Pokračování smyšleného příběhu I can't forget.
Luna uzavřela dohodu s Clarke, která byla nucena odejít z Polis. Pro Lexu i Clarke tím nastaly potíže v ráji.
Vyprávěno z pohledu Clarke, Lexy a dalších. Pro všechny Clexa a Bellarke shippers.
„Lexo?". Někdo mě vyrušil ze spánku. Otevřela jsem oči a podívala se kdo mě budí. Byl to Titus.
„Titusi? Co tu děláš?" Nechápavě jsem se na něho podívala.
„Přijel jsem pro tebe. Musíš se se mnou vrátit do Polis." řekl.
„Teď nemůžu odjet." podívala jsem se na Clarke.
„Musíš se stát Hedou. Nemůžeme dovolit Ice Nation, aby poslali do Polis Ontari." řekl.
Postavila jsem se ke Clarke a řekla: „Ontari?"
„Je Nightblood." odvětil.
„Jenom si něco vyřídím." řekla jsem a začla hladit Clarke po vlasech.
Clarke:
Probudila jsem se s mírnou bolestí hlavy. Otočila jsem se a všimla si, že nade mnou stojí Lexa. Usmála se na mě a řekla: „Je ti lépe?"
Zakývala jsem hlavou.
„Potřebuji vědět co se stalo."
Povyprávěla jsem jí jak se to stalo a jakou roli v tom vlastně hraje Bellamy. „Clarke. Musím na chvíli odjet do Polis. Ale hned se vrátím. Bellamy nést následky nebude. Je to chyba Luny." Přikývla jsem. Lexa mě objala a dala pusu na líčko. „May we meet again." odřekla se Lexa. Já se pomalu zvedla a šla do kuchyně pro nějaké jídlo. V tom jsem potkala Octavii.
„Octavie?" zavolala jsem na ni. Naštvaně mě sjela pohledem a pokračovala v cestě. Nechápala jsem co to mělo znamenat. Když jsem vešla do jídelny, uviděla jsem mámu, jak něco řeší s lidmi z průzkumného týmu. V obličeji měla starost. Všimla si mě a zeptala se: „Clarke? Co tu děláš? Měla jsi zůstat ležet."
„Měla jsem hlad. Co se děje? Našel se Bellamy?".
Zakývala hlavou pro souhlas.
„Chci ho vidět." naléhala jsem.
Protočila panenky a řekla: „Sedni si... prvně ti donesu něco k jídlu."
Když jsem dojedla, Abby mě zavedla do části Archy, kde jsem ještě nebyla.
„Proč je připoutaný? odvažte ho!" zavelela jsem.
„Clarke! Opatrně! Nepřibližuj se k němu." upozornila mě Abby.
„Proč? Vy jste ho nevyléčili?" podívala jsem se s vykulenýma očima.
„Nikdo ho nedokázal zabít." řekla Abby.
„Chtěli jsme ať se rozloučíš, kdyby se nám ho nepovedlo oživit." řekla Octavie, která právě přišla. „Úplné privilegium." dodala provokativně .
„Promiň, nikdy jsem nechtěla, aby se něco takového stalo." řekla jsem s lítostným pohledem.
„Jasně no!" hluboce se nadechla a dodala: „Už ho můžeme zabít?".
Celou dobu jsem tam seděla a dívala se jak ho oživují. Když se zdálo že to nepřežije, naskočil mu tep. Nahrnuly se mi do očí slzy a já si oddychla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přiběhla jsem za ním a mluvila na něj dokud mi neodpověděl.
„Clarke?" zeptal se.
„Jsem tady. Jsem tu!" řekla jsem a chytla ho za ruku.
Octavie se na mě podívala a řekla: „Dejte ho do pokoje, ať může odpočívat.". Zvedli ho a odnesli. Přišla jsem k němu do pokoje. Sedla jsem si na postel a opřela se o zadní stěnu. Pozorovala jsem ho, jak spí a v hlavě mi lítalo, jaké to vlastně je být člověk bez duše a vlastní myslí. Všechno si musel vytrpět kvůli mě.
