School football star - cz story

Part.15

Pohled Louise:

Udělal jsem, co chtěla. Začal jsem se Zaynem spolupracovat, díky čemuž jsme  dovedli náš tým k vítězství. Jedním z důvodů bylo, že si tím Angie dostanu více k tělu a Zayn tak bude žárlit ještě víc a samozřejmě, že ani vítězství mi nebylo lhostejné. Chytnu tedy Angie za ruku a mile se usměju. Společně vkráčíme do šatny. Většina se na nás jen letmo ohlédne, ale v zápětí pohled odvrátí stranou. Pustím její malou ručku a obtočím jí paži kolem pasu, čímž si ji natisknu více ke svému tělu. Doslova jsem toužil spatřit výraz toho narcisa s nagelovanými vlasy, jak by mě nejraději roztrhal na kusy. Výraz plný žárlivosti a touhy být na mém místě. Ušklíbnu se na Zayna,  když projdeme kolem a zastavíme se opodál u našich věcí. "Nemohl bys ho přestat provokovat?". Čekal jsem od ní podobná slova hned, jak se dostaneme z jeho doslechu. Pokroutím hlavou a svléknu si zpocené triko, které odhodím na zem. "Udělal ti snad něco?!" téměř na mě křičí, ale zároveň se snaží, aby to neslyšeli všichni kolem. Nevěděla, co mi udělal a proč se mi dva tak nesnášíme. Zamračím se a bezeslova odejdu do sprch.

Pohled Angie:

Znepokojeně si odfrknu a zamračím se. Doslova mě ignoroval a to mě ještě víc vytáčelo. Převléknu se a posadím se na lavičku. Nesměle se ohlédnu na Zayna, který jako jeden z mála půjde do sprch až se trochu vylidní. Povzdychnu si a přejdu k němu. Svezu se na volné místo vedle něj a nervózně k němu vzhlédnu. "Jak se máš?" zeptám se, abych přerušila to trapné ticho. Zayn, jako by mou otázku ani neslyšel. "Takže .. vy teď spolu chodíte?" prohodí směrem ke mě,  aniž se podíval. "Myslím, že se tomu tak nedá říct.." šeptnu a pokrčím rameny. Byla to pravda, mezi mnou a Louisem nebylo nic víc než nucená pusa sem tam nějaké to objetí a nevinné doteky. Jen přikývne a usměje se na mne. Bylo to falešné pousmátí v kterém se skrývalo tolik pocitů. "Jenom jsem ti chtěl říct,  že tu pro tebe vždycky budu" vydá ze sebe po chvilce. V jeho hlase byla slyšet upřímnost. Věřila jsem mu každé slovo. Přikývnu, nebylo třeba dalších slov. Natáhne se pro bílý ručník a zvedne se z lavičky. Většina kluků už odešla a Louis stále nikde. Spustí ze mě pohled a odejde do sprch. Místo vedle mě zůstane prázdné. Byla jsem klidnější s pocitem, že se na mě Zayn nezlobí a nevyčítá mi to, že jsem ho 'vyměnila' za Louise. Věci si zbalím do černé sportovní tašky a počkám než se Louis vrátí. Neměla jsem na něj tak vyjet. Povzdychnu si a ruce si složím do klína. Dívám se na zem a tiše si pobrukuji nějakou písničku, která se mi zaryla do paměti a já ji tam odsud nemohu vyhnat. Na sobě mám krátké džínové kraťásky a tílko světlé barvy. Zaslechnu nějaký hluk, který vycházel ze sprch. Zamračím se a nejistě se postavím ke dveřím. Nemohla jsem tam jen tak vtrhnout, nestojím o to vidět chloubu hned několika kluků. I když.. pokroutím hlavou. Byla jsem si jistá,  že si Louis nedal pokoj a dál provokoval. Byli tam oni dva a možná další dva, tři kluci."Idiot!" zavrčí, doslova zuřící Louis, který se vyřítí ze dveří s kterými dost hlasitě bouchne. Rukou si zakrýval rty a nos. Mezi prsty až k zápěstí mu stékala krev, která pak v malých kapkách kapala na podlahu. Bolestně sykne a zastaví se opodál. Nejspíš si mě ani nevsimnul. Přejdu k němu zezadu. Vyděšeně polknu. Ruku mu položím na záda. Byl předkloněný tak, krev tekla snad ještě o něco víc a vytvářela se před ním, na zemi, tak malá skvrna. "Pojď si sednout" přikážu mu nekompromisně a dovedu ho k lavičce. Zády ho přitisknu k chladné zdi. Cípem namočeného ručníku mu setřu krev z tváře a pokusím se zastavit krvácení. Sednu si k němu a ruku mu položím na stehno. Měl na sobě jen bílé boxerky. Snažila jsem se udržet pohled i ruku dál od jeho rozkroku. Přistrčím k němu oblečení a pomůžu mu obléknout si triko. Prsty se dotkne svého roztrhlého rtu a tvář zkroutí v bolestné grimase. "Půjdeme?" navrhnu, když se do šatny vrátí i Zayn. Bez jediné známky zranění. Byl klidný na rozdíl od Louise, který se záchvěl vztekem jen co ho spatřil. Letmým pohybem ruky mu poupravím rozčepýřené vlasy.  Lou přikývne a do koše odhodí papírové kapesníčky poskvrněny teď už zaschlou krví. Ani jsem se neopovažovala zeptat, co se tam stalo. Tedy alespoň ne teď. Jestli za to mohl on, o čemž jsem ani nepochybovala tak dostal, co si zasloužil i když mi ho bylo líto. Vezmu ho za ruku a přes rameno si přehodím tašku s věcmi. "Pořád to bolí?" zeptám se tiše a propletu naše prsty. Louis jen zalže a zavrtí hlavou. Bylo na něm vidět,  jak je naštvaný. Pevně sevře mou ruku v té své a dívá se stranou tak, aby se vyhnul mému pohledu. Doprovodím ho až k jeho domu, nechtěla jsem jo nechat samotného. "Půjdeš nahoru?"  zeptá se a nevinně se uculí, i když každý pohyb rty ho musel neskutečně bolet. "Někdo by se o tebe měl postarat.." začnu uvažovat nahlas a usmívat se. "Ale nic si od toho neslibuj" dodám ještě než za ním vejdu. Louis se jen tiše zasměje a podrží mi dveře od výtahu. Když vystoupíme v posledním patře,  začne hnedat klíče od bytu. Jen ho pobaveně sleduju a čekám kdy mu dojde, že si je strčil do zadní kapsy u kalhot. "Co ti na tom přijde vtipnýho?" zabručí a tázavě pozvedne obočí. "Mm.. nic" zasměju se a sáhnu mu do zadní kapsy odkud vyndám malý svazek klíčů.  "Uh.. díky" vydechne poraženě a odemkne.

-----------------------------
Omlouvám se, ale neměla jsem náladu na psaní a tak je další díl až teď.  Je krátký a celkem o ničem, ale snad i tak se líbil.. :)
Nějak mě nenapadá,  kam budou další díly směrovat.. :/ :D nějaké nápady? 
I hope that you enjoyed! :* •Ange•