Vampirelock

Katiny vzpomínky 1

Být mladá a krásná má něco do sebe. A co víc, když jsi k tomu všemu ještě jediná dědička s bohatým věnem, nemusíš se bát, že by o tebe nikdo nestál. Tatínek mne vychoval tak, abych uměla prosadit svůj názor a nestydět se za to. Nepřál si teď nic jiného, než aby se o mne ucházel bohatý mladík z dobré rodiny. Jeho přání se mohlo splnit brzo, ale já měla své sny a tušila jsem, že nenajdu muže, kterého jsem si přála. Před několika týdny jsem navíc oslavila dvacáté narozeniny a tatínek se mi začal ohlížet po nápadníkovi. K jeho radosti nehledal dlouho, protože k nám začal docházet jeden mladík. Představil se jako Eustace Prince.

„Má rodina by byla potěšena, kdyby se spojila s rodinou jako je ta Vaše, doktore Watsone." Slyšela jsem ho jednoho večera.

„Myslíte, že by Vás má dcera chtěla, pane Eustaci?" nadhodil otec. Měl mě hodně rád.

„Říká se, že si každá zvykne. Ale věřte mi, že já k Vaší slečně dceři chovám něžný cit a mám s ní ty nejlepší úmysly." Svěřil se pan Prince.

Tak takhle to je? Že si každá zvykne? Já tedy ne. Já jsem ryzejší než ty moudré, co předstírají chlad. Jen čistá, silná a opravdová láska mne přiměje vstoupit ve svazek manželský. Určitě ne s někým tak nafoukaným a falešným, jako je Eustace Prince. Sešla jsem se s ním z donucení několikrát a ukázal se jako pitomec, který nerozumí ženské duši. Taky jsem zjistila, že se velmi rád napije a bere drogy. To by bylo manželství. Byla bych nešťastná a brzy bych se utrápila. Krev se mi vařila v žilách. Musím se ozvat, zarazit tyhle divné námluvy. Jsem přece Watsonová. Vešla jsem do salonu a cestou si pohrávala se šálem, co jsem si přehodila přes ramena. Pan Prince vstal a uklonil se.

„Kate. Jsem rád, že jsi k nám našla cestu." Ozval se otec.

„Omlouvám se, že Vás vyrušuji, ale zaslechla jsem, jak se bavíte o mne. Chtěla jsem vědět, o co se přesně jedná." Usmála jsem se a dál si pohrávala se šálem.

„Jde o to, slečno Kate, že bych Vás rád pojmul za svou manželku." Řekl Eustace jako by to bylo něco běžného. Jako by se jen bavil o počasí. Jako by to byla hotová věc.

„Vy a já? Manželé? Drahý pane, neberte si to nějak zle, ale neměla by i dívka říci svůj názor, když ji někdo požádá o ruku?" zeptala jsem se a prsty se mi podařilo roztrhnout několik spojů na šálu.

„Princezen se nikdo neptal, zda se chtějí vdát a svět fungoval dál. Že dívka může říci svůj názor je jen vymožeností dnešní doby. Věřím, že Váš pan otec souhlasí a brzy Vás odvedu k oltáři." Usmál se Eustace.

„Já ale nejsem princezna. Jsem jen dcera obyčejného městského lékaře a zdravotní sestra k tomu. Já svůj názor říci mohu, pane, a taky to i udělám. Raději klášter a věčné odloučení od radovánek, než manželství s Vámi! Nemyslete si, drahý pane Princi, že si sem jen tak vkráčíte, předstíráte, že se mi dvoříte a pak řeknete, že si mne chcete vzít, i když Vás odpuzuji. Nejste muž, který by mne byl hoden." Ječela jsem.

Oba muži stáli jako sochy a zírali na mne. Otec zřejmě nepředpokládal, že bych takového výstupu byla schopna. Já se svým názorem netajím.

„Tohle ti jen tak neprojde, ty poběhlice." Zasyčel neslyšně pan Prince a opustil pokoj. Zmuchlala jsem v rukou šál a zatínala do něj nehty. Otřásala jsem se hněvem. Takhle mne urazit a hned dvakrát! Otec přistoupil ke mně blíž a položil mi ruku na rameno.

„Co jsi to udělala, holčičko?" zeptal se.

„Jen jsem řekla svůj názor, tati. Neříkej, že sis nevšiml, jak je nemožný. Vůbec se o mne nezajímá. Jsem mu naprosto ukradená. Zajímají ho jen tvé peníze, co mám dostat věnem. Předpokládám, že je tajný hráč a velmi rád pije." Řekla jsem.

„Ale nemusela jsi na něj být tak přísná. Co budeš dělat, pokud ti neodpustí a rozhlásí po městě, že jsi ho odmítla?" naznačil táta.

„Vždy můžeš změnit praxi. Můžeme se odstěhovat na venkov nebo do jiného města a začít nový život." Navrhla jsem.

„Hlavně buď opatrná, až se budeš vracet z nemocnice. Pan Prince má vlivné přátele, zjišťoval jsem si to." Požádal mne.

„Neměj strach. V kabelce s sebou nosímpistoli. Umím s ní zacházet." Ubezpečila jsem ho. S tátou bylo vždyjednoduché vyjít, když dostal do rukou logické argumenty.