Vampirelock

Zpět v roce 1950

Tohle vše proběhlo v jejich vzájemné konverzaci u Sherlocka doma. Sherlock také Kate vysvětlil ta pravidla:

1. držet naši existenci v tajnosti

2. skrývat se před sluncem, aby nedošlo k odhalení. Důvod: třpytivá kůže

3. mezi lidmi se pohybovat lidskou rychlostí

4. nezapomínat na lidské návyky, aby nedošlo k prozrazení: naznačení dýchání, nestát jako socha, občasné mrkání, přenášení váhy z nohy na nohu, poupravení si vlasů

5. nezabíjet více lidí než je bezpodmínečně nutné. Důvod: nebezpečí přilákání pozornosti Volturiových

6. nezdržovat se na jednom místě déle než 15-20 let, aby nedošlo k prozrazení, že nestárneme

7. nutnost měnit příjmení, když se přesouváš na nové místo. Nejlépe změnit i jméno

Kate je pochopila rychle.

„A kdo jsou Volturiovi?" zeptala se.

„Pro náš druh jsou něco jako královská rodina. Jsou to tři nejstarší upíři na světě: Aro, Marcus a Caius. Žijí v Itálii, ve městě zvaném Volterra. Moc dbají na dodržování pravidel a krutě trestají neposlušnost. Pokud se proviníš, pozvou si tě do Itálie nebo za tebou vyšlou rychlou jednotku. Následně tě roztrhají na kusy a ty spálí. Jen tak můžeme doopravdy zemřít. Že nás někdo roztrhá a spálí." Odpověděl Sherlock.

„To je hrozné. Jak o tom víš?" optala se Kate a otřásla se.

„Mám staršího bratra. Není jako já, je jako ty, pije lidskou krev. Teď je někde ve světě. Před asi 15 lety mi napsal. Byl v Itálii a neskrývaně lovil. Zatkli ho a odvedli do Volterry k soudu. Aro se nad ním ale slitoval a pořádně mu vysvětlil pravidla přežití. Mycroft mi to napsal, abych na to pamatoval." Řekl Sherlock.

„Co si můžou myslet o pití zvířecí krve? Je to proti zákonu?" nadhodila Kate.

„Radši něco takového nechci vědět. Mou existenci musí buď milostivě přecházet, protože nedělám potíže, nebo o mně ještě nevědí. Oni praktikují přirozenou potravu." Mávl Sherlock rukou.

„To máme společné, ty a já. Moji existenci taky tiše trpí. A to jsem zřejmě měla namále. Když jsem zjistila, že se táta zabil, zlikvidovala jsem malou vesničku. Asi mě pak nemohli najít, nebo se jim to zdálo nezajímavé. Rozhodně pořád existuji." Pousmála se Kate.

„Malá vesnice je zřejmě nic. Kdybys vyvraždila dejme tomu celý Londýn nebo Dublin, tak by asi za tebou někoho vyslali. Jsem celkem rád, že tu jsi a mohl jsem tě poznat. Ani bys nevěřila, jak se Watsonovi podobáš." Nadhodil Sherlock a přešel k ní. Uchopil do prstů pramen jejích vlasů. Kate zasyčela. Nebyla zvyklá, aby se jí někdo dotýkal, těch 12 upířích let dělalo své. Sherlock pramen nechal dopadnout zpátky a nijak nereagoval.

„Promiň, to nebylo pěkné." Omluvila se Kate.

„Nemusíš se omlouvat, já to chápu. Zemřela jsi bez zkušeností s mužem a dotýkal se tě jen tvůj otec. Je naprosto jasné, že se bráníš jiným dotekům." Podíval se jí Sherlock do očí.

„To ano. Navíc se skoro celou svou existenci skrývám, to je už 12 let. Divocí upíři se moc nevídají s ostatními, aspoň pokud vím. Já ještě žádného jiného upíra nepotkala. Až teď tebe." Přiznala Kate.

„Já se za svých 58 let setkal s několika upíry a jeden je můj dobrý přítel. Pak je tu můj bratr. Je zvláštní, že jsi ho nepotkala." Poznamenal Sherlock. Kate vyhlédla oknem ven.

„Padá noc. Je čas jít. Asi vyrazím na sever k Stratfordu nad Avonou. Možná se vydám do Walesu." Zamyslela se.

„Jak chceš. Já tě nedržím. Důležité je, že teď znáš pravidla. Moc rád jsem tě poznal." Usmál se Sherlock. Otevřel okno, aby měla Kate volnou cestu.

„Taky jsem tě ráda poznala. Doufala jsem, že si vzpomenu, kdo spolupracoval s mým dědečkem a teď to vím. Můj nový známý, londýnský ochránce Sherlock Holmes. Uvidíme se ještě někdy?" optala se Kate a vyskočila na parapet.

„Tvou vůni bych poznal vždy, Kate Watsonová. Určitě seněkdy shledáme." Ujistil ji Sherlock a sledoval, jak seskočila na chodník amizí do noci.

Když Kate opustila Londýn, začala přemýšlet o tom, co jí řekl zlatooký Sherlock. Žít ve společnosti s lidmi tím, že se vzdá lidské krve a přejde na zvířecí. Také by přestala žít v noci, mohla by přes den dělat něco užitečného a v noci lovit. Kate se zastavila v rozlehlém lese. Zkusit to může, vždy se dá vrátit zpátky k přirozené potravě a způsobu života, když má před sebou celou věčnost.

Lov jí nedělal problémy. Při ochutnání krve jí přišlo, že není tak posilující jako lidská, ale že to má něco do sebe. V tu chvíli ji napadla zvláštní myšlenka: může si splnit svůj dávný sen a něco se sebou udělat. Někým se stát. V předešlém životě byla přece zdravotní sestra. Teď může klidně jít na lékařskou fakultu a být doktorem. Sice bude mít problémy s čerstvou krví, ale může si zvyknout.

‚Navíc to dlužím tátovi.' blesklo jí hlavou.

Po několik týdnů se snažila lovit jen zvířata a cvičitsvé sebeovládání. Změnila si jméno a přihlásila se na medicínu. Protožebyla inteligentní a nemusela spát, šlo jí učení celkem dobře. Rychle si zvykalana život mezi smrtelnými lidmi, odolávala pokušení zabíjet ty nehodné života ačas plynul dál. Někdy bylo volání po lidské krvi tak silné, že neodolala azabíjela. Na jejích očích se to neprojevilo, protože je už udržovala zlaté.Když zabila člověka, den na to vyrazila na lov do přírody. Učení a získávánívědomostí se jí nakonec tak zalíbilo, že cestovala po Evropě a studovala různéobory: medicínu, umění, historii.

Ani Sherlock nezahálel. Čím dál více zjišťoval, žejeho vědomosti nestačí jít s dobou a musí si je doplnit. Tak i on podsmyšleným jménem začal navštěvovat univerzity. Nejraději měl studia hudby,chemie a v posledních letech dvacátého století studoval forenzní vědy. Tose vrátil i jeho bratr ze svých cest po světě a oba se stáhli do Londýna. Vždyk němu patřili a vždy se tam vraceli. Mycroft si nikdy nezvykl nachuť zvířecí krve, kterou párkrát okusil, a zůstal věrný přirozenépotravě. Díky vynálezu kontaktních čoček se mohl pohybovat mezi lidmi a nebýtnápadný. Nosil barevné čočky, aby skryl své rudé duhovky. Svým zvláštnímzpůsobem se opět dostal do vlády a dál používal své vlastní jméno. Sherlock sepo letech vrátil na Baker Street a stal se detektivním poradcem.