Pokračování smyšleného příběhu I can't forget.
Luna uzavřela dohodu s Clarke, která byla nucena odejít z Polis. Pro Lexu i Clarke tím nastaly potíže v ráji.
Vyprávěno z pohledu Clarke, Lexy a dalších. Pro všechny Clexa a Bellarke shippers.
Clarke mi dala pusu na líčko a odjela. Měl jsem smíšené pocity. Po té hádce včera jsem věděl že je konec, ale i tak jsem nepřestal doufat. Jenom čekala, aby mi mohla dát kopačky a běžet za Lexou. Ublíženě jsem si sedl k táboráku a snažil se to rozdýchat. Moc ji miluju. Nedokázal bych si představit život bez ní. Chvilku jsem tam jenom tak seděl, když v tom mi někdo dal ruce na oči. Doufal jsem, že to je Clarke, ale byla to Octavie.
„Odjela?" řekla smutně.
Kývl jsem hlavou a protřel si oči.
„Je mi to líto." řekla.
„Jo... mě taky." řekl jsem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Co pro tebe můžu udělat?" zeptala se.
„Obejmout mě." odpověděl jsem.
Zvedla se a objala mě. I když jsem si při objetí představoval Clarke, tak jsem byl rád, že mě objímá někdo kdo mě má opravdu rád.
Clarke:
Otevřela jsem oči a cítila něčí objetí. Zvedla jsem se a všimla si, že je to Lexa. V tu chvíli mi naskočily střípky vzpomínek ze včerejška. Prudkým pohybem jsem si sáhla na krk a potom se dostala ze sevření. Došla jsem na balkon a podívala se kolem. Byl krásný východ slunce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chtěla jsem vzbudit Lexu, aby se se mnou pokochala krásným výhledem. Něco mě zarazilo. Myšlenka, že by mě odmítla. Otočila jsem se na ní a ona sladce spala. Procházela jsem se po balkoně, když v tom jsem uviděla něco jako kousek archy. Usmála jsem se řekla si: „Cesta trvá tak dlouho a přitom je to tak blízko." Uslyšela jsem hlas od Lexy. Prudce jsem se otočila a sledovala co dělá. Vykřikovala: „Clarke! Clarke! Clarke! Pusť ji! Cale!" Došlo mi, že má noční můru. Doběhla jsem k ní a sedla jsem si na ní. Zatřásla jsem rameny a viděla jak se šokovaně probrala.
„Jsem tady!" řekla jsem.
Rozhlídla se kolem mě a řekla: „Clarke co to děláš?"
Chtěla jsem ze sebe vydat nějaké slova, ale nešlo to byla jsem příliš v rozpacích, ze situace, v které jsem právě byla. Všimla si jak jsem zaskočená a usmála se. Rozesmálo ji to. Usmála jsem se taky a řekla: „Promiň." Viděla jsem jak se na mě dívá. Bylo to něco magického. Když poznáte někoho jako je Lexa, jsou pohledy jako tyhle velmi vzácné. Jsou považovány za zamilované.
