Vampirelock

Epilog

Ze Sherlocka a Kate se stal pár. Nejen po stránce soukromé, ale i pracovní. Rok a půl od doktorčina přistěhování se na Baker Street se však museli poprat s něčím nezvyklým. Něčím, co změnilo jejich pozici ve městě. Sherlock si už dříve všiml, že jeden z policistů, přesněji forenzní pracovník Phil Anderson, je proti němu zaujatý a má neustále nějaké pitomé poznámky. Kate si ho snažila nevšímat, ale dělalo jí starosti spíše to, že si ho nedokázala zařadit. Její šestý smysl u Andersona bláznil. Chvíli ho viděla jako nehodného života a chvíli naopak. Nedokázala si to nijak vysvětlit.

Po jednom zvlášť těžkém případu, kdy byli všichni z týmu (inspektor Greg Lestrade, seržantka Sally Donovanová, forenzní Phil Anderson, doktorka Kate Watsonová a detektivní poradce Sherlock Holmes) nuceni spolu být přes 24 hodin v jedné místnosti dokud to nevyřešili, se Anderson vypařil. Vzkázal, že je nemocný a dlouho se v práci neukázal. Sally si o něj dělala starosti. Pak se najednou ukázal a vypadal, jako by se nic nedělo.

„Snad je to už v pořádku, Andersone?" zeptal se ho Lestrade.

„Ano, pane." Pokýval hlavou forenzní.

„Tak to je dobře, protože máme nový případ." Pousmál se inspektor. Odjeli na místo činu a chvíli po nich dorazili Sherlock a Kate. Anderson vzal Sally za ruku.

„Kdyby něco, snaž se mne klidnit, Sally. Prosím." Zašeptal. Sally se na něj usmála a slíbila mu to.

„Co tu máme?" zeptal se Sherlock.

„Muž, kolem 40 let, několik bodných ran v hrudi." Začal Lestrade. Sherlock si klekl k tělu a zkoumal ho.

„Podle mne to je jasné. Žárlivá milenka nebo manželka." Nadhodil Anderson.

„Neřekl bych. Nevypadá to na zločin z vášně. Spíš rituální vražda." Zamítl jeho názor Sherlock.

„Taky mi to tak přijde. Ta poloha těla, to umístění ran. Něco mi to připomíná." Vmísila se Kate se svým postřehem.

„Kriste pane, tak už i vy se mu začínáte podobat?" naježil se Anderson.

„Klid, Phile." Zašeptala Sally.

„O co ti vůbec jde, Andersone?" vstal Sherlock od těla. Jak on, tak i Kate už pár dní nelovili a oči měli skoro černé.

„O co? Dobrá otázka. Chci, abyste mne nechali dělat mou práci bez toho, aniž byste do toho strkali nos. Už mě nebaví, jak mne pořád urážíte. Ty psychopate." Zavrčel Anderson. Citlivým upířím uším to znělo jako vrčení zvířete.

„My tě urážíme? To spíš ty urážíš nás." Zamračil se Sherlock.

„Phile, celý se třeseš. Uklidni se." Zasáhla Sally.

„Já to už nevydržím. Nezvládnu to." Zašeptal Anderson a utekl z místa činu. Upíři se na sebe podívali. Oba slyšeli, jak se něco trhalo.

„Cítíš to taky? Ten divný pach?" sykla Kate neslyšně pro ostatní.

„Pach mokrého psa. Nepříjemně to štípe do nosu." Souhlasil s ní Sherlock. Pak se otočil k Lestradovi a řekl mu vše, co o mrtvém zjistil.

Kate poslala Sally na opačnou stranu místa činu a nabídla se, že za Andersonem dojde sama. Sherlock šel s ní. Za rohem ale zůstali oba stát. Proti nim byl obrovský vlk. Byl aspoň dvakrát tak větší než obyčejný pes, jeho srst byla jako hořká čokoláda temně hnědá a cenil na ně zuby. Oba hned reagovali a zaujali obranný postoj.

„Nejsem si úplně jist, ale tohle není obyčejný pes." Nadhodil Sherlock.

„Taky že není. Ty oči. Který pes by měl modré oči? A ta velikost. Řekla bych, že tohle je náš nepřítel." Navrhla Kate.