Život si nevybírá ✔️

Part 5.

Další den jsem přišel do školy jako tělo bez duše. Nemohl jsem spát. Co když to někde řekne? Jako učitel se už nikde neuplatním a to mám takových snů. Hlavně, jak to bude mezi námi dál? Nevím jak mám reagovat, až přijdu do třídy. Opravdu na nic nemám náladu. Jen tak jsem přišel do školy. Vzal jsem si zápisky a šel do třídy.

„Dobré ráno." Řekl jsem a hned jsem rozdal zápisky Zkrocení zlé ženy.

„Dneska máte volnou hodinu. Není mi dobře." Vydechl jsem a sedl si za katedru. Nechápu co to se mnou je. Slíbil jsem si, že osobní věci nikdy nebudu tahat do školy. Slíbil jsem si, že se nikdy nenechám ovlivnit nějakým žákem i když jim budu pomáhat.

„Pane učiteli?" ozval se ten krásný sametový hlas. Zvedl jsem k němu oči. Díval jsem se do těch modrých studánek. Byli to tak krásné oči. Plné smutku, lásky bez špetky radosti. Bylo tam vidět i něco co jsem nedokázal popsat.

„Stalo se něco?" Já jsem se lehce zamračil. „To se tě netýká Nialle. Běž se posadit a studovat. Zítra z toho budeme psát rychlí test." On sklopil oči k zemi. „Trápí vás to, co se stalo včera?" Já jsem se zamračil. Bylo vidět to naštvání v mých očí. „Samozřejmě." Řekl jsem hruběji. „Víš, jaké bych z toho mohl mít problémy, kdybys to někomu řekl?" On lehce vzlykl.

Nechtěl jsem ho rozplakat, ale to co se stalo, bylo špatné. „A to co jste včera říkal? Že byste to kvůli mně podstoupil? To byla lež?" Protřel jsem si obličej. „Myslel jsem, že se vám trochu líbím. To jak se o mě zajímáte. To jak jste mi začal pomáhat. Myslel jsem si, že je zatím víc." Postavil jsem se.

„Musíme něco vyřídit s panem Horanem u počítače. Vy v klidu studujte. Pokud to tak bude. Zítra nebudeme psát test." Všichni na mě kývli. „Kdyby něco jsme v kabinetu." Přešli jsme pomalu do kabinetu a já za námi pro jistotu zamkl.

„Nialle důvod proč jsem se o tebe ze začátku zajímal. Bylo hlavně proto, že jsi nebyl aktivní. Byl jsi zakřiknutý a já ti chtěl pomoct." On ke mně přešel a objal mě. „Já se do vás zamiloval pane učiteli. Hned na první pohled." Šeptl a už se na plno rozplakal. Nevěděl jsem, co mám dělat. Proč nás na škole neučí i něco takového.

„Nialle." Pohladil jsem ho po tváři. „Proč nemůžu mít v životě trochu štěstí?" vzlykl. Pohladil jsem ho po zádech. „Nialle. Nemůžu ti tady slíbit lásku na celý život. Líbíš se mi. To ano, ale asi víc tam není. Nesmí hlavně být." On mě znovu objal. „Prosím zkusme to." Šeptl a políbil mě na hruď.

„Chci, alespoň jednou ve svém životě zažít lásku." Já se usmál. „Máš spoustu času." On zakroutil hlavou. „Nikdy nevíte, kdy bude konec." Šeptl a podíval se mi do očí. „Máš pravdu." On se usmál a věnoval mi dětskou pusinku.

„Takže ano?" Já jsem se odtáhl. On se na mě nechápavě díval. Vyhrabal jsem v šuplíku náhradní klíče od bytu. „Tady je moje adresa a klíče. Až skončíš. Přijď za mnou. Domluvíme se, ale ve škole budu pořád pan Payne." Mrkl jsem.

On na mě nevěřícně koukal. „Ale Nialle neslibuji ti nic. Prozatím. Je potřeba na vše čas. Možná mě nebudeš mít rád, až mě poznáš takového, jaký jsem." On zakroutil hlavou a objal mě. „Budu."

„Měli bychom se vrátit do třídy."

*Další díl. Jupííí. Chytlo mě to. Baví mě to. Ale byla bych ráda kdyby jste mi napsali i vy. Poslední dva díly tu nebyli komentáře. Možná jeden. Opravdu mi pomáhá, když mi napíšete. Já si uvědomím nebo se nechám i inspirovat. Miluju vás Evson :* *