The Ilvermorny girl (HP ff)

16

prosinec 1944, USA

Zamrzlá tráva byla skrytá pod hustou vrstvou křupavého sněhu, ve vzduchu se vznášel prosincový mráz, který mi znehybnil konečky prstů a začervenal tváře. Na prostorném plácku pod Ilvermornskou školou vládl chaos. Z každého rohu se ozývalo prásknutí značící, že se studenti se svými rodiči přemístili, a každou chvíli bylo slyšet volání skupinek žáků, kteří se měli dostavit na přenášedla do všech koutů Ameriky. Zrovna jsem si oprašovala sníh z kalhot, který mi na nich zanechala sněhová koule od Tristana Hayese.

„Trisi!" po hlasité ráně přímo vedle mého ucha se ozval ženský hlas s ostrým britským přízvukem. Otočila jsem se vstříc kudrnaté čarodějce, které na kulaté hlavě seděl černý sametový baret. Tristan vedle mě okamžitě zpozorněl a než si to stačil uvědomit, vysoká tmavovláska si ho přitáhla do mateřského objetí a při pohledu na jeho rozcuchané vlasy se uchechtla.

„Mami," zavrčel otráveně Tristan, ale já viděla, jak se mu na tváři rozprostřel úsměv. Renfred se zasmál a šťouchl do mě.

„Ahoj, Renfrede," pozdravila mého blonďatého kamaráda, který jí pozdrav zdvořile opětoval. Na mě se otočila s širokým úsměvem a jiskrami v očích.

„Ty musíš být Orchidea!" zasmála se nadšeně a přitáhla si mě do přátelského objetí. Překvapila mě tím, ale i přes to jsem jí sevření opětovala.

„Tristan nám o tobě vyprávěl," mrkla na mě a já téměř okamžitě pozvedla obočí směrem k Tristanovi. Ten jen pokrčil rameny, ale po své matce hodil popuzený úšklebek.

Jeho matka vypadala přesně tak, jak jsem si kdy Tristanovu matku představovala. Hnědé kudrnaté vlasy, které se jí snášely na rameny, téměř nešly rozeznat od těch Tristanových a stejně jako on, měla i husté tmavé obočí a vysokou postavu. Oproti němu ale působila mnohem upravenějším a zdvořilejším dojmem, jako jsem si to vždycky představovala.

„Hrozně ráda jsem vás viděla," otočila se na mě a na Freda, po tom, co se koukla na hodinky na hubeném zápěstí, „ale máme celkem naspěch. Loď do Anglie odjíždí už za hodinu, vždyť víte, jaké tam jsou vždycky fronty na odbavení a skrývat všechno před mudly je hrůza."

Tristan a Fred se bratrsky objali a zasmáli se nějakému vtipu, který jsem díky bohu neslyšela. Než jsem se nadála, Tristan se plnou vahou namáčkl i na mě, čímž mě donutil ledabyle obmotat ruce kolem jeho silného kabátu. S úšklebkem se odtáhl a věnoval mi mrknutí tak, aby to jeho maminka neviděla. S posledním rozloučením popadl svůj batoh, chytil se jejího předloktí a s dalším hlasitým prásknutím se i po nich slehla zem.

„..Alexandra Lvij, Orchidea Thompsonová a George Wood. Všichni přijďte sem k přenášedlu do New Yorku," zahlásil další skupinu Sommerstein a já si při zmínce svého jména vysloužila šťouchnutí od Freda. Oprášila jsem si kabát a ohlédla se k malé skupince, která se kolem Sommersteina začala formovat.

„Užij si Vánoce. A očekávej ode mě dárek," uchechtl se Fred a objal mě kolem ramen. „Doufám, že pořád bydlíš v tom zapadlým bytě v Brooklynu. A taky, že moje postižená sova nepoletí až do Koloráda jako minule."

Při jeho slovech jsem se zasmála.

„Pořád Brooklyn. Neboj, taky ti něco pošlu," mrkla jsem a naposledy se na něj namáčkla.

Při dalším zavoláním svého jména jsem popadla malý kufřík a oprášila ho od sněhu. S ladným mávnutím jsem se odebrala ke skupince studentů, která postávala kolem staré sklenice, která nám tentokrát sloužila jako přenášedlo.