School football star - cz story

Part.19

Prsty mu přejedu po nahé hrudi a tiše si povzdychnu. Trvalo jen chvilku, než usnul. Spokojený a nejspíš i vyčerpaný. Nohu mu přehodím přes boky a zavřu oči. Byl to zvláštní pocit. Ležet u něj tak blízko a cítit tak krásnou vůni. Slyšet jeho pravidelný dech, který mě pomalu, ale jistě uspával. 

Ze svého pasu opatrně sesunu jeho svalnatou paži a slezu z postele. Sevřu kliku u dveří a přes rameno se ohlédnu, jestli stále spí. Něco nesrozumitelného si zamumlá a převalí se na bok zády ke mě.

Světla byla zhasnutá po celém domě. A mě se zatím nepodařilo najít vypínač. Z kapsy si vyndám mobil - bylo pár minut po půlnoci. Vím, že jsem na chvíli usnula, ale že na 3 hodiny? Udiveně vzhlédnu od jediného zdroje, který vyzařoval světlo a posvítím si ním na cestu. Sejdu schody dolů, rukou zároveň sjíždím po zábradlí pro případ, že bych zakopla.

Po slepu přejedu po kousku holé zdi. V zápětí zamžourám očima, když mě oslní ostré světlo. Momentálně se nacházím v kuchyňi. Rozhlédnu se kolem sebe. V jeho bytě jsem teprve podruhé, myslím. Do konvice napustím vlažnou vodu, počkám než se uvaří a zaliju si hrnek s čajovým sáčkem. Tichými kroky se přemístím do obýváku, tentokrát nechám zhasnuto. Místnost osvětlovalo světlo z pouličních lamp, které vytváří příjemné šero. Schoulím se na gauč, kolena si přitáhnu k hrudi a v rukou sevřu hrnek čaje. Usrknu si a zavřu oči.. 

"Angie?" matně zaslechnu chraplavý, mužský hlas. Nijak to se mnou nehne, něco v hlouby duše mi říkalo ať dál klidně spím. Chvilku bylo ticho a já se znovu potápěla do říše snů. "Miláčku?" ozve se znovu ten samý hlas. Lehce sebou trhnu. Něco tu bylo špatně. Tedy spíš jinak, než obvykle. To oslovení mě trochu překvapilo, příjemně překvapilo. Chtěla jsem se přavalit na záda v domnění, že ležím v nějaké prostorné posteli. Místo toho tvrdě dopadnu na zem. Rozespale zamžourám očima a vyškrábu se do sedu. Rukama si promnu oči. 

Louis seděl na opěradle pohovky a zadržoval smích - ne na dlouho. "Hej!" zavrčím, když se začně smát. Jeho smích byl tak krásný a nakažlivý. "Nesměj se a pomoc mi vstát.." zamumlám a také se zasměju. Muselo být vtipné mě pozorovat. 

Vděčně sevřu jeho ruku a přitáhnu se k němu. Konečně pevně na nohou. "Díky" procedím skrz zuby a usměju se. "Chrápal jsem tak moc, že jsi se přestěhovala na gauč?" zeptá se Lou nesměle a kousne se do rtu. Provokativně do něj šťouchnu, aby mi ustoupil. "Myslím, že ne" ujistím ho a usměju se. "Šla jsem si udělat čaj a nejspíš jsem tu usnula.." dodám tiše. 

Louis chápavě přikývne, ikdyž v jeho výraze bylo vidět trochu nedůvěry. "Měli by jsme začít něco dělat" zamumlá otráveně. Přihmouřím oči a nadechnu se, jako bych chtěla něco říct. "Tedy pokud chceš jít do školy.." vyhrkne, ještě dřív, než stačím něco říct. Letmo vzhlédnu k hodinám. Bylo půl sedmé ráno. "Prosím řekni, že ne"  vydechne a v očích se mu hravě zaleskne.

