Netradiční škola

6. Kapitola- Míčové hry

            Druhý den ráno Herobrine řekl: „Dnes budeme hrát míčově hry, tak se na to připravte, vezměte si sportovní obuv a tak dále, vždyť to znáte a hlavně pokusíte se na tom nahnat nějaké body, nezapomeňte každý bod se počítá".

        První se hrál basketball. Herobrinův tím nastoupil v sestavě: Netop, Endrue, pigman,skeleton Skelet a creeper. Jen co začala hra kluci zjistili, že holčičí tým je opravdu mnohem lepší než tým kluků. První koš, druhý koš, třetí koš a už kluci prohrávají 6:0 ( v basketballu jsou za 1 koš 2 body) „Konec prvního poločasu, TIMEUOT!" křičí učitelka soupeřek a dosavadní rozhodčí. 

        „Kluci pojďte sem, menší porada" Řekl Endrue a poodešel od hřiště. „ Pojďme se snažit víc,všichni dobře víme jak Herobrinovi záleží na vítězství." „My se ale snažíme, jo, jo vím jak to myslíš ale stejně..." Protestoval Poigan. „ Koukejte  ano oba to  myslíte dobře, ale hádky nikam nevedou, pojďme vymyslet teorii jak zápas vyhrát a je to." Křikl creeper. Po chvíli se konečně domluvili. „Kluci? Kde je vlastně Herobrine?!" Zeptal se Skelet. „Támdle" Ukázal netop na lavičku v rohu, kde seděl Herobrine, s dost skleslým výrazem. „Radši ho necháme být, nevypadá zrovna nadšeně z toho, že prohráváme." „ To se teď ale změní Netope, máme plán a s ním vyhrajeme." „ Já vím, ale Herobrine asi ne."

        „ZAČÍNÁ DRUHÝ PLOČAS." Křikla znovu učitelka a šlo se zase hrát. Holky byly ve skvělé náladě, ale kluci jen doufali že to nepokazí. 8:0 a v sále nastalo ticho a to asi na 30 sekund, ani Herobrine již nevěděl co říci, jen bezmocně seděl a díval se na koš, kde před chvílí padl další koš.

        Po další asi minutce 10:0. A v tu Chvíli Herobrine omdlel, zbývalo již jen 6 minut do konce. A konečně 10:2 „JÓÓÓÓÓÓÓ" Vykřikli všichni najednou. To kluci potřebovali, od té doby zase nabyli sebevědomí a po pěti minutách 10:10 „DOROVNÁNO!!" Ohlásila učitelka stav hry. Poslední minutu hry se už ale nic nedělo a nikdo už nedal koš, v tu chvíli se probral Herobrine, který vůbec nic nechápal, respektive netušil jaký je stav hry, přitom nebyl schopen se zvednout a jít se zeptat, proto zůstal sedět na lavičce a sledoval poslední minutu. 

        A konečně se pískal konec. Obě strany se radovali ale Herobrine stále nevěděl co se děje. Po chvíli se zvedl a šel za svou třídou. „Tak co, jak to dopadlo?" Ostatní byli překvapeni že zrovna on neví jak dopadl zápas, creeper ale pohotově řekl „remíza 10:10. Herobrine se jen pousmál a řekl „ Na chvíli jsem přestal vnímat hru, pojďme se teď pokusit vyhrát i vybíjenou." V Herobrinově mysli se ale odehrávali jiné pocity, Herobrine byl nadšen tím že neprohráli, kupodivu nedal nic najevo. Bylo to snad poprvé... a asi i naposledy... za tuto olympiádu co se ovládal a nezačal jančit, jak by od něj všichni už očekávali.

         Když se přemístili na antuku Herobrine přišel ke svým svěřencům a řekl: „ Vím že je to pro vás asi těžké, ale ony nemohou být lepší ve všem... dokažte mi, že v tomhle jste lepší vy."  S těmito slovy opět odešel sednout si na lavičku v rohu a sledovat zápas. Tento zápas ale holky vyhrály na plné čáře, což Herobrina zdrtilo.

