Newyorský Institut (TMI - FF)

Prolog

Zatímco se snažila přidržovat vchod do washingtonského Institutu zavřený, do něj z venku zuřivě mlátili démoni nejrůznějších druhů.

„Val?!" Zavolala na sestru, která si unaveně mnula oči a nechápavě se rozhlížela kolem sebe. „Val, schovej se!" Opřela se silou o dveře a přitom hledala po kapsách stélu.

„Clary, kde je máma?" Ozvala se malá Valentina ze schodů.

„Rodiče jsou.... někde tady jsou, Val, a teď běž do knihovny a počkej tam na mě, za chvíli jsem tam." Přikázala mladší sestře a snažila se nemyslet na zmiňované rodiče. Těžce se otočila ke dřevěnému oblouku dveří a nakreslila, co nejpečlivěji, zamykací runu a runu síly. Opatrně odstoupila. I přes nápor démonů dveře držely u sebe, ale moc dlouho to nemůže vydržet. Dala se do běhu. Ve druhém patře se vrhla do knihovny, však dál se nedostala. Hrůzou strnula na místě.  Kolem malé Val omotával svá chapadla slizký démon s postavou člověka, muže. Příliš pozdě si uvědomila, že je to její otec. Vše zavinil on a teď je z něj tohle monstrum. „Tati, prosím." Oslovila démona. Zapomněla na to, že démoni neslyší na své minulé oslovení a ještě víc se rozzuří. Pohl chapadly a ty se utáhly kolem dívčina krku. Tikala pohledem po něčem, co by mohla použít, jako zbraň. Všechny její zbraně se postupně zničily při bitvě v hale, kde zničila alespoň těch pár zrůd, které se dostaly dovnitř, teď však nic neměla. Se strachem v očích se podívala na sestru.

„Clary." Zaúpěla. Ten kdo kdysi býval jejich otcem, škubl chapadly tak rychle, než se Clarissa stačila nadechnout. Malé tělíčko leželo zhrouceně na zemi, daleko od hlavičky. Zavřeštěla a padla na kolena. Okolí se začalo skrývat za slzami, ale pohled na dalšího mrtvého člena rodiny byl zcela jasný. Ze srdce křičela, vylévala si srdce. Bouchala pěstmi do podlahy, ale i to bylo málo.

„Aaaaaaaaaaaaaa.............................."

Nebyla schopna se utišit, na tož se ani postavit proti démonovi. Jen stín udával, že stojí před ní. Teď je na řadě ona. Zabita svým otcem, stejně jako učitelka, sestra, matka i bratr. Kousek od smrti ji dělil, ale nevadilo ji to, do toho se zatřásla celá budova Institutu. Určitě se prolomily dveře a teď se sem ženou hromady démonů. Za pár sekund se však místnost ozářila andělským světlem. Cítila dotek na rameni. Věděla, že nyní je v bezpečí, ale proč by ji to mělo zajímat. Shodila ze sebe onu ruku útěchy. Co tu dělají! Měli tu být dřív! Skrze závoj vlasů zvedla pohled k tělu, které ukrývali ostatní Lovci pod plachtu.

„Nechte moji sestru!" Zakřičela zlostně. Zlost vystřídala v jejím srdci žal.  

Začíná to temně, ale takový život Lovců stínů bývá.