Newyorský Institut (TMI - FF)

8.kapitola

Nejlepším lékem na nespavost, - ale co - úplně na všechno je nejlepší pohyb, především boj, kdy vybije veškerou energii, až padne tuhá do postele, tak to tedy zamýšlela. Proto vklouzla ve dvě ráno do výcvikového sálu. Nad papírem s tužkou v ruce seděla přes celý den po onom zatraceně divném setkání s vlkodlaky, ale už ji to lezlo na mozek, stálé omývání toho dopoledne a čím déle nad tím přemýšlela, začala si vymýšlet v hlavě různé možné události, které se mohli stát. Mohla skočit do jezírka, mohla se poprat s bandou podsvěťanů, mohla se nechat kousnou od toho zdivočelého vlkodlaka, rovnou se mohla zaplést mezi upíry, aby to měla kompletní, tedy až na čaroděje, ale to by se taky nějak udělalo. Mohla se nechat zabít, ale pak kdo by pomstil její rodinu a zase ji v mysli vytanuly obrázky těl v kalužích krve. Práskla tužkou o stůl, když už měla přemýšlení po krk. Vzala do ruky první, co viděla - hvězdice. Nijak se nekrotila a vší silou hodila proti cvičnému panákovy. Hvězdice trčela z jeho čela a mířila za ní hned druhá.

Za hodinu z panáka trčely všechny zbraně, které byly v místnosti a kolem se povalovaly rozlámané hole. Doufala, že zítra budou na jejich místech nové, aby mohla začít pořádně trénovat. Už žádný brečení, žádný vzpomínky, které by ji mohly vyvést z rovnováhy, ne! Od zítřejšího rána se bude chystat na odplatu.

******

Po probuzení, ani ne šest hodin po večerní zastávce ve výcvikové hale, seběhla schody do kuchyně a aniž by zareagovala na Marysu u sporáku, Aleka s Robertem u stolu nebo Jace u lednice, vzala s pleteného košíku do ruky ovoce a zmizela stejnými dveřmi. Přece jen mířila na opačnou stranu. Zahnula od výtahu ke schodům a v přízemí odtáhla hlavní dveře směrem na ulic. Nakrátko se poohlídla a vyběhla doprava od hlavní třídy. Netušila kam míří, ale bylo jí to jedno. Dostala se do správného tempa a už z něj nevypadla asi další hodinu. Při střídání jedné nohy za druhé, odhodila ohryzek hrušky do trávy a změnila směr do zatáčky vlevo, kde v dálce viděla konstrukci nějakého mostu.

******

Byla běhat nejmíň dvě hodiny a nezastavila se dokud ramenem neotevřela dveře do sálu. Před sebou uviděla Isabelu, jak se snaží vytrhnou z hrudi panáka ulomený kus bojové hole. Nešlo jí to moc dobře a musela se zapřít nohou, v botách s nepřirozeně dlouhým podpatkem, o panákovo tělo. Vykřikla něco ve smyslu: Kdo to sakra dokázal! Nechala za sebou zapadnout dveře s cvaknutím, při kterém se černovláska otočila. Clary ji kývla na pozdrav.

„Ahoj." odpověděla a zase se otočila ke své práci.  Obešla plastové tělo a z druhé strany zatlačila na jednu půlku hole. Clary se do ní opřela a Isabela ji vytáhla po pár sekundách ven. „Kdo to sakra udělal?! A takovej nepořádek." odfrkla si podrážděně.

„To jsem byla já." odpověděla monotónně a vytáhla ze zad hvězdici. Dokonce se divila, že ji dokázala zabodnout tak hluboko, až vyčnívala z opačné strany. Nic na to neodpověděla a po chvilkovém zírání pokračovala ve  vytrhávání posledního kusu dřeva. „Asi bude potřeba novýho panáka." podotkla zadýchaná zrzka a prudce vyškubla zaražený nůž. 

Vydala ze sebe něco v podobě uchechtnutí a odpověděla: „No, to je jasný." Clarissa se krátce zasmála a Isabela se k ní přidala. Odnesly do boční místnosti trosky co zbyly z plastového těla a začaly s úklidem spouště, která se všude kolem vytvořila. V opojení večerního boje si nevšimla jaký binec vytvořila a teď se jen dívala, co všechno není znovu k použití, nemluvě jen o holích i hromada ostří se poškrábala nebo trochu ohnula. Dveře se znovu otevřely a kroky se zastavily jen pár metrů od nás.

„Co se tu stalo?" zvedl blonďák jedno obočí a rozhlídl se kolem. Isabela se narovnala od sbírání nepoužitelných zbrání.

