Král

9. kapitola

Probudila jsem se v ne zrovna nejlepší náladě. Včera mě pronásledovali nějací strážní a při útěku jsem spadla a narazila si snad každou kost v těle, hlavně žebra.

Zrovna před dnem, kdy budu mít podpatky a korzet?

Musím totiž vylézt z postele, musím se navléct do nepohodlného oblečení a musím být korunována Králem. Uběhlo to rychle- rok utekl jako voda, ale můj názor se měnil pomalu, takže to celé vyvážil. První jsem přemýšlela, jak z toho vyklouznout. Pak jsem si řekla, že to nemusí být tak špatné. A potom mi došlo, že takhle budu mít dost moci na ovlivnění společenství zlodějů. Když se stanou velkými, budou silní. A když budou silní, mohou mě a mé milé ochránit, což pracuje pouze v můj prospěch.

Je také velká pravděpodobnost, že mě díky tomu budou mít raději...ne? Naštěstí není těžké donutit zloděje, aby mě měli rádi i bez nových plánů na jejich budoucnost. Stačilo, že jsem se celou svou existenci v řádu pilně činila a pokoušela se vždy vyjít vstříc, když potřebovali nějakou pomoc- od hlídání dětí, po pomoc s vykradením domu.

Vstala jsem s bolestným stenem, schlíple jsem se nasoukala do šatů. Nedávno jsem přišla na kouzlo, jak si sama zavázat korzet- trvá to, ale jde to.

Šaty byly, podle knih, typickým oděvem Krále- Byly dlouhé, jen v přední části měly „díru", takže se k nim nosily kalhoty. Mělo to rozmazat čáru mezi mužským a ženským pohlavím.

Boty na vysokém podpatku mi dodaly výšku- s nima jsem vždy jednou z nejvyšších v místnosti, ne-li nejvyšší.

Poslední částí bylo nasazení masky, což je pro mě velmi vítaná věc- tak nikdo nemůže vidět můj obličej! Budu zajisté rudá hanbou. Pro teď jsem si ji však ještě nechala na posteli.

„Kiki?" zaklepala Margaret na dveře, které jsem jí otevřela. Hned mě popadla do náručí, objetí jsem jí poněkud váhavě vrátila. Stále jsem si stoprocentně nezvykla, ale již se zlepšuji. Kdo by řekl, že bude fyzický kontakt tak složitý?

„Budeme ti s holkami fandit," zamumlala mi do hrudní kosti. Obyčejně mi je po ramena, ale ty podpatky jsou fakt vysoké.

„Já si taky budu fandit. Snad mi to pomůže," přikrčila jsem se a nechala si dát pusu na tvář. Čelo je moc vzdálený povrch, i když se krčím.

„Budeš nejlepší Král, jakého kdy kdo viděl. Nebo slyšel," usmála se jasně. „A vždy budeš mít nás, ty, kdo tě milují."

Nebreč, Kristýno, nebreč! Dáš to, holka!

„Nikdy na to nezapomeň, jo?" objala mne znovu, poplácala jsem ji po nahých zádech. Poslední dobou si oblíbila šaty s otevřenými zády, nebo rozparkem na jedné ze stran suknice. Společně s velkým výstřihem vypadá jako perfektní děvka, buďme k sobě upřímní.

„Neboj," vzala jsem si masku a zavázala si provázky na týlu, „nezapomenu."

***

„Jutty, nepanikař. Vím, že je to hodně narychlo, ale vše zvládneme," pokusil jsem se uklidnit vyděšenou zrzku.

Měl jsem jí to asi říci dřív, aby měla víc času na přizpůsobení...

„J-já vím, ale..." začala přecházet z jedné strany kanceláře na druhou, „nečekala jsem, že to bude tak brzo. Je děsivé, že se to už děje." Vyděsily mne její vlhké oči, snad nezačne brečet. Neumím uklidňovat. Kdo by mě to asi tak naučil, že ano?

Charles? Těžko.

„Hele, pokud bude v čemkoliv problém, prakticky vše se dá vyřešit slovně."