XVI

218 9 0
                                    

 ... protože nechtěla, aby se jim něco stalo.  

"Přišli jsme tě navštívit. Copak nemůžeme?"

"Ne."Lilith byla nepříjemná, ale už se trochu dokázala pohnout a to po hodině považovala za pokrok.

"Lilith, jsi naše kamarádka a my o tebe máme starost."

"Já o něčí lítost nestojím."

"Nepřišli jsme tě litovat, ale podpořit." řekla Skarlet. Lilith se konečně mohla hýbat úplně. Posadila se a podívala se jim do očí.

"Já jsem se o nic neprosila!" Dejmon k ní přistoupil o krok blíž. 

"Lilith co se děje?"

"Nic, nestarej se!"

"Lilith, vidím se s tebou něco děje. Tak proč mi to nechceš říct?" Lilith už to nevydržela a vykřikla.

"Protože chci všechny před tím chránit!" Lilith se chytila za pusu protože to říct nechtěla.

"Chránit? Před čím." Zeptali se všichni na jednou.

"To je jedno. Tohle jste neměli slyšet." Lilith vstala a chtěla odejít, ale Skarlet a Ginger ji nepustili.

"Před čím chránit?" zeptali se jí obě.

"Pusťte mě."

"Ne, dokud nám to neřekneš."

"Pusťte mě." řekla víc důrazněji.

"Ne." Lilith se otočila a zamířila k oknu. Otevřela ho, otočila se na lidi v místnosti a řekla.

"Přidělávám akorát starosti a ubližuji lidem které mám ráda." Lilith stoupla na okenní rám a skočila z okna. Všichni přiběhli k oknu a podívali se dolů. Lilith doskočila na zem, podívala se nahoru na své okno, odkud na ni všichni koukali, pak se rozeběhla a utíkala k lesu.

"Vím kam běžela." řekl Dejmon a vyrazil z pokoje. Za ním vyšli i Ginger a Skarlet. Viki se jen překvapeně dívala na zavřené dveře ze kterých právě vyšli tři lykani v lidských podobách. Sedla si na postel a přemýšlela co se to právě stalo.


     Dejmon, Skarlet a Ginger vyšli z pokoje, zamířili po schodech dolů a šli k zadní straně budovy. Šli pomalu aby nevzbudili podezření že se něco děje. Jakmile zahnuli za roh ubytovny, rozeběhli se k lesu. Na chvíli se zastavili před lesem, vstoupili do něj a pak začali hledat Lilith.


     Lilith běžela. Běžela už hodně dlouho, najednou se zastavila, nasála vzduch ale kupodivu nic necítila. Tedy žádný cizí pach, žádný pach lykana. Lilith se rozhodla že si na chvíli odpočine a pak bude pokračovat. Chtěla si odpočinou proto, aby zjistila co se v okolí děje. Našla si padlí strom, posadila se na něj a soustředila se na energii po okolí. Po chvíli ucítila energii, byla to vzdálená energie, ale dobře ji znala.

"Oni to snad nevzdaj." vstala a šla dál hlouběji do lesa. Asi po půl hodině spatřila dům, byl to malý, zjevně opuštěný dům, ale něco jí na tom domě přišlo zvláštní. Po chvíli si vzpomněla "Vždyť to je ten dům kde jsem byla, když jsem byla v transu." "To není možné." prošla okolo domu, opatrně na něj sáhla a ujistila se že je to opravdu ten samý. "Je to on, je to dům vyroben ze stromu "dračí krev", ale jak je to možný. Vždyť to není možný, nesmím, jsme venku a v lese, nejsem na pokoji v posteli." Lilith se plácala do tváří aby se probrala, ale stále stála u toho domu. "Dobře, zavřu oči a když je otevřu budu zase na pokoji." zavřela oči, soustředila se, pak je otevřela a ten dům tam stále byl. "To není možné." Lilith dostala strach, tak se rozeběhla a běžela zase hlouběji do lesa.


