Netradiční škola

2. kapitola- první den a co potom?

             Přešla noc a začal den, první den, v nové škole, s novým učitelem a novými pravidly. Každý se Herobrina trochu bál protože je známo že se lehko naštve a potom není úplně příjemný. Tento den se žáci představovali což zabral oaž 2 vyučovací hodiny, ale potom se začali normálně učit.

             Začali prací s TNT (TNT je jediná výbušnina v minecraftu) respektive položit TNT tak aby odhodilo vozík který následně odlétl na dané místo označené pískem.  To by nebylo nic tak těžkého ani pro maličkého Netopa ale ten se tolik bál, že udělá nějakou chybu a Herobrine se na něj naštve, nemohl tak myslet na nic jiného než na svůj strach a omylem postavil TNT na špatnou stranu vozíku. Než stačil Herobrine něco říci zapálil Netop TNT poodletěl a vozík vylétl na špatnou stranu, aby toho nebylo málo vozík uhodil Herobrina do hlavy. Ten se s bolestí skácel k zemi a začal těžce oddechovat, nepochybně ho rána vozíkem do hlavy bolela. Netop se lekl toho co udělal ale nevěděl co teď. Enderman Endrue  ale rychle zareagoval a teleportoval se do školy, tam vzal led teleportoval se zpět a podal ho Herobrinovi, ten si ho hned přiložil na čelo aby zmírnil bolest. Netop mezitím pomalu doletěl až k Herobrinovi, ale než stačil říci jediné omluvné slovo Herobrine po něm ale natáhl ruku chytil ho a v jakémsi záchvatu vzteku chudáka Netopa odhodil kamsi do lesa, který stál nedaleko od školy. Potom se konečně trochu uklidnil zvedl se a po chvilce řekl „výuka pro dnešek končí, vraťte se do školy" potom řekl Endruovi: „prokaž mi tu laskavost a teleportuj mě s sebou. "

             Do večera se nic nedělo, Herobrine si chladil hlavu, žáci si řešili své problémy a jiné věci co potřebovali. Ale co Netop? Netop se tak bál vrátit do školy že zůstal v lese kam ho Herobrine odmrštil. Po večeři ve škole si Herobrine zavolal Endrua a řekl mu ať se pokusí najít Netopa a oznámí mu že s ním chce mluvit. Endrue se tedy začal teleportoval různě po ostrově a hledat Netopa. Konečně ho našel a oznámil mu zprávu od Herobrina, Netop se lekl toho že s ním chce Herobrine mluvit a že to ne dopadne dobře, ale neměl na vybranou. Letěl tiše po boku Endrua který se po chvíli ozval. „Neboj se". Řekl mu „myslím že Herobrine už nebude tak naštvaný a rozhodně tě už nikam nehodí ." „Hmmm" řekl Netop. „A jak to děláš ty?...Že na tebe žádný učitel nekřičí? " „ Víš no já se snažím udělat dobrý první dojem a potom... potom to jde skoro samo, snažím se být tak trochu andílek. A ono to obvykle pomáhá." Odpověděl Endrue.  „Aha" řekl Netop smutně. „Už jsme tady tak běž a ničeho se neboj"  řekl po chvíli Endrue. „Ťuk ťuk", ozvalo se zaklepání na Herobrinovi dveře. „Pojď dál" ozvalo se zpoza dveří „je odemčeno." Netop tedy vlétl dovnitř a posadil se na opěradlo velkého hnědého křesla. Chvilku mlčel, ale potom řekl roztřeseným hlasem. „Pane učiteli já se vám strašně omlouvám za to co jsem udělal, byla to nehoda". Herobrine se pomalu otočil na Netopa a řekl „já vím že jsi to neměl v plánu, ale život se neptá život jedná. I já bych se ti měl omluvit neměl jsem tam stát a když už jsem tam stál neměl jsem tě odhazovat daleko do lesa."  Netop se divil že se mu Herobrine omlouvá a neřekl už ani slovo, jen se smutně díval do očí svého učitele. „Tak už běž. "Řekl po chvíli Herobrine. Netop se tedy mlčky zvedl a odešel. Když vylétl ze dveří a zavřel je za sebou slyšel ještě Herobrina, jak si sám pro sebe říká. „Ach ta hlava ta moje hlava." Všichni už spali ve svých pokojích jen Netop pomalu letěl ke svému opuštěnému pokoji. Unavený si vlezl do postele a během chvilinky usnul.

            Ráno mu zazvonil budík jako všem ostatním, všichni se umyli a šli na snídani. Divné ale bylo že se zde Herobrine neukázal protože obvykle sedává u malého stolu v rohu. V celou šli všichni normálně do třídy a tady se konečně Herobrine objevil. Endrue se mezitím domluvil s Netopem jestli se nemůže přestěhovat k němu na pokoj aby tam nebyl tak sám.  O přestávce tedy zašli za Herobrinem který jim stěhování nakonec dovolil. 
              Hodina jinak proběhla zcela normálně a ty po ní také, jako kdyby  Herobrine na včerejšek  zapomněl. Na konci poslední hodiny jim řekl. „Jak jistě víte přijeli jste sem jen na poslední dva měsíce školy a tak jsem se rozhodl že tento rok nebudete psát žádné závěrečné testy, nedostanete vysvědčení, jelikož jsme stejně nic nestihli. Možná ho dostanete od svého bývalého učitele a tento měsíc se budeme zabývat zjišťováním vašich znalostí a dovedností a jejich procvičování."  Všichni byli jednohlasně pro, vlastně kdo by chtěl psát závěrečné testy, když nemusí?