Prosinec

10. Jeskyně

"Zbývá nám maximálně hodinka přítmý, pak už bude úplná tma." oznámil Prokop s pohledem na hodinky. Ukazovaly 16:03.

"Fajn. Teď ještě zjistit, co vlastně hledáme." přidal se Vojta.

"Labe už jsem našel, protože jsem génius, ale co jsem tím našel, to nevím." prohlásil Jonáš, nadopovaný dobrodružstvím.

"Možná hledáme tohle." řekl Šimon, jakoby z hloubky.

"Kde jsi?" zeptal se Vojta, kterého směr Šimonova hlasu udivil.

"Tady, pod Vámi. Je tu taková římsa."

"Ty zas lezeš, kam nemáš!"

"Dej mi pokoj. Je tu nějakej zaterasenej vchod. Pojďte sem."

Kluci si vyndali a nasadili čelovky, jeden po druhém slezli k Šimonovi na římsu a pozorovali jeho objev. Vypadalo to jako jako obyčejný sráz pokrytý křovím, ale při bližším pohledu se zdálo, že křoví jsou nastražená, tak nějak uměle. Nepochopili byste ale, jak to Šimon objevil, navíc v tomhle mizerném světle.

"Vůbec nechápu, jak jsi to objevil, zvlášť v tomhle mizerném světle." řekl Matěj.

Nikdo neodpověděl. Ani Šimon. Společně se všichni pustili do odhrnování křoví až se před nimi objevil vchod do nečeho, co vypadalo jako jeskyně.

"Někdo si dal pěknou práci to tady zamaskovat." prohlásil Vojta. "Že by Profesor?"

"Je mi zima, jdem dovnitř." Navrhl Prokop.

Měl pravdu. Sněžení houstlo a zima se stávala krutou, zvláště na skalní římse nad údolím. A tak, ačkoliv to bylo třeba proti zdravému rozumu, vešli jeden po druhém do jeskyně.

Jeskyně nebyla příliš velká. Po projití asi metr dlouhého přístupového tunelu, který byl mírně zahnutý do zatáčky se parta ocitla v prostoru přibližně 2x2x1,5 metru, přičemž 1,5 metru platilo pro výšku. Tento prostor tvořil jakýsi pokoj - u vchodu byly patrné zbytky zástěny, která kdysi kryla prostor proti větru a dešti, do stěn byly vytesány primitivní poličky. Na některých z nich se ještě dochovalo nějaké vybavení, zazátkovaná sklenice s několika pytlíky čaje, malinký krumpáč, několik svíček a starý, zažloutlý sešit. Ten upoutal nejvíce pozornosti.

"Vypadá to, že tu někdo žije, nebo alespoň žil." řekl Vojta.

"Jo, určitě, nějakej bezďák." vykřkl Jonáš.

"To nevypadá na bezďáka, není tu bordel a smrad." opanoval Vojta.

"Tak kdo by teda dneska žil v jeskyni?" "A ještě takhle zastrčeně?" "Profesor?" překřikovali se kluci navzájem.

"A proč by sakra dával instrukce, jak se sem dostat do cachky na Jedovině?" přidal se s nechápavým pohledem Matěj.

"To zatím nevíme, ale třeba nám napoví ten sešit." řekl Prokop a vzal do ruky zažloutlý zápisník.  "Posviťe mi, ať si to můžem přečíst."

Prokop se pustil do čtení.