School football star - cz story

Part.10

Pohled Angie:

Nejistě mu vtisknu malé psaníčko do ruky a nervózně se zadívám stranou. Nejsem si jistá jestli to byl dobrý nápad, ale nechci strávit dnešní večer sama. Musím si přiznat, že je mi s Louisem dobře i přesto, jaký se ze začátku zdál. Všimnu si jeho úsměvu, který se mu objeví na rtech. Upřímný a neskutečně roztomilý. Přeci jenom mám k němu blíž, než k Zaynovi. Nohou se stále dotýkal té mé. Jen nevinný dotek a mé tváře nabírali růžový nádech. Nesnášela jsem to, stávalo se mi to pokaždé, když jsem s ním. Pousměju se, když ani nestihne odepsat. Vlastně jsem celou dobu váhala a dopis mu dala až na konci hodiny. Nezbylo mu nic jiného, než od povědět slovy. "V sedm tě vyzvednu" odpoví a sladce se usměje. "Tak večer" šeptnu a s rozloučením se vytratím ze třídy i s davem lidí. Nebyla jsem schopná myslet na nic jiného, než je zítřejší zápas a Louise.

Když mi skonci posledni hodina, zmizím ze třídy, jako první. Nemilosrdě naházím sešity a učebnice do skříňky. Prázdný batoh si přehodím přes raneno a odeberu se na intr. Projdu dlouhou chodbou s rudě červeným kobercem a bílými zdmi až k pokoji na úplném konci. Bylo zamčeno, což mě ujistilo v tom, že má spolubydlící tam není.  Obvykle chodila až pozdě večer a nebo přespala u někoho, možná u přítele. Roztáhnu žaluzie tak, aby do pokoje pronikaly příjemné, hřející paprsky slunce. Lehnu si na postel a s tichým vydechnutím zavřu oči. V noci jsem toho moc nenaspala a tak se to pokusím dohnat teď. Netrvá dlouho, než se mi podaří usnout. Ležím odkrytá na boku a triko se mi vyhrnulo až po hruď. Nenařídila jsem si budík v domnění, že se tak za hodinu, dvě probudím. Ze spánku mě vytrhne hlasité klepání na dveře. Zamračím se a jen sebou ošiju. Snažím se to ignorovat. "Angie?" byl to známý hlas. Rozespale se protáhnu aniž bych otevřela oči. Ten tichý smích. Trhnu sebou a posadím se. Polknu. "Co tu děláš?!"  vydám ze sebe chraplavým hlasem a zamžourám očima. "Promiň. Já.. čekal jsem, ale tys nepřišla" odpoví a trochu dotčeně se na mě zadívá. Pohledem střelím k malému budíku na nočním stolku a povzdychnu si. "Lou" vydechnu tiše a povytažené triko si upravím tak, jak má být. "Jen jsem si chtěla odpočinout, promiň" omluvně se na něj usměju a zvednu se z postele. Nemělo cenu se ptát, jak se sem dostal. Rozhodně se na škole orientuje lépe než já a dveře do pokoje byli odemčené. Louis stihl jen otevřít ústa, jako by chtěl něco říct, ale já byla rychlejší. "Dej mi deset minut" prohodím a zaběhnu do koupelny. Můj žaludek se svíral hladem. Učesu si vlasy, které si stáhnu do culíku a trochu si poupravím líčení. Vrátím se do pokoje jen ve spodním prádle. "Nedívej se!" příkážu mu a začnu ve skříni hledat nějaké vhodné oblečení na večer. Louis byl zaujatý zkoumáním mých věcí válejících se všude možně. Poohlédnu se. Protočím očima, když zahlédnu, jak mě pozoruje v zrdcadle. "Nešmíruj mě" zavrčím tiše a obléknu si na sebe úzke světlé džíny a černé triko. Louis se jen nevinně uculí a aby se neřeklo tak se podívá stranou. Seberu mu z rukou fotku v rámečku, kde jsem já se svou rodinou. Uvědomím si, že on nikdy o své rodině nemluvil, ale asi má proto svůj důvod.  "Tak už pojď nebo umřu hlady" zakňučím a vzápětí se ozve i zoufalý nářek mého žaludku. "Dobře, tak jdem" Vzhlédne ke mě. Jeho tvář, jako by v sobě skrývala bolest a on se to snažil zakrýt úsměvem, který nevypadal zrovna důvěryhodně a upřímně. Venku už bylo šero a slunce zrovna zapadalo. Obloha byla čiště modrá a s dálkou přecházela do žluto-oranžové barvy.

Pohled Louise:

Čekal jsem před školou asi dvacet minut, ale Angie nikde. Poptal jsem se pár lidí, abych se ujistil v jakém pokoji bydlí. Měl jsem na škole dost známostí a tak byla maličkost ji najít. Párkrát zaklepu na dveře a když nikdo neotevře, zkusím vzít za kliku a vejdu dovnitř. Usměju se. Ležela na posteli s hlavou zabořenou do polštáře. Vyhrnuté triko odhalovalo její bříško. "Angie?" šeptnu a posadím se na kraj postele. Byla roztomilá, když spí. Tiše se zasměju, jen se převalila na záda. Trochu vyděšeně sebou trhne a posadí se. Vím, že to pro ní byl šok. "Promiň. Já.. čekal jsem, ale tys nepřišla" vysvětlím jí, asi neměla ponětí o čase. Počkám na ni než se připraví. Všimnu si moji mikiny pohozené na posteli. Ten zvláštní pocit, že ji má u sebe, v posteli. Kousnu se do rtu. Mezitím si prohlížím věci na jejím nočním stolku. Narazím na rodinou fotku. Povzdychnu si a zamyšleně si ji prohlížím. "Nedívej se!". I tak mi to nedalo a já se letmo podíval do zrdcadla. Měla na sobě černé krajkové spodní prádlo. Polknu a uhnu pohledem, když si mě všimne. "Tak jdeme" řeknu a pobídnu jí, aby šla za mnou. Pokusím se o úsměv, ale i tak bylo vidět, že mi ho nevěřila. Zadívám se na nebe a zapadající slunce, když vyjdeme ven. "Kam chceš jít?" zeptám se a lehce ji chytnu za ruku. "To je jedno" špitne nejistě a rukou vyklouzne z té mé. Rty tisknu k sobě do úzké linky. Ruku stáhnu zpět k tělu. Nic si z toho nedělám, byla odtažitá takže mi mělo být hned jasné, že to s ní nebude tak lehké. Vezmu ji do malé pizzerie na rohu, pár bloků od školy. Podržím jí dveře a počkám než vejde.

---------------------------------

Tak.. jak tenhle večer dopadne? :D To nevím ani já O.o Děkuju vám moc, za všechno a jsem ráda, že to čtete :)

Dáte 5 vote a 30 reads? ^^

I hope that you enjoyed! :* •Ange•