Král

7. kapitola

Postavila jsem se do kouta místnosti a sledovala jak ženy, tak muže.

Stále jsem šokovaná z toho, že žena, co mě v uličce plácla po zadku a doufala jsem, že ji už nikdy neuvidím, je kat Krále.

Má budoucí levá ruka. A já si naivně říkala, že se již nikdy neuvidíme... naštěstí mě nepoznala. Když to řeknu Margaret, jistě ji to rozesměje.

Znuděně jsem si začala kousat popraskané rty a nevnímala jsem okolí, takže na mě narazila a byly jsme překvapené obě- byla to ta žena z minule.

Rychle jsem zrudla, zatímco ona se mile usmála. „Má paní, co tu dnes děláte?" objala mne a hlavu přitlačila na měkká prsa.

„Jsem tu pracovně," zamumlala jsem v rozpacích a čekala, až mě pustí.

„Minule to taky tak bylo, ne? Bohužel jsem si užila jen já," přejela konečky prstů podél okraje masky, než mě políbila na hrubé rty. Když jsem nereagovala, odtáhla se se zamračením na pohledné tváři. „Polibte mne má paní," vyřkla poněkud netypicky podaný rozkaz, než mě začala hrubě líbat, okusovala mi spodní ret a vjela pod krátkou sukni, takže mi mnula zadek.

Nereagovala jsem a čekala, až ji to přestane bavit.

„Má paní, vy jste naprosto chladná. Jsem snad ošklivá?" vypadala uraženě a o krok ustoupila.

„Ne, jen mě nijak neláká myšlenka sexu. Měla jsem jej již dost na to, abych jej nepotřebovala. Pokud jej někdy budu mít, tak mi na tom člověku bude buď záležet, nebo se budu snažit o dítě," řekla jsem upřímně a doufala, že se vzdálí.

„Ah tak," povzdechla si zklamaně. „Proč jste ale-?"

„Vypadala jsi, že to budeš potřebovat," pokrčila jsem rameny,

„Tak... na koho tu čekáte?"

„Na dalšího z té trojice, co zde dělají problémy."

„Oba dva by měli přijít již dnes, asi za dvě hodiny. Minule si mě zabrali, že dnes mě budou chtít jako osobní nevěstku, takže mohu pomoct."

„Vážně?" vyleštila jsem oči šokovaně. I když jsem ji odmítla?

„Ano, jako náhradu chci, ať si na chvilku hrajete s mou holčičkou." Naskočily mi velmi špatné myšlenky, ale vyhnala jsem je s argumentem, že jsem odhadovala, že je nebo byla matkou.

„Dobrá. Jen mi dejte... Winigred!"

„Ano madam?" přihnala se a posměšně zasalutovala.

„Tato žena má informace o dvou násilnících, co zde přijdou. Budeš s ní čekat v místnosti, kterou si objednali, ano?"

„Jop, nemějte strach malá paní," zabručela vesele a zase zmizela. Snad pak najde tu místnost bez obtíže...

„Malá paní?" zvedla nahá žena nevěřícně obočí. „Vždyť jste o hlavu vyšší!" zavrtěla hlavou, než mě odtáhla směrem ke své dceři.

Byla schovaná v jedné z místností v částech čistě pro zaměstnance.

Překvapily mne její vlasy- některé prameny byly bílé, jiné zelené. Oči měla nádherně zelené, pokožku bledou a zelené rty, pevně semknuté do vážného výrazu.

„To je Verde, má paní. Verde, tohle je budoucí Král."

„Jmenuju se Kristýna," doplnila jsem ji mile.

„Ráda vám poznávám madam," zašeptala dívka s neskutečným respektem. Hichimoko by se od ní mohla učit.

„Tady paní Kristýna si s tebou bude hrát, ano?" usmála se na malou holku, než jí dala pusu do vlasů (mě taky, brrr) a potom odešla.