The Ilvermorny girl (HP ff)

14

Milá anule42 , tahle kapitola je věnovaná tobě, protože miluju tvůj příběh a taky proto, že jsi neskutečně milá a talentovaná autorka.

prosinec 1944, USA

Na školní louky napadla první vrstva lehkého sněhu za tento rok. Celá venkovní atmosféra byla ponurá a tmavá, což značilo, že se k nám ženou silné přeháňky, pro zimní Massachussets skoro typické. To pro famfrpálový zápas mezi Wampusem a Horned Serpent nebude nejlepší.

Od školního trestu, který se převrátil v krvelačný souboj s obrovskou příšerou, uběhl skoro celý měsíc. William byl údajně napaden Šelmoslizcem*, když procházel školní les při jeho obvyklé obhlídce pozemků. Jen několik minut po tom, co na místo činu přispěchal profesor Carte, se u nás zjevil i ředitel Rockwood a samozřejmě si mě nezapomněl přeměřit zkoumavým pohledem, který jasně zpochybňoval mou přítomnost u další pohromy. William byl odvezen do Frederickova ústavu pro tvory v nesnázích, kde strávil celé tři týdny, během kterých se ho tamější lékouzelnice snažily spravit zpět do původního stavu.

Z dálky jsem viděla pukwudgieho Williama přešlapovat u hradní brány, stále s několika polámanými šípy na zádech.

„Rockwood říkal, že jsi zpátky," pronesla jsem úsměvně s rukama zastrčenýma v kapsách kabátu. William se na mě překvapeně otočil a na jeho zvířecí tváři se zjevilo něco, co bych mohla přirovnat úsměvu.

„Orchideo," přivítal mě přívětivě.

„Jak seti daří?" zeptala jsem se a opatrně popošla o kousek blíž. William v tuhle hodinu vždycky hlídal hradní bránu a říká se, že to dělá, aby byl sochám Isolt a Jamese častěji na blízku.

„U Fredericka mě dali dohromady a pan ředitel Rockwood mi znovu dovolil tu být."

Skutečně, William vypadal mnohem lépe, než ten večer v černé noční tmě, kdy se kolem něj rozlévala rudá krev a já myslela, že už se nikdy nenadechne Ilvermornského vzduchu.

Kývla jsem hlavou a posadila se na starou dřevěnou lavičku, která byla před domkem Madam Redhausové už nějaký ten rok. Na tohle místo mám v hlavě samé zmatené vzpomínky z nedávné Halloweenské akce.

„Celá ta noc byla zvláštní," přiznal William a já nad jeho poznámkou zvědavě pozvedla obočí.

„Kouzelní tvorové takové klasifikace jsou tu přeci zakázaní. Pokud na území naší země nějaký žije, musí projít přísnými testy a sám ředitel Rockwood mě utvrdil, že o žádném nevěděl," dokončil William a nakrčil svůj čumák, „cítím, že se děje něco špatného."

Poslouchala jsem ho se zatajeným dechem. William možná cítil, že se za branami Ilvermorny chystají špatnosti, ale já jsem to oproti němu až moc dobře věděla.

„Ale zachránila jsi mě."

Se smíchem jsem mávla rukou. „To ne. Vždyť se mi to kouzlo ani nepovedlo," zakroutila jsem hlavou nad svým nepovedeným útočným kouzlem, ale William si trval na svém.

„Musím ti to jednou splatit," pronesl vážně a já svraštila obočí.

„To je nesmysl. Nemusíš," znovu jsem nad tím mávla pravačkou, ale William došel až k lavičce a hrdě vypnul hruď.

„Jsem pukwudgie, pokud mi lidská bytost život zachrání, musím s ní zůstat a ochraňovat ji do té doby, než jí to splatit dokáži," pronesl jako by to měl nacvičené nazpaměť a já hluboce přikývla s neskrývaným překvapením.