Life Beside You (L. H.)

9. kapitola

Pohled Eleny

Byla jsem šťastná, ale jenom na půl. Jedna část mě byla nejšťastnější na světě, ale ta druhá trpěla. Byla jsem rozdělená na dvě a nikdy jsem nevěděla, jaká má půlka vypluje kdy na povrch.

Byla jsem šťastná, protože jsem dostala svou práci v kavárně, kam jsem hned první den podala žádost. Ano, pracuji ve Starbucks. Milovala jsem práci tam a byl tam skvělý kolektiv. Všichni byli přátelští a přijali mě tam s úsměvem na rtech.

Jako první jsem se tam seznámila se svou šéfovou. Milá paní, které nemůže být více jak čtyřicet. Je snad o patnáct centimetrů větší a díky její výšce mi první den naháněla strach, ale jinak má srdce ze zlata. Blonďaté vlasy nosí skoro pořád v culíku, ale pokud je rozpustí, sahají jí do půlky zad. Tvář jí vždy zdobí mateřský úsměv, kterým se kouká na všechny zaměstnance a tím si mě hned získala. Modré oči jako pomněnky jsou na ní nejkrásnější, protože vždy je v nich jiskra a radost.

Další člověk, kterého jsem poznala, byla Mandy. Holka, která je stejně vysoká jako já, má hnědé vlasy a hnědé oči.

April. Blondýnka se zelenýma očima. S tou jsem si padla okamžitě do oka a zamilovala jsem si jí. Trávíme spolu čas i mimo práci. Máme společné směny, takže vždy končíme společně a chodíme spolu domů. Bydlí kousek od nás a díky tomu jdeme skoro celou cestu spolu. Máme si pořád o čem povídat a nenudíme se spolu. Svěřila jsem se jí dokonce i se svým zážitkem s Lukem. Řekla jsem jí o něm všechno a ona mi řekla, že jí podle popisu připomíná jednoho zpěváka, ale neřekla mi jméno. Stejně to není možné, je to prostě jenom Luke a ne žádný zpěvák. Nežijeme v nějakém filmu, kde se dívka seznámí se zpěvákem a skončí spolu. Žijeme v realitě a na tom se nic nemění.

Potom je tu taky Jeremy. Je to kluk, kterému může být nejvíce dvacet pět. Blonďák se zelenýma očima a taky brácha April. Je to fajn kluk a vždycky má směny společně se mnou a April. Bohužel s námi domů nechodí, protože bydlí se svou manželkou na druhé straně, takže chodí jinudy.

Charlie je starší muž, kterému může být asi padesát a má šedivé vlasy a modré oči.

Mary je osmnáctiletá dívka, která má zrzavé vlasy a zelené oči.

Charlieho, Mary a Mandy moc neznám. S nimi nemám směny, takže je znám jenom od vidění, když se měníme. Více nás tu už nepracuje. Máme vždy směny po třech a jsme pořád ve stejné partě. Tedy aspoň to tak zatím bylo. Pracuji tam sice jenom osm dní, ale i tak to tam miluju a doufám, že i nadále budu.

Trpěla jsem kvůli jednomu důvodu. Ten důvod by se dal pojmenovat jedním jménem a to je Luke. Už je to deset dní, co jsem ho neviděla a pořád mi chybí. Zdá se mi o něm a nemůžu se zbavit myšlenek na něj.

***

„Tak konečně konec," usmála se na mě April. Konečně nám skončila směna a my můžeme jít domů. Dneska tu s náma Jeremy nebyl do konce, protože jeho manželka začala před hodinou rodit, takže utekl dřív. Slíbili jsme mu, že to tu bez něj tu hodinu v pohodě zvládneme.

„Myslíš, že nám hned napíše, co to bude?" zeptala jsem se s úsměvem. Zajímalo mě to. Oblíbila jsem si ho a mám ho jako bráchu a jí mám jako ségru. Sice je znám jenom pár dní, ale i tak jsem si je oblíbila a plně jim důvěřuji.

„Jistě, určitě se hned pochlubí," zasmála se.

„Už se těším, až se to dozvíme. Jsem více nervózní než on," odpověděla jsem s obřím úsměvem. Nenechali si to říct, teda aspoň nám to Jeremy tvrdil. Nevím, jestli mu mám věřit nebo ne. Přece jenom si to mohli nechat říct a jenom nás napínají.

„To já taky, už se těším, až je konečně uvidím," přiznala a napila se kávy, kterou jsme si před odchodem udělaly. Teď jsme se domluvily, že někam spolu zajdeme a zřejmě zase skončíme u ní doma.

„Takže kam..." začala jsem, ale ihned jsem zmlkla, protože jsem do někoho vrazila a vylila na sebe všechno své kafe. „Sakra!" zaklela jsem naštvaně a rychle ze svého těla odtáhla horké tričko.

„Bože, omlouvám se, jste v pohodě?" zeptal se hlas, který jsem okamžitě poznala. Rychle jsem zvedla svůj pohled a podívala se na osobu, do které jsem vrazila. Byl to opravdu Luke.

„Luku?" zašeptala jsem potichu. Byl to opravdu on. Poznala jsem ho, ale když zvedl pohled, tak mi to jenom potvrdil.

„El?" zeptal se a usmíval se na mě. Vrhla jsem se mu kolem krku a objala ho. Ani nevím, proč jsem to udělala, ale prostě jsem musela.

„To je..." začala April. Podívala jsem se na ní a všimla si vyvalených očí a otevřené pusy. Koutkem oka jsem spatřila, že kluci zuřivě kroutili hlavou, a když jsem se na ně otočila, okamžitě přestali a začali se na mě nervózně usmívat. Něco mi tu nehrálo. Otočila jsem se na April a zmateně se na ní podívala.

„Co jsi chtěla říct?" nechápavě jsem se jí zeptala.

„Radši nic," zašeptala trochu rozklepaným hlasem.

„Chci to vědět," trvala jsem na svém.

„Chtěla jsem říct, že je to ten tvůj Luke, o kterém tak pořád básníš, ale došlo mi, že to asi nemůžu říct nahlas," zašeptala mi a já zrudla. Byla jsem ráda, že to neřekla nahlas, protože bych se asi propadla hanbou.

„Děkuju, že si to neřekla," odpověděla jsem jí stejným tónem.

„Holky, co kdybychom zašli k nám? Teda jestli nemáte nic na práci," ozval se Calum a díval se na April. Zdálo se mi to, nebo se na ní díval jak na svatý obrázek?

„Jasně, proč ne? Stejně nemáme nic jiného na práci," ozvala se April a dívala se na něj stejným pohledem jako on na ní. Měla jsem v plánu se jí na Cala později hned zeptat.

„Takže co na to říkáš El?" zeptal se mě Luke a s nadějí se na mě díval.

Po sto letech je na světě konečně nový díl 😂 

Moc všechny prosím o názory do komentářů a o vote, děkuji, Andy💕