TROUBLE IN PARADISE /CLEXA-BELLARKE/

Rozhodnutí

Clarke:

Vzbudila jsem se s nepříjemným pocitem, že mě někdo sleduje. Otevřela jsem oči. Viděla jsem Bellamyho sedět na posteli a koukat na mě. 

„Jak ti je?" zeptal se mě.

„Dá se to." odpověděla jsem a začala se dívat na rány na rukou. „Jak je tobě?" obrátila jsem zrak na něj.

Hlasitě se zasmál a řekl: „Bylo mi i lépe." .

Lexa:

Přijela jsem do Polis. Titus mi po cestě vysvětloval co se bude dít. Čekala mě oslava a proces, při kterém se stanu Hedou. Došla jsem do místnosti a všichni už tam na mě čekali. Poděkovala jsem, že se zúčastnili a pronesla jsem krátkou řeč, kterou mě Titus naučil. Po krátkém procesu jsem už byla velitelka všech třinácti klanů. Titus mi doporučil se jít vyspat. Protože prý na oslavu budu potřebovat hodně energie. Lehla jsem si do postele, ale dokázala jsem přemýšlet jen o Clarke a jaké má krásné dokonalé tělo. Chtěla jsem ji mít na oslavě. „Nyní do toho můžeme dát sto procent, protože člověk, který se nás snažil rozdělit je mrtvý." pomyslela jsem si a tím si vzpomněla na Lunu a její ochotu. „Vždycky to dělala, jenom protože mě milovala. Nechci, aby kvůli mě umírali další lidé.".   Zvedla jsem se a řekla strážcům před mým pokojem ať vyšlou jezdce pro Clarke. Teď jsem už spokojeně mohla jít spát.

Clarke:

Pozvala jsem Bellamyho na snídani. Vděčně přijal s komentářem: „Dobrý nápad. Mám hlad jako vlk!". Zasmála jsem se. Po snídani jsem se šla dát do kupy. Když jsem se umývala, dotkla jsem se kousance od Lexy. V tu chvíli se mi zobrazily střípky vzpomínek a já se zachvěla.

Když jsem se oblékla, šla jsem za Bellamym. Podívala jsem se jestli se rány hojí. Když jsem Bellamyho vysvlékala užíval si to. Pomalu jsem ho čistila kouskem látky a on se na mě díval upřeným pohledem. Dokončila jsem to a šla si umýt ruce, když v tom na mě skočila Octavie a složila mě na zem. „Má tě ku**a rád a udělal by pro tebe všechno! Tak ho netahej za nos." zvedla se a pokračovala v cestě. Ležela jsem na zemi a zmateně sledovala Octavii jak odchází. Věděla jsem moc dobře o kom mluví. Změnila jsem polohu do sedu a položila hlavu na kolena.

Bellamy vyšel z pokoje a když mě uviděl, přiběhl ke mě se slovy: „Co se děje? Jsi v pořádku?".

„Cože? Né, nic... jen se mi zamotala hlava." řekla jsem.

Hodil po mě nedůvěřivý pohled a pomohl mi se zvednout podáním ruky.

„Vážně ti nic není?" zeptal se naléhavě.

„Bellamy jsem v pořádku." důrazně jsem řekla a prudce pustila jeho ruku. „Ale tohle v pořádku není." zamumlala jsem pro sebe.

Uslyšel to a zamračil se. „Co? O čem to mluvíš? " vyhrkl zaujatě.

Řekla jsem s důrazem: „Promiň Bellamy my dva se nemůžeme přátelit."

„Cože?" řekl pobaveně.

„Naše přátelství tě dělá slabého a to si nemůžeme dovolit." vyhnula jsem se pohledu.

„Cože?" vyhrlkl ze sebe Bellamy. „Uhodila jsi se do hlavy?" zamračil se.

„Musím jít." dívala jsem se do podlahy, aby Bellamy neviděl mé slzy.

Bellamy:

„Musím jít." uslyšel jsem a zůstal nečinně stát. Zmateně jsem se otočil za Clarke, ale ona už tam nebyla. Došel jsem do jídelny a vybral si jídlo. Už jsem byl skoro po jídle, když si ke mě přisedla Octavie. „Konečně jsi na nohách! Hrozně jsem se o tebe bála."

„Nechci o tom mluvit nemám náladu."

„Ou.. takže už tě Clarke odkopla. A já myslela že sebere odvahu a-."

„Cože? Co jsi to řekla? přerušil jsem Octavii a rozzuřil se.

„Bellamy klid. Jen tě využívala." řekla pobaveně.

„Přijde ti to vtipné? Ty jsi jí něco řekla že?" vyčítavě jsem pohlédl.

„Tahá tě za nos Bellamy." rozhodila ruce.

„To není tvoje věc.. vůbec jsi se do toho neměla motat!" zařval jsem a zvedl jsem se od stolu.

Naštvaně se nadechla. 

Rozběhl jsem se za Clarke, ale ta ve svém pokoji nebyla.

Napadlo mě, že by Abby mohla vědět kde je.

„Abby? Nevíš kde je Clarke?" udýchaně jsem ze sebe vyhrkl.

„Přijel pro ní pozemšťan. Jela do Polis." Zvědavě odpověděla.

„Aha." ublíženě jsem zamrkal. „Díky.". Bylo mi zle při pomyšlení, že by mohla být s tou holkou. Rozhodl jsem se vydat do Polis a vše vyjasnit.