Pokračování smyšleného příběhu I can't forget.
Luna uzavřela dohodu s Clarke, která byla nucena odejít z Polis. Pro Lexu i Clarke tím nastaly potíže v ráji.
Vyprávěno z pohledu Clarke, Lexy a dalších. Pro všechny Clexa a Bellarke shippers.
Rozběhla jsem se do pokoje od Bellamyho. Doufala jsem, že tam ještě bude. Vletěla jsem dovnitř a můj pohled se zastavil na Bellamyho břišních svalech. Stál tam bez trička a já jsem měla nutkání za ním jít a obejmout ho. Cítila jsem se vážně na dně.
„Clarke?" zvědavě řekl.
Podívala jsem se mu do očí a v tu chvíli se mi svezla horká slza po tváři. Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena a padám k zemi. Bellamy se rozběhl a těsně před pádem mě zachytil. Objala jsem ho a začala mu plakat do hrudi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sedl si ke mě a začal mě hladit po vlasech. Uběhla půl hodina a já se konečně zvedla a řekla: „Jedu s tebou do Arcadie."
Bellamy:
Když to vyslovila, zvedl jsem se ze země a nevěřícně na ní pohlédl. „Vybrala si mě. Odjíždí z Polis! Nemůžu tomu uvěřit." říkal jsem si v hlavě.
„Co se stalo?" zeptal jsem se váhavě, jako kdybych to ani nechtěl vědět.
„Ještě o tom nemůžu mluvit." působila opravdu bezradně.
Smutně jsem na ni pohlédl.
„Jdeme?" zeptala se.
„Jo. Zabalím si ještě pár věcí a můžeme vyrazit." odpověděl jsem.
„Jdu nachystat koně." řekla smutně.
. . .
Cesta z Polis byla neuvěřitelně tichá. Clarke se dívala do země a vůbec se nesoustředila na cestu. Hledal jsem slova, které bych použil k prolomení ticha, ale nic mě nenapadalo. Uběhli dvě hodiny a já cítil kručení v břiše.
„Clarke?"
Podívala se na mě zvědavě.
„Neulovíme něco? Začínám mít docela hlad." řekl jsem.
„Najdeme místo kde se utáboříme." řekla.
Clarke vypadala pořád stejně zklamaně, jako když jsme vyjeli z Polis.
Když jsme našli to pravé místo na táboření, zeptal jsem se: „Chceš jít taky nebo tady počkáš?"
„Počkám..."
Kývl jsem pro souhlas a rozběhl se do lesa.
Lexa:
Clarke odešla a já věděla, že to není jen pauza, ale konec. Chtěla jsem ji políbit na rty, ale věděla jsem že bych neodolala a zase se sní vyspala. Zapoměla si tu skicák. Ten byl plný různých kreseb. Bylo tam nakreslené snad celé Polis. Když jsem otáčela na další stránky všimla jsem si jedné kresby. „Tohle je hrozné, určitě to není od Clarke." pomyslela jsem si a dodala: „Bellamy.". Zavřela jsem skicák a šla si lehnout. Probudil mě tlukot do dveří. Vylezla jsem z postele a otevřela dveře. Byl tam muž. Viděla jsem vysokou postavu, hranatá ramena, rozcuchané vlasy. Jizvy po celém těle.
