Prosinec

14. Pytlík

" To bude zase nějakej cukr, klídek." pokoušel se uvolnit atmosféru Šimon.

"To nevypadá na cukr, Šimone." oponovali ostatní.

"Koukni na ten pytlík. Je úplně... lepší." vysvětloval Vojta

"A navíc, v tomhle vlhku by se cukr dávno rozmočil." přisadil Prokop

"Jsme v háji, nechte to tu a zdrháme pryč, než nás dostanou!" ječel Jonáš.

"Všichni ticho a uklidněte se!" řekl důrazně Vojta. "Tady končí sranda. Zahrabte ten poklop, pytlík schovejte a zítra jdeme na policii! A hlavně mlčte! Jdeme zpátky do klubovny."

Družinu pohltila atmosféra strachu. I když se všem chtělo křičet a řvát, v duchu dali Vojtovi za pravdu. Opatrně vylezli šachtou zpátky na louku, chvíli poslouchali na všechny strany, zda se něco neobjeví. Nic. Všude klid. Dokonce i sněžení ustalo a louku teď halila hustá mlha. Ani se nepokoušeli prohlédnout mlhu čelovkama, nemělo by to smysl. Téměř poslepu se dostali na nejbližší cestu a snažili se odhadnout správný směr, kterým se vydat. To se jim naštěstí povedlo, přeci jen měli nějaké ty zkušenosti s orientací potmě.

"To bylo vzrůšo." řekl vzrušeně Matěj.

"Sklapni!" umlčel ho polohlasem Vojta. Ještě z toho nejsme venku!

Pak už nikdo nemluvil. Za pár hodin se dostali do klubovny, vyčerpaní, unavení a extrémně nervózní. Po rychlé domluvě se rozhodli zajít na policii rovnou, přeci jen jim to nedalo.

Strážník městské policie, který měl zrovna hlídku, byl muž ve středních letech, s prořídlými vlasy a oholenou tváří. Jeho tvář byla tvrdá a nekompromisní, jaká je asi potřeba, když se živíte jako polda. V duši byl však starostlivý dobrák, což se teď náramně hodilo. Kluci se na služebnu přiřítili za pět osm.

"Dobrý den."

"Dobrý den, co potřebujete?"

"Našli jsme drogy!" vyrazili ze sebe kluci bez přípravy, takže to strážníka dosti zaskočilo.

"Co Vás k tomu vede, kluci bláznivý! Pojďte dovnitř a všechno mi vysvětlete. Budeme muset sepsat protokol."

Kluci na strážnici vyprávěli svůj příběh, co se jim za celý den přihodilo. Z počátku jim policista moc nevěřil, ale jak pokračovali, vzájemně si doplňovali detaily, tak zpozorněl.

"Nevypadaj, že by se mi snažili lhát." říkal si pro sebe. "A já lháře poznám!" mazlil se se svým egem.

Ke konci příběhu už poslouchali všichni tři policisté, co byli zrovna ve službě. Nakonec došlo i naprofesorův deník a podezřelý pytlík. Poté si strážníci zapsali všech jména, adresy a telefonní čísla a poslali je spát. Na služebně zůstal jen Vojta, který policistům detailněji popsal oba úkryty a vyznačil jim místa na mapě. Poté mohl i on jít na kutě.

"To jste udělali moc dobře, že jste přišli za námi! Prověříme to a dáme Vám vědět."

"Děkujeme a dobrou noc!" loučil se Vojta s policisty.

Když dorazil do klubovny, všichni už spali. Lehl si mezi ostatní, neobtěžoval se s převlékáním a usnul téměř okamžitě také.