Uběhlo pár měsíců školy a nic zajímavého se nedělo.
Teda skoro nic.
Mamka byla čímdál kulatější a táta čímdál častěji jezdil na výkendy domů.
Chtěla jsem jet taky,ale táta říkal,že se musím připravovat na zkoušky.
Mě ale učení už nebavilo.Všechno jsem měla naučené nazpamět a všechna kouzla jsem měla procvičená díky tomu,že jsme s kluky čímdál častěji něco podnikali.Náš vztah se tím utužoval.I když jsme Zmijozelové,byli by jsme ochotni jeden za druhého obětovat život.
A můj vztah se Scorpiusem začínal získávat nový směr.Byli jsme víc,než přátelé.Oba jsme to věděli,ale ani jeden jsme nechtěli udělat první krok.Albus se nás všemožně snažil dostat dohromady,ale marně.
Velkou šancí by byl ale následující ples,který se konal naprosto nečekaně.
Ponořila jsem se do vzpomínek.
Všichni se chystali na večeři.I my jsme se usadili ke stolům a čekali,ale jídlo nikde.
Studenti už byli netrpěliví.
Profesorka McGonagallová se postavila a začala mluvit.
,,Jistě se divíte,proč ještě nezačala večeře."
Všichni byli potichu a čekali,co ředitelka řekne.Doslova viseli na každém jejím slově.
Ona se jen usmála a pokračovala.
,,S ostatními profesory jsme přemýšleli,jak vám zpříjemnit průběh tohoto roku a shodli jsme se,že pro vás uspořádáme ples."
Síní se rozlehlo vzrušené mumlání,které však vzápětí utichlo,aby mohla profesorka pokračovat.
,,Poslední ples se konal téměř před 34 lety u příležitosti turnaje Tří kouzelníků."Nachvilku se odmlčela a pokračovala.
,,Je to akce společenská,takže se od vás očekává slušné chování.Kolejní učitelé se postarají o hodiny tance.Ples je povinný pro studenty od čtvrtého ročníku.Mladší studenti na ples nemohou.
Samozřejmě si ale můžete pozvat někoho mladšího.
Ples se bude konat 14.2. na svatého Valentýna.
Všechny ale zároveň varuji,že se akce zúčastní někteří důležití ministerští činitelé a sponzoři.
Pusťte se do jídla,"řekla a tleskla.Na stolech se objevilo jídlo,ale nikdo se mu nevěnoval.Všichni rozebírali nadcházející ples.
,,Ale to je už za 2 týdny,"vykřikl někdo.
Pak se už se všichni postupně pouštěli do večeře.
Ještě ten večer mě pozvali asi 3 kluci,ale já je odmítla.Stála jsem jen o jednoho.
---
Snídala jsem.
Ozvalo se šustění křídel a do síně vletěly sovy.
K mému překvapení ke mě přiletěli hned 2 sovy.
Jedna s velkou krabicí a druhá s menší.
Položili to přede mě I s dopisem.
Dopis jsem otevřela jako první.
Ahoj Annie,
se Severusem jsme si řekli,že ti ušetříme čas a koupíme ti šaty i boty.Budeš tak mít víc času na učení a přátele.
Snad se budou líbit.
Máma
,,Kdo ti píše?"zeptal se Albus.
,,Mamka.Poslala mi nějaké věci."
Nevím,proč jsem neřekla co mi poslala.Možná proto,že by je chtěl vidět.Možná proto,že přišel Scorpius a já to chtěla jako překvapení.
,,Annie,přišla by jsi prosím ve 14:00 k jezeru?"zeptal se nejistě Scorpius.
,,Jo,jasně,"vykoktala jsem a tváře i mírně zčervenali.Hodně mě překvapil.Co asi potřebuje?
Vstala jsem a vzala své krabice.
,,Uvidíme se později,"řekla jsem jim rychle a odešla z Velké síně.
Zavřela jsem se u nás v pokoji a otevřela tu větší krabici.Byli v ní smaragdově zelené šaty se stříbrnými kamínky.Symbolizovali Zmijozel.
Byly nádherné,princeznovské..
Otevřela jsem tu menší krabici.
Byli v ní stříbrné lodičky,které skvěle ladily k šatům.
Ihned jsem si je musela vyzkoušet.
Nasadila jsem si šaty I boty a postavila se před zrcadlo.
Vypadalo to dokonale.Všechno ve zmijozelských barvách.
Miluju Zmijozelské barvy.Jsou takové tajemné.Člověk neví,jaký význam se v nich skrývá.
Sundala jsem si šaty I boty.Boty jsem schovala do menší krabice.Šaty jsem opatrně poskládala do té větší.Obě krabice jsem pak schovala pod postel.Ty šaty budou pro všechny překvapením.Nikdo je nesmí vidět ještě před plesem.
Vidala jsem se do společenky.U jednoho stolku jsem zahlédla Albuse,ale Scorpius tu nebyl.Škoda.
,,Annie,pojď si zahrát šachy,"zavolal Albus.
S úsměvem jsem se k němu přišla.
,,Jsi připraven prohrát?"zeptala jsem se s úsměvem.
,,Až po tobě,"řekl taky a zahájil hru.
Tak jak jsem předpovídala jsem vyhrála.
,,Jak to děláš?"zeptal se Albus.
Jen jsem pokrčila rameny.
,,Jdeme na oběd?"zeptal se Albus.
,,Jo,"odpověděla jsem.
Čím dříve budu po obědě,tím dřív se dozvím,co Scorpius potřebuje.
Proč musel vybrat tak pozdní čas?To mě musí vždy tak napínat?
Vklidu jsem se naobędvala a šla zpět k nám do pokoje.
Vzala jsem si knihu a četla si.
13:50!
Vzala jsem si zimní hábit,šálu a rukavice.Vyšla jsem Zmijozelské komnaty a vydala se svižným krokem ven.
Vyšla jsem na školní pozemky a vydala se k jezeru.
Začalo sněžit.
Vločky se mi zachytávaly ve vlasech.
Scorpius už na mě čekal.
,,Ahoj,"řekl nejistě.
,,Ahoj,"odvětila jsem s úsměvem.
,,Co potřebuješ?"zeptala jsem se.Nepřestávala jsem se usmívat,abych mu dodala odvahu.Vypadal totiž hrozně nervózně.
,,No,myslel jsem,že by jsme se mohli jen tak projít,"řekl po chvilce váhání.
,,Tak jo,"řekla jsem.Pořád trochu sněžilo,ale bylo celkem teplo.
Po chvilce se zastavil a otočil se ke mě.
,,Annie,jsi skvělá holka a moc mi na tobě záleží,"řekl a chytil mě za ruku.
,,Tak mě napadlo,jestli by jsi se mnou nešla na ples,"vysoukal ze sebe.
Usmála jsem se na něj a stiskla jeho ruku.
,,Scorpiusi,cítím to stejně.Půjdu s tebou ráda,"odpověděla jsem a sledovala okouzlující úsměv,který vykouzlil.
...
Ahoj.
Tak a je tu nová kapitola...snad se líbila.
Další se pokusím vydat co nejdříve.
Jak se máte?
Taky je u vás taková hromada sněhu?
U nás sněžilo asi dva dny vkuse...
Mějte se hezky
Marrta20
