Newyorský Institut (TMI - FF)

1.kapitola

Ocitla se po mnoha letech opět v Idrisu, ale musí se na jeho okolí dívat přes skla Gardu, nejvyšší budovy v zemi, kde sídlí Spolek. Uchýlila se do kouta Velké knihovny, odkud sleduje zrovna zapadající Slunce. Kdy jim dojde, že nic neřekne. Nemá co. Vše co věděla, už zjistili, když prohledávali washingtonský Institut. Vězní ji v místnosti pod příslibem bezpečí, ale odteď pro ni není nikde bezpečno. Instinkt ji varuje, že si pro ni přijde, aby dokončil práci, přijde si pro ni - její otec, který nestihl vykonat poslední smrt.

Nezvedla ani pohled, když se otevřely dvoukřídlé dveře knihovny a dovnitř vklouzla postava. Žena, štíhlá vysoká hnědovláska, v černém úředním plášti. Její boty klepají o podlahu a naznačují, že schází schody k ní. Chvíli čeká než promluví. Sleduje drobnou zrzku, která na svůj věk, viděla příliš, jak se skrývá ve stínech.

„Clarisso-"

„Paní konzulko Penhallowá," Přerušila ji svoji prosbou. „kdy budu moc odejít? Na nic mě tu nepotřebujete, všechno jsem řekla, nic víc nevím. Už tu vězím tři dny, konečně bych mohla odejít."

„Clarisso," Sedla si na druhý konec parapetu u okna. Pečlivě pozorovala, jak se dívá z okna očima, v kterým už nikdy nebude štěstí. „vím, že to není příjemné, ale tady jsi v bezpečí a bohužel nemáš kam jinam zrovna jít. Prosím vydrž, ještě přijdou Mlčenliví bratři, kteří ti chtějí pomoc."

„Jak mi můžou pomoc?! Nejde to!" Sykla. Zhluboka se nadechla, aby zahnala vzrůstající hněv. „Chci se podívat do Institutu." Promluvila. Nečekala kladnou odpověď, ale přece se ji dostala.

„Jak to bude možné, zařídím to."

 ******

Házela do batohu vše, co zbylo z jejich věcí a které by se ji hodily. Neměla v plánu se zastavovat ve všech místností a smutně si vybavovat zesnulou rodinu. Přehodila si batoh přes ramena a vyšla z pokoje, kde ji před dveřmi strážili členové Spolku. Došla ještě do posledního pokoje. První pohled a hned se ji vrátil obrázek sestřičky v kaluži krve zlomenou na zemi. Otřásla se a bez jediného dalšího zastavení se rozběhla k pracovnímu stolku a vytáhla ze zásuvky ukrytý skicák se svými malbami. Poslední co vzala, byl matčin prsten rodiny Fairchildů. Sundala si z pravé ruky prsten Morgensternů a vyměnila ho. Zastavila se nad tím, co s prstenem jejího otce udělá - strčila ho do kapsy kalhot. Dál se nerozhlížela a odešla ze svého starého domova. Už to domov nebyl, ne bez známých milovaných osob.     

******

Ozvalo se zaklepání na dveře jejího dočasného pokoje v Gardu. Skrčená na posteli se svým skicákem na nohou, zvedla krátce zrak. Objevila se ve dveřích konzulka Penhallowá, ale nebyla sama. Zahlédla pouze velký tmavý stín.

„Clary, chtěla bych ti někoho představit. Vlastně ho znáš z dětství." Nervózně se ohlédla za sebe a otevřela průchod dokořán. Za ní se objevil urostlý muž s jemným strništěm a tmavě hnědými vlasy. Jeho oči se z dálky zdály hnědé, ale na světle se změnily v zelené. Vlkodlak. Všechno k tomu naznačovalo po důkladném prohlédnutí. „To je Lucián Graymark, blízký přítel tvé matky." Zamračeně ho pozorovala.

„Nikdy mi neřekla, že měla za přítele vlkodlaka."  Ozvala se.

„S Jocelyn jsem vyrůstal, chodili jsem společně na Akademii a společně odešli na pobyt do newyorského Institutu. Ona si tam našla přítele a k tomu nový domov ve Washingtonu a mě se stala tahle věc." Promluvil hlubokým hlasem. „Byl jsem s ní v kontaktu, ale naposledy jsem ji viděl před šestnácti lety, když jsi se narodila."

„Shodli jsme se, že aby jsi nemusela začínat s výukou na Akademii, kde to neznáš, mohla by jsi se přidat do jiného Institutu. A tady Lucián navrhl Institut v New Yorku, který vede už po generace velmi vážený rod Lightwoodů a kde sídlí jeho smečka. Jestli by jsi souhlasila, dokázalo by se to domluvit."