Vampirelock

Sherlockovy vzpomínky 3

Utekl sotva týden od mého návratu domů, když mi přišel telegram, který mě vyděsil. Hned jsem všeho nechal a pod příkrovem tmy běžel městem. Bočními uličkami jsem doběhl k Mycroftovu domu a viděl, že nechal jedno okno otevřené. O kousek dál stál strom. Nebyl jsem si jistý, zda je pokoj prázdný nebo v něm někdo je, takže jsem nechtěl riskovat. Vyšplhal jsem na strom a nahlédl do pokoje. Byl prázdný, jen jsem slyšel někoho dýchat. Poznal jsem bratra. Odrazil jsem se od větve, lehce se protáhl oknem a přistál na koberci. Stál jsem v ložnici a hleděl do popelavé Mycroftovy tváře zbrocené potem.

„Mycey! Co se stalo?" vrhl jsem se k němu a úplně při tom zapomněl na lidské chování. Mycroft otevřel oči. Byly matné, bez lesku.

„Sherly, bratříčku." Šeptal.

„Jsem tady, Mycey." Ujistil jsem ho a vzal ho za ruku. Byla proti mé tak horká.

„To je ... příjemné." Zasípal Mycroft.

„Co je s tebou, Mycey?" zopakoval jsem svou otázku.

„Španělská chřipka, první vlna. Umírám, Sherly." Odpověděl mi bratr.

„Musí být něco, co ti pomůže." Namítl jsem.

„Je pozdě, Sherly, zbývají mi jen hodiny. Chtěl jsem tě ještě vidět." Dostal ze sebe Mycroft.

„Ty nezemřeš, bratříčku. Najdu pomoc a to hned." Prohlásil jsem pevně.

„Každý jednou zemře, ať už teď nebo za 30 let." Namítl Mycroft. Sklonil jsem hlavu a vzal si jeho ruce do svých. Byli jsme najednou jak oheň a led. Pak mi to došlo. Oheň. Je tu šance, jak z toho Mycrofta dostat.

„Vím, co ti pomůže. Vydrž ještě dvacet minut a já se vrátím." Požádal jsem.

Pustil jsem jeho ruce, nechal je klesnout na pokrývku a vyskočil jsem oknem ven. Tolik jsem si přál být na deset minut opět člověkem. Moct se odevzdat tomu pocitu beznaděje a nechat oči se zalít slzami. Běžel jsem nocí k Temži a podél ní na okraj města. Našel jsem, co jsem hledal.

„Liame!" zavolal jsem. „Liame, to jsem já, Sherlock." Zkusil jsem to znovu. Najednou vedle mne stál.

„Stalo se něco, nebo tu jsi jen tak?" zeptal se Liam.

„Liame, oplať mi mou laskavost a pomoz mi zachránit mého jediného bratra." Požádal jsem.

„Já chápu, že ti dlužím službičku, ale proč žádáš zrovna tohle?" podivil se.

„Já ještě lidskou krev neokusil a ani nechci. Nevím, jestli bych nakonec bratra nezabil. Mycroft umírá na první vlnu španělské chřipky a podle něj mu už zbývá jen pár hodin. Liame, proměň mého bratra v upíra a já tě doprovodím zpátky do Skotska nebo kamkoli si budeš přát." Slíbil jsem mu. Liam mi položil ruku na rameno.

„Jsem tvůj přítel, Sherlocku. Udělám to pro tebe. Uneseme tvého bratra někam daleko, kde se bude moct proměnit a během té doby zmizím. Bude na tobě, abys mu vše vysvětlil." Upozornil mě.

„To zvládnu, bratr už stejně něco tušil. Děkuji ti, Liame. Jsi skutečný přítel." Pousmál jsem se a vedl ho zpět k bratrovi. Cestou se mi v hlavě honilo snad tisíc myšlenek a všechny kolem jedné osoby, mého bratra. Když jsme seskočili ze stromu do pokoje, Mycroft nás pozoroval zastřeným pohledem.

„Sherly." Zašeptal.

„Vrátil jsem se, Mycey, jak jsem ti slíbil. Vím, jak ti můžu pomoct. Jen mi musíš věřit." Pousmál jsem se.

„Teď chci jen jedno, bratříčku. Být chvíli s tebou a nevnímat tu horečku. Raději bych zemřel jinde než v Londýně." Požádal Mycroft.