Prosinec

15. Profesor

Ráno kluky probudil telefon.

"Dostavte se na služebnu policie ČR k výslechu." dozvěděl se Jonáš, který byl jako první schopný zvednout telefon.

Nasnídali se a vyrazili.

Na služebně už je očekávali, papíry připravené k sepsání protokolu. Znovu se všech ptali, jak se k pytlíku dostali a co je vedlo k tomu, prozkoumávat podzemní skrýše. Kluci odpovídali, co jim síly stačili.

"To není příliš bezpečné, lézt takhle do neznámých staveb! Co kdyby se Vám něco stalo? Slibte mi, že už to příště neuděláte."

A kluci slíbili.

"Poslali jsme hlídky do obou úkrytů. Policisté v terénu potvrdili Vaši včerejší i dnešní výpověď." řekl náhle nadpraporčík, velitel okrsku. "Ať Vás už ani nenapadne tam lézt, odteď je to záležitost policie!" náhle ještě více zvážněl, pokud to ještě bylo možné. "Umíte držet tajemství?"

"Jasně, jsme skauti!" hlásili kluci.

"V tom Vašem úkrytu se takových pytlíčků našlo dost. A na některých, co byli hlouběji, jsme zajistili i otisky prstů. Máte co dočinění se známými firmami. Díky Vám teď máme důkazní materiál a můžem ty lotry poslat za mříže!" usmál se policista.

"A co se týká profesora," ozval se náhle očividně nejstarší policista v okolí, "to už je dávná historie. Před patnácti lety tu operovala z největších skupin, zabývající se výrobou drog. Podařilo se nám je pozatýkat, ne však bez pomoci. Jeden ze členů, říkali mu Profesor, nejspíš proto, že byl chemik a pomáhal jim s recepty, je zradil výměnou za prominutí trestu. Bohužel s nimi musel zůstat, dokud jsme neprovedli zásah, ale prozradil se a nejspíš musel utéct. Nejspíš se nám snažil dát šifrovanou zprávu.

"A jak to s ním dopadlo?" ptali se kluci

"Neslavně," pokračoval starý policista, 9. května 2001 jsme ho našli mrtvého. Tři průstřely hrudníku, nic hezkého. Přičetli jsme to na vrub drogovým dealerům."

"Dost bylo historie," vstoupil do toho vyšetřující nadpraporčík, "Jedna věc mi nesedí. Jakto, že jste našli ten vzkaz na Jedovině? A proč ho nenašel nikdo před Vámi? Nedává to smysl."

"Myslím, že budu muset změnit výpověď." promluvil náhle Matěj a rozbrečel se.

"Co se děje, proč?" ptali se všichni, včetně policistů.

"Víte," vyprávěl Matěj vzlykaje, "před hodně dlouhou dobou našel ten vzkaz brácha, ale nevěděl co znamená. Jen si poznamenal, že ho našel na Jedovině a pak to všechno někam zašantročil. Našel to teprve nedávno, když se stěhoval. A když zjistil, že jdeme na výpravu právě tam, řekl mi: "Matěji, třeba to bude sranda, podstrč jim to tam." To bylo nakonec jednoduchý, schoval jsem vzkaz do cachky a pak se tvářil, že jsem jí sotva našel. Nechtěl jsem nikoho dostat do nebezpečí."

"No, aspoň máte ponaučení, že ne všechno je taková zábava, jak to vypadá. Máte štěstí, že všechno dobře dopadlo, jinak byste měli veliký problémy. Ale protože nám to dost pomohlo, přimhouříme nad Vámi oči a spokojíme se se slibem, že už nebudete vyvádět takové nepředloženosti."

"Ano, pane!" Slíbili kluci a po podepsání pár dalších papírů mohli konečně domů.

"To byla ale výprava." Postěžoval si Prokop, když už byli bezpečně z doslechu.

"To jo" přikyvovali ostatní.

"Tak zase za měsíc." loučil se se všemi Vojta. "Snad nás přijde víc"

Všichni se rozešli domů a po náročném víkendu usnuli tak, že málem zaspali pondělní školu.