„Někdo moc šikovnej se tu večer pěkně vyřádil." obeznámila ho ironickým hlase a s úsměvem.

„No, je hezký, že narážíš na mě, ale já jsem to nebyl." odvětil arogantně. Z Clary vyklouzlo nevěřícně odfrknutí, ale Izzy nijak nereagovala, musela být zvyklá na jeho chování. Jace se na ni podíval se svraštělým čelem. Oplatila mu výraz s falešným úsměvem a šla odklidit bordel do vedlejší místnosti s náhradními pomůckami.

******

„Ta holka mi pije krev." sledoval ji, jak odchází do skladu.

„To jsem netušila, že je taky upír." zasmála se sarkasticky jeho nevlastní sestra. Vrhl na ni podrážděný pohled. „Myslím si, že ty jí taky, ale ona si to dokonale užívá." dodala a ještě víc ho poškádlila.

„Co víš, třeba může bejt upír, víš o ní něco, huh??" upřel na Izzy oči.

„Vím kdo je, žádnej upír, to by ani nešlo, nic zlýho, je jenom sakra dobrá bojovnice." odvětila příkře.

„Vážně, a nevíš o ní vlastně jenom jméno, no?" nepřestával s odpíráním. „Je divná, ale to už jsem říkal několikrát."

„Říkal jsi to, když jsme nevěděli, kdo je. Teď už to víme a její chování dává smysl." upřesnila jeho slova.

„Skoro nikdo netuší, co se stalo ve Washingtonu, třeba je něco s ní-" nedokončil svoji myšlenku.

„U Anděla, Jacei! Jsi  naštvanej jen proto, že je tady po několika letech novej Lovec a že může být lepší než ty." přerušila ho a odvrátila oči v sloup. „Jseš víc arogantní než kdy jindy."

„Isabelo, půjdeš si zatrénovat?" zavolala na ni zrzka. Podívala se na ni a přikývla. Naposledy se zamračila na Jace a odkráčela od něj. Převzala si od Clary Andělské ostří, které ji podala a obě vykročily do středu místnosti.

******

Zvuk nárazu kovu o kov byl až ohlušující. Vrhly se proti sobě okamžitě. Už měly za sebou čtyři kola, kdy pokaždé skončila na zemi Isabela. Po páté se střetly proti sobě s překříženým ostřím. Clarissa jen trochu povolila, aby mohla pokrčit kolena a pak prudkou silou narazila celým tělem do protivníkovy zbraně.

„Jak je to možný." vzdychla Isabela na zemi. Clary k ní natáhla ruku a pomohla jí vstát.

„Divím se, že dokážeš s takovýma jehlama bojovat." vytáhla ji na nohy.

„Víš, jak je účinný probodnout démona dvaceticentimetrový podpatkem." zasmála se. Clarissa uznale přikývla a vrátila se na svoje místo. „Musíš mě to naučit." dodala a máchla ostřím.

„Co naučit?" oplatila ji útok.

„Všechno. Jak jsi prorazila tou holí panáka a nůž, který proletěl skoro skrz, a taky máš dost dobrou techniku, takou jakou jsem ještě neviděla." vysvětlila.

„Vždyť bojuješ skvěle. Chtěla bych vidět jak jednou ranou zabiješ démona. A navíc jsem sem přišla, abych se já naučila líp zdolávat útoku."

„Jo, jasný," uchechtla se. „jestli se chceš zdokonalit, já jako protivník na to nejsem ta pravá." oplatila ji útok na nohy.

******

„Tak dobře, Clarissa sedm - Isabela jedna." zasmála se Izzy a zamířila ke zdi, aby zavěsila své ostří. Clary se taky zasmála a pověsila k ostatním zbraním i tu svou. Když se otočila k Isabele, střetla se s jejím milým úsměvem. Uvědomila si, že po dlouhé době se opravdu zasmála... „Hele, on není zas tak špatnej, bývá i míň egoistickej."

„Koho myslíš? Blonďáčka?"

„Blonďáček? To je dobrý, my ostatní mu většinou říkáme Jace, ale Blonďáček taky není špatný." utahovala si z něj. „Ale ano, jen není moc důvěřivý a podezřívá všechny, který nezná. Už jsem mu říkala, že ty máš na své chování právo, aby přestal s vymýšlením, že jsi upír, nebo co. Nechci ho omlouvat, vím sama, že je arogantní blbec, ale není špatný." skončila s neomlouváním svého bratra.

„Jednou jsem divná, podruhé upír a potřetí budou démon, ne! Mně je jedno, jakej on je, já tu nejsem, abych měla s někým dobrý vztahy!" odvětila a vyrazila ven z místnosti.