Začala škola a já jako vždy trávila spoustu času v knihovně.
,,Annie,pojď taky ven,"přemlouvali mě Albus se Scorpiusem.
,,Musím to dočíst,"namítla jsem.
,,Ale notak,čteš přece furt.Jedna hodina na čerstvém vzduchu ti neublíží."
Zaklapla jsem knihu.
,,Tak jo.Klidně.Co máte v plánu?"
,,Jenom procházku kolem jezera."
,,Tak jdeme,"řekla jsem a knihu si hodila do tašky.
Venku už celkem foukalo.Sice teprve začal podzim,ale bylo chladno.
Přitáhla jsem si hábit blíž k tělu.
,,Je ti zima?"zeptal se Scorpius.
,,Jenom trochu,"řekla jsem.
Scorpius si sundal šálu,co měl uvázanou kolem krku a podal mi ji.
,,Děkuji,to jsi nemusel,"řekla jsem a trochu se začervenala.
Vzala jsem si jeho šálu a pevně si ji uvázala kolem krku.
,,A nebude ti zima?"zeptala jsem se starostlivě.
Teď zase zrudnul on.
,,Ne,"řekl.
,,Hele,vy hrdličky,"přiběhl k nám Albus.
,,Pojďte za mnou.Něco jsem objevil,"řekl tajemě a vedl nás pryč.
,,Ka to jdeme?"zeptala jsem se.
Došli jsme až k vrbě mlátičce,která se zmítala ve větru.
Šlehala kolem sebe větvičkami,až mě málem zasáhla.Musela jsem kousek uskočit.
,,Ale to je Vrba Mlátička,"řekla jsem.
,,Já vím.Viděl jsem jít dovnitř Tedda."
,,Neměli bychom ho sledovat,"něco mi na tom nesedělo.Působilo to na mě děsivě.Už ten strom jasně naznačoval,že něco skrývá.Něco temného a nebezpečného.
,,Však ho nebudeme sledovat.Budeme si tam všímat svého,stejně tak jako on.Jen to tam trochu prozkoumáme."
,,Tak jo,ale něco se mi na té chodbě nezdá,"řekla jsem nakonec.
,,Skvěle,"řekl Albus a natáhl se pro klacík,co ležel na zemi.Začaroval ho a odlevitoval k suku na kmeni,který tím klackem stiskl.
Odjakživa byl hodně odvážný a měl rád adrenalin.
Ikdyž já si myslím,že to vše dělá jen proto,aby se více podobal otci.Chce se mu zavděčit a nevnímá přitom,že se může dostat do maléru.
Vrba ustala v pohybu a my se tak více mohli přiblížit k temné díře u kořenů stromu.
Vlezli sme do toho temného tunelu.
Pro jistotu jsem si machystala hůlku.
Museli jsme jít v předklonu,protože strop byl moc nízký.
Šli ksme poměrně dlouho.
,,Víš,kam ta chodba vede?"zeptala jsem se.
Venku už se určitě musí stmívat,pomyslela jsem si.
,,Ne,ale to zjistíme jednoduše.Stačí dojít na konec."
Přestávalo se mi to líbit.
Očividně jsme se blížili ke konci chodby,ale ozívali se odtamtud divné zvuky.
,,Co to je?"zeptala jsem se vyděšeně.
,,Nevím,"řekl Scorpius,který skoro celou cestu mlčel.
,,Tohle se mi nelíbí.Měli bychom se vrátit.Může to být něco hodně nebezpečného,"řekla jsem.
,,Teď to přeci nevzdáme.Koukejte,už jsme na konci,"řekl Albus.
Měl pravdu.Skutečně už bylo vidět na schodiště,co bylo na konci tunelu.
Došli jsme až k němu.Ty zvuky byli čímdál hlasitější.
Pevnęji jsem stiskla hůlku a už si chystala všemožná obraná zaklínadla.Co když to NĚCO tam nahoře na nás zaútočí?
Kluci si to zřejmě konečně uvědomili taky a vytáhli si hůlky.
Opatrně jsme vylezli nahoru.
Ocitli jsme se v chodbě starého domu.Vypadalo to tu děsivě.
Nábytek byl zaprášený a poničený.
Podlaha vrzala a dveře do jiných místností byly vyvrácené.
Ty podivné zvuky vycházeli z místnosti na konci.
Opatrně jsme se tam vydali.
Škrábance na stěnách dodávali na celkovém děsivém dojmu tohoto domu.
A teď mi to došlo.Už vím kde jsme.
,,To je Chroptící chýše.Musíme vypadnout.Hned!"
,,Proč!Co se děje?"zeptal se zmateně Albus.
,,Dnes je úplněk,"řekla jsem a otočila se,že půjdu zpět.
Vtom se za námi ale ozvalo zavrčení.
Pomalu jsem se otočila.
Stál tam vlkodlak.Zuřivě se na nás koukal a z tlamy plné zubů mu odkapávaly sliny.Srst měl místy vyškubanou.
Vypadal děsivě.
Úplně jsem ztuhla.Ale po té,co zavil a začal se k nám přibližovat jsem se probrala.
Začali jsme pomalu couvat.Hůlky jsme měli v pohotovostní poloze.
,,Asi neměl lektvar,"šeptla jsem přiškrceným hlasem.
Už jsme byli skoro u vchodu do tunelu.Vlkodlak najedbou zavyl a rozběhl se proti nám.Uskočili jsme stranou a zvedli hůlky.
Odrazili jsme ho od nás,ale on byl,jako kdyby se mu nic nestalo.
Znovu se proti nám rozvěhl a zavrčel.
V plné rychlosti narazil do neviditelné bariéry,kterou se mi kolem nás povedlo rychle vytvořit.Bylo mi ale jasné,že dlouho nevydrží.
Vlkodlak vrčer a máchal kolem sebe tlapami.
,,Rychle pryč!"zavelela jsem a strkala kluky k tunelu.
Konečne se vydali sami a rychle jsme vběhli do tunelu.
Rozmístila jsem ještě rychle pár kouzel,která by nám měla poskytnout čas.
Zběsile jsme běželi tunelem a na konci vylezli ven.
Pořád jsme ale nezastavovali a běželi dál,dokud jsme nebyli skoro u Hahridovy hájenky.
Tak jsem sebou plácla do trávy a snažila se popadnout dech.
,,To-byla-ta-nejšíle-nější-věc-co-jsme-kdy-udělali,"vysoukala jsem ze sebe mezi jednotlivými nádechy.
,,Jste oba v pořádku?"zeptala jsem se už klidněji.
,,Jo,"řekli.
,,Měli by jsme se vrátit do hradu,ať nám nezavřou bránu,"řekla jsem nakonec a zvedla se.
V tichosti jsme došli k hradu.
Potají jsme se vkradli do kuchyně a vzali si odtamtud nějaké jídlo.
Ve společence jsme všechno snědli a znovu probírali,co jsme zažili.
Shodli jsme se na tom,že to bylo úžasné dobrodružství.
A já si uvědomila,jak to stmelilo maše přátelství.
...
Chci se omuvit za chyby a za to,že teď kapitoly nevychází každý den...asi ani nebudou vycházet každý den,ale pokusím se je psát delší.
Kdo myslíte,že byl ten vlkodlak?
Ahoj😃
