Život si nevybírá ✔️

Part 15.

„Lásko já už budu muset jít." Šeptl jsem Niallovi do ouška když jsem opatrně ležel vedle něj. „Proč?" Zeptal se mě potichu a snažil se klidně dýchat. „Mám ještě hodinu, ale hlavně budu muset jít potom za ředitel, abych mu všechno vysvětlil. Už o nás ví. Dozvěděl se to, když jsem nastupoval do sanitky." Šeptl jsem. „Omlouvám se. Nechtěl jsem ti zničit kariéru." Sedl jsem si vedle něho a dlouze ho políbil. „Ty jsi mi kariéru nezničil. Já mu to nějak vysvětlím. Vše bude v pořádku lásko. Ničeho se neboj, Miluju tě. Přijdu zase co nejdříve..." po krátkém rozloučení jsem odešel.

Venku jsem se potkal s jeho rodiči. „Budu tě akceptovat Liame. Jen tě prosím zůstaň s mým synem až dokonce. Aby byl šťastný." Řekla jeho matka se vzlykem. „Nemusíte se bát. Miluju ho víc než cokoliv na světě. Budu za nás bojovat." Jemně se usmála a objala mě. „Děkuju." Šeptla a potom společně s jejím manželem šli dovnitř. Bylo mi ze všeho tak na nic. Doufal jsem, že se všechno zlepší. Jenomže ono se to zhoršilo. Udělám vše proto, aby Niall vzpomínal na svůj život jako to nejlepší co mohl zažít.

S brekem jsem dojel do školy. Bojím se toho, až budu s ředitelem. Kdoví jak to vše bude. Možná jsem studoval zbytečně, ale za něj mi to opravdu stálo a já za naši lásku budu bojovat, co to půjde. Miluju ho celým svým srdcem.

Vejdu do třídy, kde mám být jenomže je tam paní co u nás učí jazyky. Takže se podivím a podívám se s nechápavým výrazem na ni. „Liame máš jít za ředitelem ohledně Nialla Horana. Prý už budeš vědět." Já jsem kývl. „Neříkal ještě něco o sbalení věcí?" ona zvedla nechápavě obočí, zakroutila hlavou a dál se věnovala žákům.

Otočil jsem se na patě a rozešel se za ředitelem. Procházel jsem kolem záchodů, u kterých jsem se zastavil a lehce se pousmál. Tady jsme se jednou s Niallem potají o hodině muchlovali. Byl to větší adrenalin něž u mě v kabinetě. jenomže mi hned v hlavně při vzpomínce na kabinet vyskočila dnešní celá situace. Proto jsem rychle zakroutil hlavou, abych ji aspoň na chvíli vyhnal ven. Zapl jsem vodu a opláchl jsem si obličej. Otřel jsem si jej papírovými ručníky a potom jsem vyrazil k ředitelně. Zaklepal jsem na dveře a po vyzvání jsem vešel dovnitř.

„Posaď se Liame." Řekl mi ředitel. Já jsem si v té chvíli připadal jako malé dítě, které čeká na svůj trest. Ono to i svým způsobem byla pravda. Jen jsem teď měl právo bojovat a odmlouvat. „Takže ty spíš Niallem Horanem?" já jsem se lehce zamračil. „Ne pane. My spolu opravdu chodíme." Usmál jsem s při vzpomínce na spokojený úsměv Nialla. „Opravdu ho miluju." On se lehce zamračil nad mojí odpovědí. „Takže chodíte tedy. Jak si myslíš, že to mám vyřešit. Víš, že je to protizákonné. Víš, co by se stalo, kdyby se to dozvěděli jeho rodiče?" já jsem se lehce uchechtl. „Jeho rodiče to vědí. Nemají nic proti. Dnes se Niall dozvěděl, že už mu léčba nezabírá. Myslím si, že víte, o co se jedná. Myslím si, že byste mohl být v naší situaci shovívavější a dovolit nám si užít poslední společné chvíle." Postavil jsem se, abych byl na jeho úrovni.

„Nechodíme nikde na veřejnosti. Nikdo by nás snad ani neodhalil. Prostě se Niallovi přitížilo. Slibuju, že se to kromě lidí v nemocnici, jeho rodičů a vás nikdo nedozví. Myslím si, že jsem dost dobrý profesor na to aby jste mě tu mohl nechat." Řekl jsem rázně. „Jak mám vědět, že se to nebude opakovat." Já jsem se znovu uchechtl. „Nikdo nebude tak dokonalý úžasný, chytrý a prostě anděl jako Niall." Šeptl jsem s úsměvem.

On si povzdechl. „Dobře Liame. Jenom, že vím o Niallově situaci. Dávám ti volno i Niallovi ukončím studium, abys mohl být sním. Dávejte jen pozor. Pokud se to někdo dozví je s námi konec." S úsměvem jsem přikývl. „Děkuju pane řediteli i za Nialla." „Pozdravuj Nialla. Řekni mu, že pokud bude ještě schopný rád ho uvidím." Kývl jsem s úsměvem a po společném rozloučení jsem odešel.

Teď teprve začíná můj plán.

*Další díl :) budu ráda za nějaké komentáře :) opravdu mi udělají radost a třeba část bude dřív :) Miluju vás Evson :* *