Život si nevybírá ✔️

Part 13.

„Miluju tě." Řekl jsem vážným tonem.

Zvedl hlavu z moji hrudě hlavu a podíval se mi do očí s láskou. „Vážně?" šeptl skoro neslyšně. Já jsem se usmál a jemně ho políbil na rtíky. Miluju ty rty. Vážně jsou jemné a šťavnaté. „Ano miluju tě lásko." On se rozplakal. Znovu mě něžně políbil. „Jsem tak nadšený." Okamžitě si sedl na moji hruď. „Jsem strašně šťastný." Zkousl si dolní ret.

Já se podíval na jeho tělo. Hned jsem si všiml malých modřinek na jeho bocích. Pohladil jsem ho po boku. „Nevěděl jsem, že jsem byl tak hrubý." Řekl jsem šeptem. On se podíval na svoje boky. V očích se mu mihl strach i stud. „Mě se dělají hodně. To je tím, jak jsem hubený." Usmál se lehce a políbil mě na rty.

„Byl jsi jemný. Úžasný, něžný. Nevyčítej si to. Nikdy si nic nevyčítej. Ať se stane cokoliv nemůžeš za to." Políbil mě. Tím jak seděl si na mě lehl hlavou ke krku.

*Pondělí. *

Niall odešel pryč v neděli odpoledne. Nevypadal moc dobře. Docela si vyčítám to, jak jsem ho zřídil. Jenomže říkal, že jsem byl jemný. Vůbec nevím co si o tom myslet. Bojím se, abych ho tím nějak neničil. Vzal jsem si věci na hodinu a se zvoněním jsem se odebral do třídy.

„Dobrý den třído posaďte se." rozhlédl jsem se po třídě, ale Nialla nikde neviděl. Potichu jsem si povzdychl. Během 5 minut jsem zkontroloval všechny ostatní, jestli tady jsou. „Dnes si řekneme něco o romantismu. Jak už název něco napovídá, jedná se o směr romantickým. Něčem odlišný." Lehce jsem si odkašlal a opřel jsem se o katedru.

„Jak v papírech píšu. Nejvíce se liší zde hlavní hrdina vždy se jedná o nějakého vandráka, vyděděnce, tuláka, žebráka. Je to člověk, který je vždy nějakým způsobem odlišný. Nepřijmul nějaká pravidla. Svým způsobem je třeba i ošklivý. Při tomhle si já vybavím Quasimoda. Hrbáč zamilovaný do krásné tanečnice Esmeraldy. Musím říct, že je to krásný příběh, ale co je u této doby hodně oblíbené jsou dlouhé popisy. Takže ani se nevyhneme popisu na 10 stan jak vypadá chrám. Jinak pokud někdo neví, mluvím o historickém románu od francouzského spisovatele Viktor Hugo Zvoník od Matky Boží."

Začal jsem se procházet po třídě. „Nestihneme probrat vše. Proto jsem se rozhodl, že si právě rozebereme Zvoník u Matky boží." Usmál jsem se a přešel zpět k tabuli.

Chtěl jsem dál pokračovat, ale do třidy vtrhl Niall. „Zdravím pane Horane kde jste se flákal?" lehce jsem se zamračil. Niall se na mě vystrašeně podíval. „Omlouvám se pane učiteli. Byl jsem u lékaře. Po hodině odcházím domů." Šeptl, hned zaplul k sobě do lavice.

„Potom se za mnou stav Nialle." Řekl jsem a pokračoval ve výkladu. Musím vědět co s ní je.

*V Kabinetě. *

Zašli jsme společně do kabinetu. Já jsem si ho za boky přitáhl jemně k sobě. Hned jsem ho políbil na rty. „Chyběl si mi." Usmál jsem se. Pohladil jsem ho po tváři. „Měl jsem strach. Co ti je? Chodíš teď k lékaři docela často." Pohladil jsem ho po tváři. On sklopil pohled a zkousl si dolní ret.

„Možná nebylo dobře si spolu začít. Ublížím ti tak moc." Šeptl, chytl mě za ruce.

„Jenomže já nemůžu. Nemůžu si pomoc tě nemilovat." Políbil mě na rty.

„Prosím dělej, že k lékaři nechodím. Nevšímej si modřinek ani ničeho. Chci si s tebou připadat normální. Až budu připravený vše ti řeknu. Jen mi slib, že mě neopustíš. Dělej, že se nic neděje."

Podíval se mi do očí.

Nechápal jsem, proč to říkal. Nechápal jsem, proč mluvil takhle. Musel jsem mu to slíbit, protože mi opravdu za tenhle víkend přirostl k srdci až moc.

„Slibuju."

Kdybych věděl, co jsem slíbil. Měl jsem to vědět od začátku. Aspoň bych více využil toho času.

*Nový díl zase :D chyby u poslední třech dílu budou opraveny :) budu ráda za komentáře :3 opravdu bych chtěla vědět co si o tom myslíte. Dost mi to pomůže. Jinak moc děkuju a Miluju vás Evson :* *