

"Ajo, vlastně. Už hledám, koukej." Vojtovi však za pohled nestál.

"Matěji!" ozval se náhle Prokop a všichni ztuhli očekáváním. "Prokop to určitě našel." Mysleli si všichni. "Víš, že německý Tiger byl mnohem lepší než americké Shermany? Američani vyhráli jen proto, že těch tanků měli 100x víc!" Naděje se rozplynuli jako ranní mlha ve slabém prosincovém slunci.

"A dost." Vytrhnul Vojta Prokopovi knížku. "Koukejte všichni hledat, ať to někdy najdem."

Když družina uviděla Vojtu v takovémto rozpoložení, jali se všichni alespoň předstírat, že něco hledají. Ani Šimon nebrbral, že se nudí. Vojty se sice nikdo nebál, protože byl strašný dobrák a neublížil by mouše. Ale všichni ho měli rádi, bylo by to jako pitvat plyšáčka.

"Tady něco je!" ozval se Šimon. "Ne, to je jenom kámen." Smál se jako pošahaný, na celé kolo.

"Ty!... " neměl slov Jonáš. Šimonovo blbosti  mu, jako obvykle, lezli krkem.

"Jak to vlastně má vypadat?" Zeptal se Matěj, který právě zakopl o cache. "O něco jsem zakopl."

"Ty jseš úplně neschopnej! Ty bys to nenašel, ani kdyby Ti to spadlo na hlavu s nápisem TADY!" vykřikoval Jonáš, zatímco se všichni shromáždili kolem Matěje. "Hele, von to fakt našel." otočil vzápětí. A taky, že jo. Společně se sklonili nad tajemnou truhličkou a vydavali z ní věci.

"Tady jsou samý blbosti." řekl Šimon a vytáhl telefon. Zatímco si vybíral, co bude hrát (stejně už ho žádná nebavila), ostatní z truhličky vyndali pastelku, buldozer z kindervejce, nějaké placky z Alberta, dvě koruny, tyčinku do uší, zmuchlaný kapesník a podobné harampádí. Úplně naspodku byl však zažloutlý papír, který na první pohled vůbec nevypadal, že by do truhličky kdy patřil. Opatrně ho vytáhli a Vojta četl...