The Ilvermorny girl (HP ff)

3

září 1944, USA

V těchto horkých dnech, které vládly i přesto, že byl konec září, jsem většinu času trávila uvnitř Ilvermornského hradu. Učení jsem měla nad hlavu a jedinou formou relaxace mi bylo hraní na violu nebo čtení mudlovských povídek. Georgina a Angela, mé spolubydlící, dál pokračovaly v ignoraci mé osoby a většinu času trávily opalováním u rybníka nebo večírky v kolejním štábu.

Bylo těsně před večeří a já se na poslední chvíli snažila dočmárat nákres měsíčního kamene pro mou esej do nudné hodiny Lektvarů, kde mě profesor Carte už od prvního ročníku rozhodně nešetřil.

V kolejním štábu bylo tuhle hodinu vždy hodně studentů, a proto se z křesel u krbu ozýval nepříjemný šum, štěbetání a hlasitý smích.

Každá z kolejí má svůj vlastní kolejní štáb, i když je to vlastně jen místnost, kde kolejní studenti tráví volný čas. Wampusské zdi jsou obložené tmavě červenými cihlami, po stěnách visí orámované fotky z famfrpálu, plesů, večírku nebo Halloweenu a v kdejakém šuplíku skřínky by se daly najít kouzelnické šachy nebo nějaká nečarská desková hra. Zabaví se tu úplně každý a já děkuji Merlinovi za ty dvě vysoké knihovničky zaplněné různorodými žánry knih, které už od prvního ročníku pročítám na brusinkových pohovkách u krbu.

Zrovna jsem znaveně vydechla a zabořila se do hlouběji měkkého gauče, když na místo vedle mě dopadla další osoba. Renfred měl dnes po těch čtyřech týdnech poprvé učesané vlasy a na tváři mu hrál nadšený úškleb. Kolem ramen mi přehodil jednu ruku.

„Mám novinku, " vypadlo z něj melodicky a já tázavě nadzvedla obočí.

„Chci to vůbec vědět?"

„Myslím, že ne a hlavně proto ti to řeknu," zasmál se. Rukou si prohrábl své špinavě blonďaté vlasy, čímž jim znovu dodal onen oblíbený rozcuchaný efekt. „Chodím s Cindy Bonesovou."

Hraným zaskočením jsem se chytla za srdce. „Merline, to musí být fakt vážný, když si pamatuješ její jméno!" Fred nade mnou protočil oči.

„Ha, ha, ha. Měla bys mi gratulovat."

„Spíš Cindy domluvím sezení u psychiatra. Bude ho potřebovat."

„Tsss. Náhodou je nadšená, že se mnou chodí."

„Počkat, o drogách nikdo nemluvil," prohodila jsem s dávkou sarkasmu a nezabránila úšklebku, který se mi dral na rty. Fred nad mou poznámkou zakroutil hlavou.

„Víš, řeknu ti tajemství," kývl hlavou tak, abych mu věnovala větší pozornost, „holky na týhle škole mě milujou a právě teď všechny Cindy Bonesový závidí," dodal s pyšným úšklebkem a znovu se zabořil do pohovky.

„Egoisto," zakašlala jsem si nenápadně do ruky, čímž jsem si od Freda vysloužila výchovné šťouchnutí.

„Nazdar, vy dva," vynořil se ze dveří štábu Tristan a bez zaváhání přisedl na náš gauč. Na sobě měl jen část školní uniformy a kudrliny měl jako vždycky rozházené do všech stran. Ten mi tady ještě chyběl. Nebyla chvíle, kdy by mě při hodinách neztrapňoval pokřikováním balících hlášek. Pomalu začínám uvažovat nad tím, že se tento školní rok mění v boj o ukrytí před Tristanem.

„To snad ne," zamumlala jsem unaveně do polštáře. Tristan nasadil svůj zářivý balící úsměv, ale já se jen znechuceně zašklebila.

„Orchideo, dneska ti to sekne," zalichotil mi. Renfred se hlasitě zasmál mému výrazu. Ono ne, že by se zastal svojí kamarádky a ochránil ji před druhým největším sukničkářem školy! Možná to bude proto, že on je ten první.