Liam:
„Danielle, je lepší…"
„Sophia je kurva!“
„Payzer forever!“
„No Sophiam! We LOVE Payzer!"
„Sophia je ošklivá, Danielle je ta nejkrásnější!“
„Sophia je děvka!“
„Danielle pro tebe byla ta pravá, Sophia tě jen využívá…“
Tyhle tweety od fanoušků mi vždy zkazí náladu. Proč už nemůžou pochopit, že žádný Payzer není? Ano… Danielle byla moje první velká láska, ale už je konec. Ona i já jsme pro to měli pádný důvod a rozešli jsme se v dobrém… Teď mam Sophii, moje sluníčko. Když jí nadávají, ničí mě to. Jak oni můžou vědět jaká ve skutečnosti je? Proč mi pořád vnucují Danielle zpět, když už se chci posunout dál? Tolik otázek, ale nikdy si do hlavy nemůžu natloukat tu správnou odpověď. Ničí mě vidět Sophii smutnou. Nadávky na ní ničí nejen jí, ale i mě. To si říkají fanoušci, či dokonce Directioners, když nepřejí svému idolovi jeho lásku? Vím, že to není jejich věc a neměli by se do toho plést, ale je to těžké, hodně těžké to ignorovat, když nadávají na každém rohu. Křeslo, krb, prázdný pohled, plná hlava myšlenek. Tímhle se den ode dne zabavuji, chci totiž na všechny ty otázky naleznout správnou odpověď. „Lásko?“ Vyrušila mě má princezna. Otočil jsem se na ni. Stála se svým dokonalým úsměvem kousek ode mě. „Copak?“ Úsměv jsem ji oplatil. „Zase přemýšlíš?“ Šla pomalu ke mně. „Ano.“ Přitakal sem. „Nad čím?“ Přišla ke mně. Chytnul jsem ji za ruku a posadil si ji na klín. „Nad životem.“ Přejel jsem ji palcem po tváři. „Aha.“ Podívala se na plápolající oheň v našem krbu. „Je ti něco sluníčko?“ Byla skleslá, opět. „Liame, proč mě nemají rádi?“ Podívala se na mě. Tuhle otázku mi položila poprvé. „Protože netuší jak si úžasná. Neznají tě a tím, že ti nadávají, asi neznají ani mě, protože já tě miluju, ale oni to nechápou…“ Vzdychl jsem si. „Vážně byla Danielle tak úžasná, že mě s ní pořád srovnávají?“ Tohle byla nejtěžší otázka, kterou mi mohla položit. „Mám být upřímný?“ Zeptal jsem se, jen pro jistotu. Ona přikývla. „Sophi… Danielle byla má první velká láska. Zažil jsem s ní mnoho a ty chvíle z mé hlavy nikdy neodejdou, ale tohle musíš chápat. Vás dvě nejde srovnávat. Těžce se mi to tu říká, protože nevím, co se v tvé hlavě právě odehrává.“ Sklopil jsem pohled k zemi. „Liame, já to chápu. Vím, že možná ke mně ještě necítíš tolik, co si cítil k ní. Na první lásku nikdy nemůžeš zapomenout, to bych ti ani nedovolila. Jen mě prostě mrzí, proč ona je ta dokonalá a já jsem ta nicka.“ Pohladila mě po vlasech. „Ty nejsi nicka!“ Zvýšil sem hlas. „Ty si teď má přítomnost! Nikdo jiný. Tebe já miluju!“ Dodal sem. „Lásko já… Nechtěla jsem tě rozčílit.“ Povzdychla si. „Promiň, jen nemam rád, když tohle říkáš. Ale teď už se o tom nebudeme bavit.“ Tímhle náš rozhovor opět skončil. „Nebudeme se o tom bavit.“, vždy jsem to tím utnul.
Uběhly další dva týdny a ty nadávky se neustupovaly…
„Sophia je to nejhorší co tě mohlo potkat!“
„Měl ses držet Danielle!“
„Jak můžeš chodit s takovou stvůrou!-.-„
Už to na mě bylo moc. S klukama jsme byli v našem tour buse. Ležel jsem na posteli s mobilem v ruce a koukal na její fotku, která mi zvedala náladu. „LeeYum, co ti je?“ Postel se prohnula. „Ale nic..“ Mobil jsem odložil a podíval se na Zayna. „Nelži mi.“ Zamračil se. „Ven s tim.“ Jako vždy ze mě chtěl vše vytáhnout. Věděl jsem, že když mu to řeknu uleví se mi. „Zayne, jaký máš názor na Sophii?“ Vykuleně se na mě podíval. „Mluv.“ Posadil jsem se. „Sophia je úžasné děvče. Mam ji rád, vždyť to víš. Si s ní šťastný, tím pádem jsme šťastní i my s klukama.“ Usmál se. „Proč ji nikdo ale nemá rád? Proč, proč všichni milují jen Danielle?“ Zayn se nadechl a pomalu vydechl. „Liame, nesmíš si nad tímhle lámat hlavu. Musíš fanoušky ignorovat. Co si myslíš? Perrie taky nadávají, ale ignoruju to. Požádal sem ji o ruku, ten moment, kdy řekla ano, mam v hlavě do teď. Ten její překvapený výraz, ta slza v koutku oka, ten úsměv. To jak byla nadšená, pro mě bylo to nejkrásnější. Liame, jde tu především o nás. Musíš se naučit neposlouchat je.“ Poplácal mě po zádech. „Ale víš jak mě ničí koukat na ni, jak je smutná?“ Cítil jsem, jak se mi oči přeměnily ve dvě sklíčka. „Chápu to. Taky nenávidím, když je smutná Perrie. Liame, si silný kluk, ty to zvládneš.“ Povzbuzoval mě…
