Life Beside You (L. H.)

3. kapitola

Pohled Luka

„Dobře, takže já si nějak poradím," usmála se a pak se podívala na mě. „Ty budeš Luke," usmála se, ale mně úsměv z tváře zmizel. Takže nás přece jenom zná. Tak a všechny iluze o mém Anděly jsou pryč. „Ty Jack," ukázala na Ashe, „Adam," podívala se na Cala, „a ty budeš David," ukázala na Mikeyho. Všichni jsme na ní zůstali koukat skoro s otevřenou pusou. Co to má do háje být? Ona nás nezná nebo co?

„Cože?" zeptal se zmateně Calum.

„No co, nechtěli jste mi říct vaše jména, tak jsem si je musela vymyslet," usmála se na nás jako malé dítě. Byla vážně roztomilá. Zajímalo mě, proč mě jediného pojmenovala správným jménem.

„Proč si mi řekla Luke?" zeptal jsem se zvědavě.

„To radši nechtěj vědět," zrudla a podívala se na své nohy.

„Tak teď to chci vědět ještě víc," usmál jsem se a čekal, co mi řekne.

„Když jsem byla malá, líbilo se mi jméno Luke a všem jsem říkala, že tak se bude jmenovat můj syn, kterej bude blonďatej s modrýma očima, tak jsem si na to teď prostě vzpomněla," odpověděla celá rudá.

„A teď už nechceš malého kluka jménem Luke?" zeptal jsem se se zájmem. Nevím proč, ale poprvé mě myšlenka na dítě nevyděsila jako vždycky. Nevím, jestli je to tím, že neřekla, že ho chce se mnou nebo by mi to nevadilo. Nevím co to je, ale nechtěl jsem od ní utéct s křikem co nejdál

„Já nevím, chtěla jsem ho mít s klukem, se kterým bych prožila to 'A žili šťastně až do smrti'," řekla s takovým zvláštním tónem.

„A proč to už teď nechceš?" zeptal se se zájmem Ash. Wow! To je poprvé, co vzbudil nějaký zájem, pokud se jednalo o vyprávění nějaké holky.

„Protože už nevěřím na šťastné konce," odpověděla tak potichu, že jsem měl problém jí slyšet. Co je tohle za holku? Každá holka věří ve šťastný konec. Ještě jsem nikdy neviděl holku, která by v něj nevěřila.

„A proč já jsem Jack?" zeptal se Ash a tím změnil téma. Zajímalo mě, proč v něj nevěří, ale nechtěl jsem to teď řešit.

„Nevím, prostě mě to napadlo, nic jiného mě nenapadlo a to byly první jména, co mě napadly," odpověděla potichu.

Posunul jsem se na sedačce trochu do leva a tím jí udělal dostatečný prostor, aby si mohla sednout vedle mě. Pochopila to, ale přesto chvíli váhala. Nakonec si vedle mě stejně sedla a usmívala se na mě jako sluníčko. Úsměv jsem jí hned opětoval a najednou jsem díky ní na všechno zapomněl.

„Takže proč si se sem přestěhovala?" zeptal se Mikey, aby zaplnil to ticho.

„To je dlouhý příběh, který slyšet nechcete, takže si ho nechám pro sebe," usmála se, ale nebyl to uvolněný úsměv, byl křečovitý. Něco se jí zřejmě muselo stát a já toužil zjistit co. Něco mě na té holce přitahovalo, něco mě nutilo zobat jí z ruky, ale nemohl jsem. Mám Arzu, kterou miluji a ona mě taky. Ale opravdu jí miluju? Proč bych jinak teď snil o Eleně? Sakra! To se mi ještě nestalo. Nikdy jsem nepochyboval o své lásce ke své holce. Je sice pravda, že teď jsme se zase dlouho neviděli, ale mně to nevadí, uvidím jí zase zítra, nebo jí můžu napsat dneska.

