School football star - cz story

Part.2

S tichým zívnutím se převalím na břicho a hlavu zabořím o něco hlouběji do polštáře.  Po pěti minutách mě znovu probudí otravné zvonění budíku. "Fajn, fajn už vstávám!" Zavrčím do polštáře a nuceně se zvednu do sedu. Promnu si rozespalé oči a prohrábnu rozcuchané vlasy, které mi padají do tváře. Jen letmo se podívám kolik je hodin. Mobil ukazoval 7:30. Srdce se mi hlasitě rozbuší a nohy, jako by vypověděli službu. "Tohle se vážně může stát jenom mě" procedím naštvaně skrz zuby a rychle zaběhnu do koupelny. Líčení mi normálně zabere tak dvacet minut a teď na to mám sotva pět. Navléknu na sebe první co najdu a to červené tílko s provokativním výstřihem, kterému neodolá žádný kluk a džínové kraťasy. Nerada v létě nosím šaty, jsem spíš takový ten sportovní typ. Popadnu batoh povalující se vedle mé postele a pokusím se  co nejrychleji dostat do třídy. Zbývá 5min. do začátku hodiny. Udýcháná, jako kdybych běžela nějaký maraton, se zastavím u své skříňky. Ku mému štěstí se odehraje podobná situace, jako včera. Znovu ucítím něčí tělo o které se zarazím a všechny učebnice, které jsem držela v rukou v mžiku skončí na podlaze. "To snad ne!" vyprsknu a okamžitě se sehnu pro to, co jsem upustila. "Ráda do mě vrátíš?" ozve se melodický hlas vedle mě s náznakem ironie. Louis, kdo jiný. Nechápavě k němu vzhlédnu. "Mohl by jsi mi aspoň pomoct?" vyhrknu a rukou mu zamávám před obličejem, aby se pohledem odtrhl od mého výstřihu. "Vlastně dost pospíchám, takže ne" z jeho úst vyjde pronikavý smích, jen pokrčí rameny a odejde. Idiot. Proběhne mi v mysli, seberu poslední učebnici a rozeběhnu se do třídy. Ve dveřích se potkám s učitelem, který právě přicházel. "um.. Dobrý den" špitnu a se sklopenou hlavou vklouznu do třídy. Byla jsem ráda, že jsem to nakonec stihla..

"Ne, ne, ne" zamumlám a hlavu otočím kamsi stranou. Na chodinu chemie jsem si zabrala místo v  poslední lavici. Jednou rukou si snažím nenápadně zakrýt tvář. "Asi nemá význam se ptát jestli je vedle tebe volno, že?"  Jen tiše zakleju, když si sedne na volnou židli vedle mě. "Byla bych radši, kdyby vedle mě volno zůstalo" Rty stáhnu do úzke linky a trošku se od něj poposunu. Učitel nám zadal samostatnou práci, pořád lepší než kdyby jsme měli dělat nějaký pokus, společně. "Angie. Dej mi to opsat" otravoval stále dokola. Jen si povzdychnu a přisunu svůj list papíru blíže k němu. "Takže, je už někdo hotov?" zeptá se učitel a rozhlédne se po třídě. Louis se samozřejmě přihlásil, jako první.  "Tomlinson, za jedna" prohlásí, když jeho práci shlédne pohledem. Louis se jen samolibě usměje. Crrr. "A vy ostatní, využijte svou možnost dostat jedničku někdy jindy" dodá postarší muž s téměř šedými vlasy, ještě než se studenti vyřítí ze třídy. "Skvěle, mohl by jsi mi aspoň poděkovat" řeknu naštvaným tónem a bez rozloučení odejdu. Jediné, co mě uklidňovalo je to, že jsem prežila poslední hodinu i přes to zjištění, že budu muset trpět hodiny chemie s ním.

Uklidím si, teď už nepotřebné, učebnice do skříňky. Nejistě přešlapuji před dveřmi jakési sekretářky u které si mám v plánu vyzvednout přihlášku do školního fotbalového týmu.  Ano, konečně jsem sebrala odvahu a takto se rozhodla. Vyplním všechny potřebné údaje o sobě a mých zkušenostech. List papíru odevzdám zpět do rukou mladé paní, která se na mě v jednom kuse mile usmívala. "Naschledanou" špitnu a s úsměvem zmizím. Odpoledne bych se měla dostavit na svůj prvni trénink. Už se nemůžu dočkat až znovu uvidim, jak se Louisova tvář zkřivý v naštvané grimase.

Trenér mi s úsměvem vše vysvětlí a dovede mě do šatny za ostatními, kde mě představí. Sledovala jsem Louisovu kamenou tvář, jako by každou chvílí doufal až někdo řekne, že je to jen hloupý vtip. "Počkat, to mám mít společnou šatnu s klukama?" vyhrknu, ještě než trenér stačí odejít."Ano, doufal jsem, že ti to nebude vadit" odpoví klidně a tázavě mě sleduje. "Tak fajn" vydechnu a neochotně se vrátím zpět do šatny. Sklopím pohled, když zahlédnu několik kluků jen v boxerkách. Jim to očividně nevadilo. Obrátím se k nim zády a převléknu se do dresu. Černé šortky a bílé triko s nápisem "Doncaster rovers" a číslem 7 na zadní straně. Sama pro sebe se zasměju, oblečení na mě spíše viselo. Bylo o několik čísel větší, než mé běžné oblečení.

"Zkus si, mě znovu přede všemi schodit!" zavrčí na mě Louis, když proběhne kolem mě a dál mi nevěnuje pozornost. Polknu. Nedělala jsem to schválně, zkrátka mi to šlo lépe než jemu. Snažila jsem se držet dál od něj a neprovokovat ho mými výsměšnými pohledy.

"Au" syknu bolestí, když mi někdo podrazí nohy a já skončím na zemi. Obličej mám zabořený do trávy. "Jsi v pohodě?" Zayn se ke mě skloní a pomůže mi, se postavit na nohy. Přikývnu a promnu si kotník, nic s ním nemám, jen mě trochu bolí. Zahlédnu Louisův škodlibý výraz a jak rukou naznačí "jsi mrtvá". Věděla jsem, ze být součástí týmu nebude jen tak..

------------------------------------

Tak a máte tu další díl, líbil se? :)

Kdyby byl zájem, možná přidám další ještě dnes.. ^^

Alespoň 15 reads a 2 vote? :3

I Hope that you enjoyed! :* •Ange•