Newyorský Institut (TMI - FF)

2.kapitola

Každý večer ji přepadává noční děs. Pokaždé stejný. Je to jeden dlouhý obraz toho dne. Straší ji ve snech a dokola se opakuje ta hrůzná podívaná, jak postupně přichází o všechny blízké. Nehodlá říct, to co viděla, nikomu ani slovo. Jen se probudí třese se strachem a všude ji studí pot, kdyby se někomu svěřila byla by zranitelná i ve skutečném světě. Není někdo kdo potřebuje ochranu, a takhle by byla malá bezbranná holka a nakonec by si pro ni přišel aniž by se mu dokázala bránila.

Více jak týden se neřešilo nic jiného než pokusy jejího otce a jediné co z toho vyšlo bylo: „Nevíme, čeho všeho se dopustil. Mohl použít jako pokusného králíka všechny v Institutu. Mohl udělat něco i jí." To mysleli Clarissu. Ví to, ne protože by jí to řekli do očí, ale protože je sama slyšela přes dveře síně. Měli pravdu, nemůžou jí věřit, může být jen další experiment otce, který díky svým pokusům se sám přeměnil na zrůdu.

Přece se řešilo i něco jiného. Pár dní po odchodu Luciána Graymarka, vlkodlačího přítele její matky, se rozhodlo, že se Clary odstěhuje do newyorského Institutu, který vede rod Lightwoodových. Bude pokračovat ve výcviku s ostatními, kteří v něm žijí, a konečně dostane možnost vrhnout se do boje a pomstít se. Jediné, co chce, je smrt toho, kdo ji slíbil její vlastní konec a právě v jiném Institutu by se její tužba mohla splnit. Kdyby zůstala v Idrisu, nikdo by se za její rodinu nepomstil. Jen pro tento jeden důvod s návrhem souhlasila a začala si balit kufry, tedy batoh, který z půlky plnily zbraněmi, které se ji podařilo propašovat z washingtonského Institutu.

******

„Na druhé straně tě bude čekat čaroděj, Magnus Bane. Nic se neboj, je náš velmi dobrý spojenec." Uklidňovala ji konzulka Panhellowá, i když žádné obavy necítila. Přikývla hlavou, že všemu rozumí. „Clary," Otočila se k ní rovně a chytila ji za obě ramena. „nebude to lehké, ale přejde to. Všechen smutek brzy přejde, to ti slibuju." Usmála se na ni, ta ji však opětovala jen kamennou tvář. Za nimi se ozval zvuk tvořící ho se portálu. „Dobře... Projdeš a budeš hned v budově Institutu... Anděl s Tebou." Popřála ji konzulka.

„Děkuju." Vysoukala ze sebe bez známky jakéhokoliv citu. Vkročila jednou nohou do zářícího obdélníku, který ji hned vtáhl dnu. Na vteřinu kolem sebe viděla jen modré třpytky a pohybující se záři světla a poté dopadla nohami na pevnou zem. Portál se vcucl do sebe a zmizel.

„Malá Fairchildová, myslel jsem, že přijde ta starší." Poznamenal vysoký muž ve výrazném oblečení, se žlutým pruhem v černých vlasech a kočičíma očima. 

„Magnusi, prosím..." Vzdychla vedle něj žena, rozená Lovkyně, s dlouhou černou hřívou, ale přísným výrazem.

„Já jsem ta starší." Odsekla při poznámce na svou výšku.

„Clarissa.? Jsem Marysa Lightwoodová, vedu tento Institut." Představila se žena. „A tohle je Magnus Bane, čaroděj brooklynský."

„Nejvyšší čaroděj brooklynský." Opravil ji s úšklebkem. „Mé služby tu končí, tak zase příště." Uklonil se jakoby otročil. „Doufám, že to bude za dlouho." Dodal takřka pro sebe. Dívala se za ním a pozorovala modré třpytky všude kolem něj, až ji vyrušil hlas Marysy Lightwoodové.

„Dovedu tě do pokoje." Otočila se na podpatku a vyrazila ke dveřím. První co Clary napadlo po tónu hlasu přísné ženy, bylo: Musí se starat o cizího spratka, kdo by tak byl rád.