„A proč tě zaujalo zrovna Sydney?" zeptal se Ash a já se na ní podíval. To by mě taky zajímalo. Spoustu holek by nám hned na místě odpovědělo, že je to z důvodu, protože tady bydlíme my a ony doufaly, že nás tu potkají, ale to zřejmě nebude její případ, jelikož nezná ani naše jména. Jestli si z nás nedělá srandu a opravdu nás nezná, tak jsem rád. Konečně nějaká holka, která pořád neječí. Nenávidíme takové holky a díky tomu je těžké sehnat nějakou normální přítelkyni, která s námi není jenom kvůli slávě nebo penězům. Spousta našich holek nás tahalo do společnosti, jenom aby byly s námi vyfocené na titulní straně časopisu. Nenávidím tyhle typy, ale abych řekl pravdu, tak občas se mi zdá, že Arzaylea je to samé. Často mě tahá na veřejnost, kde je spoustu novinářů, chce brát do nejlepších restaurací, tudíž i nejdražších a pořád ode mě očekává nějaké dárky. Neříkám, že na to nemám dost peněz, ale zdá se mi to už divný. Kluci o ní říkají, že je se mnou kvůli penězům a slávě, jenže nemají důkaz. Stejně jako nemají důkaz k tomu, že mě na každém rohu podvádí. Já tomu prostě nevěřím, ale kluci mi to pořád cpou do hlavy. Vždycky se kvůli ní pohádáme, takže už se o ní dál nebavíme. Ale nezapomínají mi připomínat, že až najdou důkazy, že mi to nepřestanou předhazovat. Jenže já jí věřím, teda aspoň se snažím, a prostě si nenechám kvůli jejich bujné fantazii zkazit vztah.

No kdyby to bylo kvůli mému Anděly, tak bych o tom moc nepřemýšlel a udělal to. Skončil bych to s Arzou a začal si s ní. Sakra, co to melu. Neznám jí ani hodinu a už myslím na to, že kvůli ní skončím s Arzou. Jsem opravdu blázen.

„Jsem nezdvořák," vypálím ze sebe po chvíli ticha, které opět nastalo. Všichni se na mě zmateně podívali, ale já se věnoval jenom Anděly. „Jmenuju se Luke," usmál jsem se na ní zářivým úsměvem.

„Nemusíš mi říkat jméno, které jsem si vymyslela," řekla potichu a trochu smutně. Zřejmě si myslela, že si z ní jenom střílím a nechci jí říct své jméno, ale tak tomu opravdu není.

„Ale já se opravdu jmenuju Luke, trefila si se," znovu jsem se na ní usmál.

„Wow! Ještě se mi nestalo, že bych u někoho správně strefila jméno," zasmála se.

„Jsem rád, že můžu být tvůj první," vypadlo ze mě dřív, než jsem se stihl zastavit. Elena se zakuckala čajem, který právě pila a kluci chytli nehorázný výtlem. „To vyznělo blbě," připustil jsem a snažil se zakrýt své cukající koutky.

„Jsi v pohodě?" zeptal se Ash, když se dosmál. Díval se na Elenu, která se pořád dusila. Přesunul jsem ruku za její záda a párkrát do ní lehce bouchnul.

„Děkuju," zašeptala, ale ani se na mě nepodívala.

„Omlouvám se, vyznělo to špatně, nechtěl jsem, abys to pochopila nějak špatně, myslel jsem, že jsem tvůj první na ty jména, jako myslím na to, že si správně uhádla moje jméno," snažil jsem se jí to objasnit, ale ani já sám jsem to z toho nepochopil. Zamotal jsem se do toho, a jelikož se kluci začali zase smát, tak jsem samozřejmě ihned zrudnul jako rak.

„Já to pochopila," usmála se na mě a položila ruku na mojí, která ležela na mém stehně. „Neměj strach, chápu to, jenom mě to ze začátku trochu zaskočilo, to je všechno," usmála se na mě milým a trochu plachým úsměvem. Nemohl jsem si pomoct, ale převrátil jsem svou ruku a propletl naše prsty. Jenže ona jakoby si uvědomila, kde tu ruku má a radši jí rychle stáhla zpátky.

Chci vám poděkovat za minulé vote a zároveň prosím o nové vote a komentáře, chci vědět, zda má cenu pokračovat či ne 😊 děkuji 😊 Andy 💕