Prosinec

13. Úkryt

Opatrně sešli po žebříku. Žebřík byl rezavý a studený, nic moc zážitek. Dole zjistili, že to není kanál v pravém slova smyslu. Na dně, asi 3 metry pod povrchem, se nacházel úzký, chodbovitý prostor o rozměrech asi 2x1 metr. Všichni se sem nasáčkovali, aby na ně tolik nesněžilo, ale moc dalšího místa už tam opravdu nezbývalo. Na místě se nacházeli jakési trubky se spoustou ventilů - nedalo se dost dobře odhadnout, k čemu to slouží. Rozhlédli se po holých, betonových stěnách, ale nenašli nic, co by vypadalo zajímavě. Celkově to vypadalo, že tu už pěkně dlouho nikdo nebyl.

"Vypadá to jako nějaké servisní místo." řekl Vojta.

"Asi k tomu jezeru, co tu už tak dlouho napouští." odpověděl Šimon.

"To už je napuštěný, už jsme tam v létě byli." poznamenal Prokop. "Ale do letošního května se sem vůbec nesmělo, bylo to tu uzavřený."

"Myslíte, že to tady bylo i před 15 lety?" zeptal se náhle Jonáš.

"Nevím," odpověděl mu Vojta "vypadá to, že by i mohlo."

Matěj mlčel. To bylo celkem neobvyklé, normálně byl dost ukecaný. Ale teď mlčel. Teprve po chvíli si kluci všimli, že se celou dobu soustředí na jedno místo na podlaze.

"Co tam vidíš?" Ptal se ho Vojta.

"Přijde mi, že tu byl nějaký poklop." zašeptal Matěj.

Nikdo neváhal. Pokoušeli se poklop otevřít, ale nešlo to. Prsty měli ztuhlé, sotva je ohýbali, ale přesto! Byli už tak blízko od rozluštění záhady! Po několika minutách náročného zkoušení to museli vzdát.

"Nejde to." pravil odevzdaně Prokop.

"Je to, jakoby to bylo nějak zamčený." přemýšlel nahlas Vojta

"No jo, tady je nějaký čtverhran." řekl po chvíli Prokop a odhrabal vrstvu hlíny a bláta z mechanismu.

"Zkusíme to odemknout." Navrhl Šimon, ale ani to říkat nemusel. Stejná myšlenka okamžitě probleskla ve všech pěti mladých myslích. Ale nebylo to nic platné. Celý mechanismus ztuhlý zimou a částečně začínající korozí. Jediné, co se podařilo, bylo, že se celý poklop dalo nadzvednout asi o centimetr. Kluci se pokoušeli nahlédnout škvírou dovnitř, ale nepovedlo se to.

"Něco tam je, jinak by tam bylo vidět." hlásil Matěj

"Zkuste to vyšťourat!" řekl nedočkavým hlasem Jonáš, kterého se opět zmocnilo dobrodružství.

"Zkusím tam strčit ruku." ozval se Šimon, který měl ze všech nejhubenější prsty.

"Něco tam je." vykřikl. "Fuj, to je slizký. Už to skoro bude venku. Počkejte... Au! Moje prsty. Držte to pořádně, málem jste mi ufikli prst. Tak..."

To co spatřili, jim všem na chvíli vyrazilo dech.

"Ty vole, to ne..." vyslabikoval Vojta.

"To si děláte srandu, zdrháme odsud!" zakřičel Jonáš, kterého dobrodružství rázem přešlo. "Za tohle nás zabijou a sežerou!"

"Spíš nás budou mučit." ozval se chladně Prokop. Teplota se rázem, propadla o několik dalších stupňů pod nulu. "Přivážou nás na kůl a omotaj nám střeva kolem očí. A pak se pomalu budeme topit ve vlastní šťávě, až z nás....

"Zklapni, ty blbe!" Zařval Vojta. "Tohle není sranda!"

V Šimonovo ruce se objevil pytlík, až podezřele podobný pytlíku z tajemného kufříku plného cukru.