Přiznej barvu

1.

Chloe

Už o tom přemýšlím od prváku, ale nikomu jsem to neřekla. Konec konců, nebyla jsem si úplně jistá. Ale čím víc si to uvědomuji, tím je to silnější. Bylo těžké si to přiznat. Prvně jsem si myslela, že ta holka je prostě roztomilá, ale pak jsem si uvědomila, jak často na ni myslím. Hodně často. Že se mi na ní toho tolik líbí a že mi vadí, když se s někým směje a někoho se usmívá. Což jsem u jiných holek nikdy neměla. Prostě, že žárlím. Ani by tak nevadilo, že navštěvujeme stejnou školu, ale že i stejnou třídu? Připadá mi, že zešílím. Že se prostě a jednoduše zblázním. Vidím ji skoro celý den a nejsem schopná s ní normálně mluvit. Mám strach, že něco podělám nebo že to na mně pozná, a pak se mi bude vyhýbat. To bych opravdu nerada. Jsem do ní opravdu zamilovaná až po uši. Jsem zabušená jak hřebík. Nikdy bych si nemyslela, že se mi to stane, ale je to tak. A konečně jsem si to dokázala přiznat. Je to docela úleva, když už jsem to dokázala sama sobě říct a přijmout to, ale ne tak velká. Potřebovala bych se někomu svěřit. Moje nejlepší kamarádka Sophie mě má za stoprocentní heterosexuálku. Což nejsem. Měla bych jí to říct. Vím, že není nějaký debilní homofob.

„Hej, příjem, sakra!" dostala jsem pěstí do ramene. Sophie tohle dělá, když ji neposlouchám, když jsem zrovna mimo. „Co je?" pípla jsem nechápavě. „Mluvím na tebe už několik minut a ty jsi zase úplně mimo!" okřikla mě, pak se potutelně usmála: „Na koho myslíme Chloe? Jak se ten fešák jmenuje?" Problém je, že pro Sophii jsem průhledná jako obyčejné sklo. Všechno na mně hned pozná, ale teď se úplně netrefila. A už jdeme ze školy, lidi jsou fuč, tak bych s tím měla jít ven. „Hele, Sophie..." začala jsem trochu stydlivě. „Dělej vyval to! Tak kterej to je?" nepřestávala naléhat. Ok... tohle bude něco. „Emily," odpověděla jsem jí. Trochu jí poklesl úsměv a vyvalila oči. „Cože?" zamrkala nechápavě. „Dlouho jsem přemýšlela, proč mám s klukama vždycky takovej problém, a pak jsem si začala uvědomovat, že na ni myslím. Víc než je zdrávo. Vždycky to přišlo tak nějak samo od sebe a já jsem to nechápala, nechtěla jsem si to přiznat, a pak jsem si uvědomila, že to tak prostě je a nic s tím neudělám. Jsem do ní zabouchlá až po uši," odpověděla jsem a čekala na její reakci. „Ty seš lesba?" vykřikla překvapeně a já jí zacpala pusu. „Sophie, neřvi! Pořád jsme na veřejnosti," rozhlédla jsem se kolem, pár lidí se otočilo. „Tyvole... to jsem fakt nečekala," řekla už tišeji. „Já vím. Jen jsem se musela někomu svěřit. Je to hroznej tlak, když to v sobě tutláš," zašeptala jsem. „Hele Chlou, pokud jde o mně, tak já s tím problém nemám. Vůbec ne. Důležitý je, jestli je to to pravý ořechový," řekla mi. „To si sakra piš, že je," oddychla jsem si. Zasmála se a pokračovaly jsme dál.

Následující den...

Emily

Sedla jsem si do lavice a projížděla na mobilu facebook. Zase jsem tu mezi prvními. Teda... to jsou zase sračky. Zhasla jsem displej a mobil položila. Po chvilce zase zablikal. Bylo to upozornění. Chloe Millerová si změnila profilovou fotku. Rozklikla jsem to, abych se podívala. Na fotce se usmívala, jen oči vypadaly trochu smutně. Ale byla krásná. Jako vždy jí to moc slušelo. A ty oříškový kukadla, pro ty bych zabíjela. Lámala bych vazy, až by to křupalo. Okej, to je už možná trochu moc. Klikla jsem na like, pousmála jsem se a mobil zas položila. Kéž by Chloe věděla, jak šílená z ní jsem. A ještě k tomu, když se denně vídáme. Pořád ji vidím. Každou hodinu. Ale netipovala bych ji na lesbičku. Rozhodně na to nevypadá. Pořád se snažím doufat, že tohle jednou skončí happyendem, ale u doufání to zatím skončilo. Do třídy vešlo dalších pár lidí a za nimi Sophie s Chloe. Mile jsem se na ní usmála a pozdravila ji. „Ahoj," oplatila mi pozdrav a taky se usmála. Tenhle úsměv byl, ale jiný. Jakoby v něm bylo něco... ne, asi si jen zase něco představuju. Melu sračky ve svý vlastní hlavě. To bys ale neměla Em, čím víc se v hovnech matláš, tím víc smrdí. Kéž by tu tak byla šance. Mezi náma. Aspoň malá, která by mi dala naději. Ale zjevně tu není. Budu se muset v tomhle smutku a beznaději pěkně vyválet. Zasmála se. Její smích může někomu připadat divný, nepříjemný, protivný nebo je to lidem ukradený, ale mně její smích přijde zatraceně úžasnej. Pouštěla bych si ho každej večer před spaním místo My Chemical Romance. A to by se teprve usínalo. Pootočila jsem se, snažila jsem se nenápadně. Chloe si odfoukla pramínek vlasů, co jí přistál mezi očima, který se následně vrátil zpátky. „Zatracený vlasy. Sakra!" slyšela jsem ji zanadávat. Nadávej si jak chceš Chloe, ale tvý vlasy jsou zatracený. Zatraceně krásný. Líbí se mi, že jsou tak chaoticky sestříhaný. Taková roztomilá střapatá příšerka. Vlasy má kaštanově hnědý. Celou jí úplně žeru. Očima střelila po mně. Všimla si, že jí šmíruju. Skvěle Emily, to se ti zas něco povedlo. Usmála jsem se na ni, jak mám ve zvyku a ona mi úsměv opětovala. Pak hlavu sklonila zpět a já taky. Aby to nebylo divný. Pak mi výhled zastínila má nejlepší kámoška Megan, která si vedle mě sedla. „Čau ksichte," řekla mi jako vždy. Jen pro info, je fakt jen kámoška, nic víc není a nebude. Nesnáším takový ty kecy typu: Jsi lesba, takže pojedeš po každý holce, nebudu se k ní přibližovat a blablabla.... Megan o Chloe neví. Nikdo neví jakej šílenec do ní sem. Nechávám si to pro sebe, je to hroznej tlak, ale nechci aby to někdo věděl. Nerada bych, aby se to nějak rozkřiklo. To by bylo halo. To by tahle třída drbala. Jen to ne. Navíc by se mi pak mohla Chloe vyhýbat. A to opravdu nechci. Stačí mi, že se občas bavíme, když to vyjde. Aspoň tak mám na chvíli radost. Ale zároveň to hrozně bolí.

Tak první kapitola nového příběhu je tu! Doufám, že se bude líbit. Je to můj první příběh týkající se LGBT tématu. Příběh se brzy rozjede pořádně, sorry za okecávací začátky, ale bez nich to prostě nejde :D