        A je tu přehazovaná. „ No tak kluci to dáme, alespoň tohle!" Křikl zombie na střídačce. Ale po deseti minutách už kluci zase prohrávají 24:1. A aby toho nebylo málo pigman se zranil a musel tak ze hry odstoupit. Zombie se v tu chvíli někam ztratila a jediný kdo byl schopen hrát byl Endrue, který nikdy v životě přehazovanou nehrál. „No, tak to nedopadne dobře, už jen jeden bod a zase to prohrajeme." Vzdychl si Endrue a odešel do hřiště. Pomoc pro něj byla, že se mohl teleportovat stejně jako ender girl z druhého družstva. Asi minutu nikdo nedal bod a Endrue si začala hru osvojovat a začala ho dokonce i bavit. A dalších 5 minut už to šlo s holčičím týmem pěkně z kopce, Endrue se pohyboval po celém svém poli rychlostí  blesku a chytal všechny míče. Holky se po chvíli usilovné práce o poslední bod unavili, i přez to že Ender girl byla v poli a to byla šance kluků, měli skvělou možnost a té také hned využili. Míč létal sem, tam, sem, tam až kluci po chvilce dorovnali. Teď už bylo na Endruovi aby zasadil poslední ránu na nepřátelské území. Endrue si tedy nakročil, vyskočil, vyhodil míč a podal parádní, ukázkovou smeč. Míč spadl přímo do středu pole soupeřek, kde zrovna nikdo nebyl. 25:24, řekla naštvaně učitelka ze sousední školy, která doufala že se Herobrine konečně pořádně naštve ze třetí porážky v řadě. „To je pro teď vše. Za hodinu se sejdeme u softbalového hřiště."

        Když přišli na hřiště začalo se hrát, ale co se nestane po třinácti minutách, skóre je 14:13 pro kluky, kteří jsou v poli. Netopýrka je na pálce a ... Endrue parádně nadhodí, netopýrka míček stejně parádně odpálí,ale  ten míček ... no...on ... praští učitelku holčičí školy a současnou rozhodčí do hlavy. Netopýrka rychle pustila pálku a letěla za svou učitelkou aby se jí omluvila. Endrue na nic nečeká teleportuje se do školy, bere led, teleportuje se zpět a podává jej učitelce, která si sedla a začala si chladit čelo. „Končí hra" křikla po chvíli „kdo vede... vyhrál!" V tu chvíli přiletěla netopýrka ke své učitelce, aby se jí omluvila, ta ji ale ve svém rozhořčení, podporovaném bolestí vezala a hodila kamsi do lesa. Endergirl na nic nečekala, vytušila situaci a vzala, svou stále hodně rozčílenou učitelku s sebou do školy.

        „Oni jsou snad sourozenci." Řekl udiveně creeper. V tu chvíli k creeprovi a Netopovi přiběhne i pigman, podívá se na Netopa a řekne. „ To už se jednou stalo, nemám pravdu?" Netop se na pigmena jen naštvaně podíval, ale neřekl ani slovo.

        Na večer si učitelka zavolala netopýrku k sobě na pokoj. Netopýrka zaklepala a zpoza dveří se ozvalo. „To jsi ty netopýrko? Pojď dál." Netopýrka tedy vešla a posadila se na opěradlo hnědého křesla a začala. „Paní učitelko já se vám moc omlouvám, to byla nehoda, já..." Učitelka ji ale přerušila. „ Vím že to byla nehoda, že jsi to neměla v úmyslu, ale život se neptá, život jen jedná. I já ti dlužím omluvu, neměla jsem tě odhazovat do toho lesa, jelikož jsem tě tak vlastně stranila před Herobrinovou školou." Chvíli bylo ticho, netopýrka se divila že se jí učitelka omlouvá, ale potom učitelka řekla. „ Když už jsi tu... slyšela jsem, že se zajímáte o jednu takovou věc a to proč...

Berte to jako otevřený Konec Jo👽😺😂
Omlouvám se, že teď moc na Wattpad nepíšu, asi bych se mohla vymlouvat na školu a taky to tak z poloviny udělám a ten druhý důvod je, že jsem se začetla do jedné knížky na Wattpadu  (Je to FF o YouTube) a nechci se od toho odtrhnout. Dám vědět až to dočtu😂😂😂
A poslední informace: začala sem psát i sestra a její kniha se mi celkem líbí, pokud chcete můžete jí tu najít pod jménem JojiHajkova32😀