Král

5. kapitola

Začmuchal jsem a posadil se, oči jsem nechal zavřené a jen nasával krásnou vůni... nedokážu jí pojmenovat...

Dveře mého pokoje se otevřely se zaskřípání a chvíli na to mi do klína skočilo malé závaží.

Pootevřel jsem oko a podíval se štěněti do tváře vteřinu před tím, než mi začalo olizovat hrudník.

„Dobré ráno," usmála se Kiley.

„Dobré," odstrčil jsem otravného psa. Ten to však hloupě ignoroval a tentokrát mě začal jemně okusovat. „Nechceš si ho vzít?"

„Nejsem na zvířata," sedla si vedle mě a nabídla mi talíř s mramorovanou bábovkou.

„Víš, jak jsem to myslel."

„Slíbil si, že se o něj budeš starat, pokud ti budu vařit. Tady máš snídani a psa."

Vrátil jsem kousek bábovky, co jsem málem skousl. „Přešla mě chuť."

Zasmála se a přitlačila odložené jídlo k mým rtům. „Vychovávám tři dospívající dívky. Myslíš, že nezvládnu čtyři sta let starého muže?" zvýšila varovně hlas a další věc, o které vím je, že jsem jedl výtečnou bábovku.

Jak ona to dělá...

Vzpomněl jsem si na její včerejší slova a znovu pocítil teplo ve tvářích, zrychlený tep a velký nápor endorfinů. No tak Charlesi, pamatuj na ten sen... budu muset probrat svou sbírku dopisů...

„Umí ty tvoje holky číst?" zeptal jsem se po dožvýkání sousta.

„Docela jo, ale na práci s dokumenty bych ti doporučila Davida nebo dvojčata, proč?"

„Musím probrat poštu, co si skladuju v jednom z pokojů. Už se mi tam nic nevleze."

„V pokoji?" vytřeštila na mě nevěřícně oči.

„Už je to chvilka, co je tam hážu," prohrábl jsem si vlasy v mírných rozpacích.

„Neříkej," ulomila se kousek bábovky, kterým mě krmila. „Mohu pomoct."

„Ne," vyjekl jsem podezřele rychle.

„To tě fakt vyvedla má slova z míry tak moc?" naklonila hlavu na stranu, než se ke mně s úsměvem přitulila. Proti mému tělu vyhřátému ze spánku pod těžkými peřinami byla chladná jako led- dostal jsem husí kůži, nedokázal jsem vnímat nic jiného, než její vůni, její dech, její pokožku, její sílu-

Zatřepal jsem hlavou. „Pusť mě, musím se jít osprchovat," zachraptěl jsem a byl velmi rád, že se pustila dobrovolně. Vím moc dobře, že stačil jediný nevhodný pohyb či slovo a neudržel bych se.

„Řekni, když ti bude smutno, nebo budeš potřebovat umýt záda!" křikla za mnou, než jsem odešel z pokoje.

Možná, že vybití mé sexuální frustrace pomůže?

Tak jako tak musím probrat ty hromady dopisů- přání k různým akcím, žádostem o největší kraviny a hlavně milostné dopisy. Pro ty mám velmi specifickou práci... najít mi někoho, kdo odežene Kiley. Snad tu ženu nezabije...

***

První jsme se dostali skrz pozvánky a žádosti, ale vše bylo pro jistotu přečteno. Hromada navoněných psaníček nebyla tak velká, ale i tak mě upřímně děsila.

„Ty, co jsou starší než deset let, vyhoďte," vzal jsem do rukou několik dopisů a rychle přelétl datum přijetí, co jsem vždy psal na obálku. Řídil jsem se svým pravidlem a z dvaceti tří dopisů vyhodil dvacet jedna.