Netradiční škola

3.Kapitola- Temná minulost

Zbývali již jen 2 týdny do konce školního roku a jak je zvykem dětí, když jsou někde bez rodičů dlouho začínají o nich mluvit a to se stalo i v tomto případě. Všichni o svých rodičích mluvili a to každou přestávku nebo volnou chvilku. To by sice nevadilo, kdyby si Netop jednoho dne nevšiml, že když před Herobrinem někdo mluví o rodičích jeho nálada výrazně klesne. Po škole se všichni odebrali na pokoje a Netop se zeptal Endrua: „Všiml sis taky toho že když před Herobrinem někdo mluví o rodičích, jeho nálada výrazně klesne?" „Ne nevšiml." odpověděl Endrue. „A nevýš čím to je?" „No tak to nevím." Řekl Netop a zamyslel se, „čím by to tak mohlo být, stalo se mu snad něco?" „A proč se ho tedy nezeptat." Namítl Endrue. „Ty si opravdu myslíš že by ti to řekl Endrue?" „Mě ne, ale tobě možná ano Netope." „Mě?!" „Ano tobě Netope. I tak za pokus nic nedáš takže to zkusit můžeš." „Hmm máš pravdu Endrue za pokus nic nedám, ale co když se znovu naštve?!" „No tak co, vyhodí tě oknem?!" „No to asi ne ale..." „No tak visíš Netope, znovu se uklidní, a pokud ne teď, tak příští rok jsme tu už jen 2 týdny, nezapomínejte na to." „No dobrá skusím to...ale nevím." „Super, kdy za ním zajdeš?" „Asi zítra večer."

Nazítří večer se odebral netop k pokoji svého učitele. Zaklepal a zpoza dveří se ozvalo: „kdo je tam?" „To jsem já Netop, přišel jsem se vás jen na něco zeptat." „No dobrá, pojď dál Netope a pověz mi co tě za mnou přivádí." Netop se znovu usadil na opěradlo křesla a řekl. „Doufám že vás mou otázkou nebudu moc zatěžovat, ale všiml jsem si, že když před vámi mluvíme o rodičích tak jako kdybyste zesmutněl. Je to pravda nebo se mi to jen zdá?" „To se ti nezdá milý Netope, jsi první kdo si toho všiml, a proto ti řeknu důvod."

„Když jsem byl malý asi tak jako jsi teď ty chodil jsem také do této školy, ale ta byla v to dobu ještě mnohem známější a lepší. Tedy když jsem tu byl prvním rokem na konci jsme se všichni těšili domu, hlavně já. Když nás vzducholoď konečně dopravila, všichni tam měli rodiče... všichni až na mě. Běžel jsem domu jak nejrychleji jsem mohl a nevěděl co se stalo, ale doma také nikdo nebyl, bylo zamčeno a tak jsem přenocoval na prahu našeho domu, ráno se rodiče konečně ukázali ale jako by mě neviděli až když vešli domu řekl mi otec: jo my jsme tě včera nevyvedli že ano? Než jsem stačil něco říci přerušil mě a řekl: víš my teď máme někoho jiného a ty jsi dost velký na to aby sis našel vlastní dům. Narodil se jim můj bratr kterého ze srdce nenávidím Notch [ Noč] . Musel jsem se rychle vrátit k vzducholodi a nechat se dovést spět do školy kde jsem zůstával každé prázdniny a když jsem dospěj tak jsem začal ve škole i pracovat a postupem času jsem zde zůstal sám. Prostě všichni odešli a nikdo jiný nepřišel. Začal vyučovat různé třídy a na rodiče jsem pomalu zapomínal, vy děti my je ale stále připomínáte a tím my občas dost znepříjemňujete život, zároveň mi tak připomínáte že jsem se ještě dočista nezbláznil a že ještě něco a někoho mám."

Řekl a nastalo ticho. Netop věděl, že se neměl ptát a nejradši by teď vrátil čas a na nic se neptal, ani Endrua, ani Herobrina. Ještě chvíli seděl tiše ani se nehnul a potom stejně tiše odletěl, aniž by si ho Herobrine všiml, i ten seděl beze hnutí jakoby přemýšlel o tom co právě řekl.

Netop se mezitím dostal k sobě do pokoje a bez jakéhokoliv posunku se šel umýt a lehl si do postele. Teprve potom řekl Endruovi co se stalo. I ten usoudil, že ptát se nebyl dobrý nápad, ale stalo se.

    Druhý den se Herobrine choval trochu zvláštně. Obvykle totiž vše vysvětloval do podrobna, ale hlavně mluvil hodně, dnes byl ale hodně mlčenlivý. „Asi stále přemýšlí o včerejšku." Poznamenal Netop.

Do konce školního roku se již nic nestalo... naštěstí. Konečně nastal den kdy se všichni měli vrátit ke svým rodičům, všichni nastoupili do vzducholodě a odletěli domů. „Nashledanou pane učiteli." Volali za Herobrinem Netop a Endrue. Konečně se všichni zase shledali se svými rodiči. Netopovi rodiče se spřátelili s Endruovími a prožili spolu skvělé prázdniny. Na jejich konci se všichni měli zase vrátit do školy, přiletěla pro ně vzducholoď každý se znovu rozloučil s rodinou a nastoupili.