V tuhle dobu jsem už dávno byla v koupelně nebo alespoň snídala. "Myslím, že ty si už další zameškaný hodiny dovolit nemůžeš" vypláznu na něj jazyk a usměju se. Já narozdíl od něj nezatahovala snad nikdy. "Ale.." nejspíš se chtěl nějak obhájit - mé rty, které jsem mu nabídla ho však zaujaly více. Dravě ho hryznu do spodního rtu ještě před tím, než se odtáhnu. 

Zdál se trochu omámený, jen se usmál a opřel se ramenem o zeď. "Dej mi 20 minut" šeptnu a odejdu do koupelny, Z kabelky vytáhnu malou taštičku. Zrdcadlo bylo trochu výš, než jsem zvyklá - postavím se tedy na špičky. Udělám si make-up, následně tenké černé linky a nakonec řasenku. Svléknu si jeho triko, ikdyž nerada. Obléknu si to samé oblečení, co jsem měla včera - co jiného taky, že? Vlasy si sepnu gumičkou a naposledy na sebe pohlédnu do zrdcadla. 

"Lousi?" křiknu, nervózně přešlapujíc u dveří. "Už jdu!" ozve se z kuchyně. Během chvíle se objeví polonahý Louis s trikem v podpaží. Džíny má z poloviny obečené - jen jednu nohavici. Školním batohem přes jedno rameno a toustem držící v ústech. Další mi strčí do ruky, aby měl volné ruce a mohl se obléct. Povzdychnu si. "Měl jsi půl hodiny - co jsi proboha dělal?"  tázavě pozvednu obočí. Hádám, že výroba toustů tak dlouhou dobu nezabrala. Louis ke mě nevinně vzhlédne, "Um.. víš co? Možná to nechci vědět." zavrtím hlavou a zakousnu se do lahodně vonící snídaně. 

Cesta do školy nám zabrala asi dalších 20 minut. Na hodinu jsme samozřejmě dorazili pozdě. "Dobrý den. My.. totiž nám.." vykoktám ze sebe zadýchaně, nevěděla jsem, co říct. Nejraději bych se sebrala a zmizela. Jediné, co mě uklidňovalo byla Louisova opora, kterou jsem za sebou cítila. Pevně sevře mou ručku v té své a postaví se přede mě. Snažila jsem se nevnímat pohledy všech. Většina dívek by mě nějraději na místě zavraždila. "My zaspali, omlouváme se" překvapila mě ta klidnost v jeho hlase. 

"Jistě" zamumlá profesor ironicky a posune si brýle blíž ke kořeni nosu. "Pro příště si nechte ty vaše románky na večer a mimo budovu školy" odsekne a vrhne na nás jeden přísný pohled. Sklopím hlavu a odeberu se na své místo do poslední lavice. Nesnáším tyhle trapné zážitky. Letmo se podívám na Louisovu tvář - klidná a s jeho rty si pohrával úsměv. Očividně ho to pobavilo. Za to mé líce měli stále ruměncovou barvu. 

Jako poslední hodinu máme Biologii na kterou máme naší třídní profesorku. S úlevou se opřu a ruce si založím na hrudi. "Chtěla bych vám oznámit, že za čtrnáct dní bude imatrikulační ples a účast je povinná!" poslední slovo hlasitě zdůrazní. Nejspíš už ze zkušenotí ví, že dobrovolně by moc studentů nepřišlo. 

Plakáty byly na každé nástěnce, stěně, zkrátka téměř všude. Všichni se nebavili o ničem jiném, než o plese.

Obávám se, že mi došly nápady a příběh není o nic lepší, než ten předchozí, co jsem psala.. *povzdych* I tak doufám, že se líbilo a těšíte se na další díl :) Co myslíte, že se stane dál? Nebo máte nějaké přání, co by se nělo stát dál? :D  

Btw. Děkuju za komenty, vote :') Tahle story má už přes 4.730 reads a já jsem za to nesmírně vděčná! <3

I hope that you enjoyed! :* 

Ange