     Dejmon najednou ucítil pach Lilith.

"Skarlet, Ginger, mám jí. Je tímhle směrem." Dejmon ukázal tím směrem odkud jí cítil, proměnili se do lykaní podoby a všichni tři běželi. Dejmon měl v Lykaní podobě bílou srst a červené oči. Ginger a Skarlet ho jen obdivovali, ale hlavně se soustředili na to, aby našli Lilith. Doběhli k domu ze dřeva, zastavili se a proměnili se zpět na člověka. "To je divné, ještě před chvílí tu musela být." Skarlet přišla k tomu domu, nasála vzduch a okamžitě upozornila ostatní.

"Lilith běžela tudy a měla asi hodně naspěch."

"Ale nikdo ji nenapadl, není tu ani stopa po zápasu, nebo že by ji někdo sledoval." dodal Dejmon. Zase se proměnili na lykany a vydali se za ní.


     Lilith stále běžel se strachem ve tváři. Najednou pocítila slabost, tak se zastavila, opřela se o velký strom a zrychleně dýchala. Po chvíli ucítila silný a bolestivý tlak v hlavě, chytila se za hlavu a sesunula se k zemi.


     Dejmon, Skaret a Ginger běželi jak nejrychleji mohly. Najednou Dejmon zpomalil, zavětřil a pak pomalým krokem šel k velkému stromu za který cítil Lilith. Spatřil ji jak sedí pod tím stromem a dívá se před sebe. Proměnili se do lidské podoby a Dejmon rychle zkontroloval co je s Lilith. Jakmile na ní sáhl, jakoby se Lilith probrala z transu. Podívala se na Dejmona vystrašeně, po chvíli se uklidnila.

"Co tu děláte? Nechtěla jsem abyste za mnou chodili."

"Co bychom to byly za kamarády kdybychom odešli. Kdybychom se k tobě otočili zády když nejvíc potřebuješ podpořit."

"Já od nikoho nic nepotřebuju, prostě odejděte a nechte mě tady. Nechte mě v klidu umřít."

"Jak to myslíš?"

"Stejně byste se to dověděli. Nejsem jako normální upíři. Nepiji lidskou krev. Dostávám se do transu a beru bylinu která mi ty transy léčí, ale oslabuje mi i organismus, takže bych se stejně nedožila více jak 300 let."

"To myslíš vážně? S tím by jsi měla k..."

"Doktorovi, já vím. Tam jsem byla celé ty dva měsíce a on mě chtěl nechat snad celej život na ošetřovně nebo co si myslel. Ale já chci prožít ten upíří život, co možná neklidněji a tím že mě chce Set nechat na ošetřovně, ředitel posílá zástupkyni aby mi prohledala pokoj mi to akorát stěžuje."

"Jak jsi myslela to že ubližuješ lidem které máš ráda a proč ti ředitel nechává prohledávat pokoj? To kvůli té bylině? Co je ta bylina zač?"

"Protože je to mé prokletí. Pokaždé když se kamarádím s někým víc jak tři dny tak se mu něco stane. Valerii posedl démon, Viki ovládla černá magie, kdo bude další? Jinak ano, ředitel se dozvěděl, nevím od koho, že mám u sebe neznámou bylinu a zástupkyně mi dnes byla prohledat pokoj."

"To je hrozný." řekl Skarlet.

"Co je ta bylina zač?" zeptala se Ginger.

"Je to kombinace byliny "dračí dráp", "žraločí zub" a "roh nosorožce". Samostatně to jsou smrtelně jedovaté byliny, ale ve správném poměru obou tří jsou léčivé, někdy krátkodobě způsobují bolesti hlavy, ale jinak pomáhá, pokud ji neberu pravidelně každý den 2x tak můžu zkolabovat a po dvou týdnech zemřít."

"Kde máš ty byliny?" zeptal se Dejmon.

Upíří životKde žijí příběhy. Začni objevovat