XIII.
Z jejího pohledu:
Stáli jsme tam a líbali se. Ani nevím, co to do mě vjelo. Ale měla jsem pocit, že bych mu v tu chvíli dovolila snad úplně všechno. Připadala jsem si jako v extázi. Nekončící potěšení. Žádná jiskra, ale oheň. Plameny šlehající uvnitř mě, posíleny neutuchající touhou. Touhou po něm. Stačilo mi jen ho vidět. A byla jsem to zase já. Všechno ostatní ztratilo cenu. Co bylo, co se stalo. Minulost. Teď jsme byli jen my dva.
Bylo mi, jako ještě nikdy. Nikdy jsem nepocítila tolik vášně. Vpíjel se do mých rtů a já mu to bez sebemenšího zaváhání oplácela. Vzbuzoval ve mně pocity, o kterých jsem ani nevěděla, že mám.
Oba jsme se opatrně a pomalu odtáhli a dívali se do očí. Stačilo nám to tak. Ani jeden z nás nemusel nic říct. Rozuměli jsme si. Oba jsme úplně přesně věděli, co si ten druhý myslel. Měla jsem na něho strašnou chuť a doufala, že tohle není naposledy. Věděla jsem, že není. Nesmělo. Nevydržela bych bez toho.
Jemně jsem se čelem opřela o to jeho a už neváhala. Stejně tak, jako mně, muselo být i jemu jasné, co to znamená. Tohle nebyl konec. Tohle byl nový začátek.
Čím déle jsem tam s ním stála, tím víc jsem si uvědomovala, že jsem přišla na to, co mi chybělo. On mi chyběl. S ním jsem nic víc nepotřebovala, s ním jsem měla všechno. On byl moje všechno.
Z ničeho nic mě zvedl do náruče a odnesl na gauč. Naklonil se nade mě a rukou se zapřel o polštář. Trochu jsem se nadzvedla a konečně si sundala kabát. Své rty lehce přitiskl na ty mé. Zase se odtáhl a hladově si mě prohlížel. Vnímala jsem napětí mezi námi. V břiše mi vibrovaly stovky motýlků a vnímala jsem jen a jen jeho. Nevěděla jsem, co má v plánu. Jak daleko je ochoten zajít. Ale poddala bych se mu. Byla jsem jeho. A on musel být můj.
Jednou rukou jsem ho chytla kolem krku a přitáhla si ho blíž. Políbila jsem ho. Naše polibky se začaly prohlubovat a on se po chvíli přesunul po tváři až na můj krk. Jemně vzal mojí kůži mezi zuby a kousnul mě. Trochu to zabolelo, ale věděl, do jaké míry může zajít. Rty se přisál a ve mně začala vřít krev. Pulzující srdce jsem slyšela až v krku.
„Patricku…“ unikl mi vzdech, když jsem vyslovila jeho jméno. Zmítala jsem se pod návaly vzrušení.
Postupoval dál, přes klíční kosti až k lemu mojí podprsenky. Jeho ruka mi vklouzla pod tričko a jeho polibky se přesunuly a něco níž, na bříško. Myslela jsem, že exploduju. Jeho přítomnost byla tak intenzivní. Celé moje tělo se chvělo pod jeho doteky. Přesně to, co jsem chtěla já, chtěl i on.
Rukama jsem mu vykasala tričko. Pochopil. Zvedl ruce a já mu ho jedním pohybem svlékla, a už leželo na zemi. To samé udělal mně. A zase se vrátil k tomu, co měl rozdělané. Rozepnula jsem mu pásek, knoflík i poklopec. A on se kalhot zbavil ve vteřině. Teď byla řada zase na mně. Leželi jsme ve vzájemném objatí oba skoro nazí a oba roztoužení. Byli jsme blízko. Nedalo se to zastavit. Nedalo se zkrotit naše touhy. On tady byl pro mě, a já pro něho. Bylo to jako přívalová vlna. Pocit uspokojení, sounáležitosti. A důvěry …
